Egypt 4b - Létající koberce neboli nákupy

Ano, volnočasové aktivity -  to jsou i nákupy. Nepředpokládám, že - zejména vy, dámy - očekáváte, že na vás začnu sypat ceny. Ne. V Egyptě se, jako všude v orientě, smlouvá. Možná i s počasím a dovolenou.

Ne, nevím, kolik stojí (velbloudí) mléko, kolik stojí chléb a jiné základní potraviny... Já ale ani přesně nevím, kolik stojí jeden každý suvenýr, který jsme koupili.

Jinými slovy, už se "těším" na to, až to doma budeme dělit, kdo má kolik komu (tedy hlavně mně) zaplatit. Nebojte, se, jedinou účtenkou je tak platební informace z bankovního terminálu v obchodě.

Tak tedy, malý průvodce nákupy.

Suvenýry, textil a kosmetika, jsou to základní  v nabídce. K tomu přitupuje nějaký den šperkař a prodejce vonných směsí k provonění (olejů, kadidel) o konzumaci (koření).

Především, značnou stopu v suvenýrech zanechává čínská výroba suvenýrů, stejně jako v textilu. Jakkoli mi egyptský prodavač "Honza" tvrdil, že: "zboží z Číny ne - na to kdyby přišla kontrola, to by byla obrovská pokuta". Inu, čím déle jsem jej za těch 14 dní poznával, stejně jako jiné prodavače, jejich pravdomluvnost lze v mnoha směrech značně zpochybnit - prostě hlavní je kšeft. A kdybych tvrdil, že Slunce svítí fialově, trvdil by totéž, jen aby mi je mohl prodat. Takže, na prodavače a jejich obchodní pravdomluvnost se nezlobte.

Pro mne toto poznání je značným projevem tolerance, protože jinak lhaní bytostně nesnáším a v řadě případů i nepromíjím a nikdy nezapomínám. Možná se můj vztah k těmto věcem začíná měnit s odchodem do důchodu.

No, takže např. o značkových kabelkách z "Honzova" obchodu si myslím svoje. Však už jsme to probírali, kdy jsem psal o mé letošní dovolené na Korfu.

Stejná situace je samozřejmě s tričkama. Troufám si tvrdit, že i s těma, co je na nich egyptský motiv.

Suvenýry jsou kategorie sama o sobě. I tady můžete nepřeberně hledat a pátrat. A kdož budete mít tu trpělivost sledovat tyto blogy až do konce, v tom posledním se dočtete, jak mi jeden takový nemilosrdně zatopil při návratu do Prahy. - Ale jinak, pokud se týká suvenýrů, je z čeho vybírat.

Z tzv. "pravých" egyptských suvenýrů jsem si odmítl koupit malý sarkofág z kovu - ve skutečnosti krabičku. Přátelé si koupili lampičku na svíčku. Každý jednu a k tomu další věci.

A ve finále si přítel kupuje i stříbrný přívěšek "Horovo oko". Tolik fotografie pro milovnice a milovníky šperků.

Jak vypadá takové naše běžné dovolenkové nakupování, máte v následující části.

Navštěvuji hotelové krámky se zbožím. Otravnost je to  proto, že vím že se na mne prodavači vrhnou a budou mi nutit svoje zboží. Ten jejich styl je poměrně jednoduchý. Buď vás lákají skleničku čaje, nebo tvrdí abyste se nezávazně povídali, případně si vás snaží zavázat nějakým malým dárkem. A jakmile vás mají ve svém krámku, začnou vám předvádět své zboží.

Velmi rychle se naučím, že nezůstávám pohledem na nějakém konkrétním zboží. Říkám tomu panoramatický pohled. Prodavači vás totiž velmi bedlivě sledují. Jakmile zjistí o co máte zájem, roste jejich snaha vám to prodat.

S radostí zjišťuji, že tato moje panoramatická metoda má úspěch a přivádím tím prodavače docela do rozpaků. Navíc je často slovně upozorňuji, že nehledám nic konkrétního, ale chci se jen rozhlédnout co mají v nabídce.

Hotelové obchůdky jsou hned vedle recepce. Je to na jedné straně lékárna. Na straně druhé - vedle recepce - je to několik miniobchůdků naskládaných účelně vedle sebe.

Nejblíž ke kraji je klenotník. Já si jej na návštěvu nechávám ale až jako posledního. Neboli po návštěvě jeho krámku půjdu ven. Dal následuje krámek se všeobecnými mezinárodními cetkami. Je natolik nezajímavý, že do něj ani nevstupuji. Naproti přes uličku je krámek s tričky a mikinami. Jsou na štosovány do regálu od podlahy až ke stropu. Protože to již nakoupeno máme, tak udělám jenom otočku 360°, abych se podíval zda nenabízejí něco jiného, ale není tomu tak.

Vedle triček je obchod vyřezávanými věcmi. Masky, různé egyptské artefakty jako Nefertiti, kočky, hlava Tutanchamona… Všechno je to černě lakované dřevo. Pochybuji, že by to byl eben. Dále tady je hodně věcí z různě žíhaného bělavého kamene - alabastru. Prodavač mi předvádí jakýsi svícen. Je to velmi pěkné, ale chráním se dát najevo svůj bližší zájem. Levné to určitě nebude. A na můj vkus je to poněkud pohřební. Z obchodu se vymotám jen tak tak a nechávám si jako předposlední ten nejtěžší.

Jdu k prodavačům olejů. Den předtím jsme u nich nakupovali. Andy utratil 4000 za oleje a parfémy. Prodávají také čaj. Rád bych nějaký koupil bratrovi. Ale vím, že prodavači tady v tom obchodě jsou nejotravnější. Obviňuji se trpělivostí a vstupuji do krámu. Dokonale prodavače zmatu panoramatickým pohledem. Tímto vnitřním pohledem zjišťuji, že jediný čaj černý je buď vážený, nebo pouze jedna krabice se sáčky. Vše ostatní jsou různé bylinkové čaje. Dávám si velmi dobrý pozor abych to nezkoumal blíž.
Prodavač mi okamžitě začne nabízet jakýsi krémový olej z velbloudího mléka. Odbydu jej standartní větou, že mám citlivou kůži a nemůžu všechno zkoušet. Ani s olejovými parfémy u mne neuspějí, iniciativu jednoznačně převezmu v okamžiku, kdy se mi prodavač snaží představit mentolové krystalky.
To už se dostávám energeticky do ráže, neboli do své původní profese režiséra, kdy jsem tak zvaně na koni za všech okolností.
Nejenom, že mu řeknu, že nám je předváděli včera, ale i že o nich vím. Dočetl jsem se to v internetové recenzi od jedné turistky, která je před časem navštívila. Po očku si všimnu, že jeho kolega, který nám prodával naopak den předtím, tak jen tiše sedí a baví se. Ve finále, jelikož už mě to nebaví, odcházím a ještě prodavačům vpálím, že den předtím u nich moji známí utratili docela dost peněz, že jsem je tam přivedl já, ale že já vlastně jsem ani od nich nedostal žádný dárek. Zírají trošku překvapeně, ale jak tuším ve finále je to docela pobaví.

Nakonec si nechávám obchůdek klenotníka, protože tuším že tady strávím relativně nejvíc času. U něj panoramatický pohled zabere dokonale. Nicméně se tváří celou dobu přátelsky. Předvádí mi opálem zdobené šperky, různé řetízky, přívěsky jako kartuše a tak dále.

Je to celé něco jako tanec mezi zdvořilostmi. Prodavačovo vystupování je na úrovni a mám trošku podezření, že obchodoval i původně s mnohem bohatší klientelou. Každopádně je "vystajlovaný", pečlivě oblečený i vousy a vlasy zcela "barber" upravené, že by se od něj v těch našich Barbershopech mohli učit. Tomu odpovídá i chování celkově i styl uhlazené komunikace.

Klenotník mi předvádí mi třeba, že je schopen na zakázku nechat vyrobit přívěšek v arabštině s mým jménem. Protože mi předtím dva dny jinde předváděli možnost přepisu mého jména do egyptského písma v kartuši, vím o co jde. Je mi jasné, že zkoumá na co se chytím. Ale já si naopak dávám dobrý pozor abych mu to najevo nedal. A tak mj. až nakonec sahá po tom co by mne zajímalo doopravdy: sada vystavených prstenů. Nedělám si iluze o jejich ceně, prohlížím si je a až na jeden mne prakticky nezaujmou. To pravé řemeslné to totiž není. Prsteny s lebkou mne rozhodně nezajímají, prsten s desítkami drobných kamínku je víceméně nevkusný. Na chvíli přeberu iniciativu a vykládám prodavači o českých granátech. Tváří se jako by je znal čemuž se dá věřit, ale taky ne. Jediný prsten který mě tam zajímá je se středovým, hnědo černým kamenem o velikosti asi 4 mm, uchyceným v kubistickém stylu. Ani o jeho ceně si nedělám iluze. Nehledě na to, že nemám rád prsteny s otevřeným kamenem – s rizikem přímého poškození pohybem nebo úderem. (Asi se mi vryla do paměti scéna z filmu Apartmá v hotelu Plaza - našel jsem jen originál. V českém znění hlavní roli dokonale nadaboval Eduard Cupák.)

Tím považuji návštěvu krámku za vyřízenou. Jediný kdo je opravdu sympatický a vrátím se tam, je prodavač v protějším obchůdků – léky a kosmetika.

Přecházím na druhou stranu haly a jdu do lékárny.
Snažím se dopátrat jednoho krému, původně objednaného z Jordánska. Lékárnik netuší, domlouváme se ale pak ještě ohledně dalších drobností a já hlavně sháním malý kosmetický ručník. Pohledem také zkoumám tzv. zlatý pleťový olej který chce zakoupit Leoš. Protože se s Andym trochu ještě domlouváme, ustupuji komunikaci s prodavačem třem Ruskám a to nemám dělat. Zaberou si ho dobře na hodinu – což pochopím zhruba po 5 min. a tak využiji pauzy a řeknu prodavači že se zastavíme zítra.

Následující den se tu stavíme všichni tři.
Podléhám kouzlu kosmetiky a kupuji si v  lékárně stejně jako Leoš onen obličejový přípravek se zlatem. Natolik se ale znám, že dost pohybuji, že to použiji. Maximálně po 2-3 použitích mne to přejde. Nejsem zkrátka “kosmetička”.

A nakonec asi nákup, který nás potěšil nejvíc.

Tak jak občas obědváme v restauraci v altánu na pláži, všímám si, že i tam jsou nějaké obchůdky, na konci pláže opodál. A k mé radosti a posléze všech zúčastněných, poněkud nevěřím svým očím: že by tam skutečně byl prodej koberců? Přeji si totiž něco takového, byť jen malého, z Egypta přivézt jako suvenýr.

Jdeme nakupovat koberce. Jsou z velbloudí srsti a opravdu kvalitní. Mají velmi pěkný dezén, vzor. Pak i malé, s obrázky velblouda, slunce, měsíce, pyramid… atd. Na plno oceňuji tuto kvalitu až při druhém večerním výletu do Port Ghalibu. Tamější dekorativní minikoberce jsou sice vyrobeny stejnou technikou, ale jsou mírně řečeno nevzhledné. Ten kdo je tam dělal, to neuměl. Velbloud se tu spíš podobá nějakému dinosauru.

A tak tady na pláži si prohlížím skvělé řemeslné koberce s nemenším nadšením než moji ostatní kolegové. A prodavač je pochopitelně přátelsky komunikativní.

Koberec, který Andy kupuje jako svatební dárek pro sestru, má na délku něco přes 2 metry. Prý jej řemeslník dělal 4 měsíce. Může to být legenda, samozřejmě. Platíme za něj, spolu s dalším menším a pár malými, 370$. Ty malé stály 20, největší 250 a druhý 100.

Ty dva malé platím hned. A zbytek doplácím druhý den. Tím se “zbavuji” velkých 50$ bankovek, které tady jsou spíše na obtíž.

Protože se ve mně (pro druhé) probouzí smlouvač, vyjednám si pro Leoše jeden malý kobereček vel. A4 jako dárek.

Odnáším vše přes pláž na pokoj. Jsou toho dvě tašky a docela se to pronese. Leoš je pochopitelně koberečku rád. A přidává mi pro blog a tím pádem pro vás, co mu řekl Mistr Kobercář:
“Když na koberci z velbloudí srsti budete dělat sex, neodřete si kolena.”

Nebojte se, o nakupování to není zdaleka všechno... ale pro dnešek jistě stačilo.