Egypt 4a - Není "Fire" jako...

Upřímně řečeno: dnešní blog bude věnován volnu a tedy tomu, co resort nabízí k zábavě a rozptýlení, pokud vás přestane bavit opékat se na slunci a koupat bazénu nebo v moři.

Když se tak pomalu noříte do dovolenkové atmosféry, začínáte vnímat vše, co obohacuje "dovolenkovou nudu".

Kudy z nudy jsou např. fakultativní zájezdy - na které jsme si nechali zajít chuť nejen vzhledem k cenám, ale i délce cestování. Z Marsa Alam do Luxoru nám cestovka slíbuje 5-6 hodin jízdy. Přepokládám, že je tím cudně míněn čas pouze jedním směrem. Vzdálenost je totiž nějakých 500 km. - Tady je výjimečně více méně daná cena necelých 2.700Kč a zakoupit můžete klidně i z domova. Platit se dá i na místě, třeba kartou jak nás upozornil egyptský, česky mluvící delegát naší cestovky. Aby obratem chytře dodal, že "ručíme pouze za zájezdy pořádané naší cestovkou - a to i v případě bezpečnosti". Což je docela obratný psychologický marketingový trik.

Vemte rozum do hrsti.

Celý region je průběžně hlídán armádou; na delší cesty je vám dokonce přidělen vojenský konvoj. A nikdo nemá zájem okrádat turisty loupeživým způsobem. Na to stačí prodej služeb a suvenýrů.

A tak všude, kde se jako turisté pohybujete, vás na cestách nenápadně provázejí věžičky vojenských hlídek.

(Foto zabírají pohled ze dvou úhlů na tu naši věž nedaleho našeho hotelu).

"Konektivita" a dosah vojenských věží jsou tak silné, že když jsme z hotelu v Marsa Alam odjeli na večerní výlet do oprava zhruba 15 km vzdáleného Port Ghalib (původně chybně 67 km), tak Leošovi na mobilu normálně gunfoval hotelový internet! Podotýkám, že jsme všichni měli individuální účet a heslo. (Ano, Československo kdysi odvedlo dobrou práci v rámci podpory Egypta.)

Kéž by ten internet tak perfektně fungoval i v hotelu Tulip!

Andy a Leoš už byli v Egyptě, v Hurgadě. Přivezli si odtud zkušenost, že je nejlepší si koupit na letišti místní datovou SIMku. A teď ji vezli sebou. Bohužel už byla nefunkční. Ale protože jsme to nevěděli, tak jsme to neřešili na letišti, ale až v resortu u tzv. stálého prodejce Vodafone Egypt. Bohužel to byl šejdíř. Nejprve si za 15 GB řekl tisícovku (45 USD) a z nich mi ještě druhý týden jeho kolega ukradl zbývajících 7 GB, když jsem potřeboval zkontrolovat stav. Ráno 7GB bylo a po obědě náhle byly pryč - suma, kterou jsem před tím spotřeboval za týden. A historie čerpání nedohledatelná. Horko těžko jsem zjistil jak najít telefonní číslo. - Takže stánek Vodafone v Tulip Resortu Marsa Alam nedoporučuji.

Navíc ten babral mi při kontrole výše kreditu dat shodil hotelovou wifi. Myslel si, že ji musí zcela zrušit , aby se připojil k modemové wifi. Tu jsem získával z jeho egytské simky již uložené v mém přenosném modemu pro sdílení signálu. Musel jsem pak znovu zadávat přístupové jméno a heslo na hotelovou wifi. Oboje jaksepatří komplikované. Ale zadat jsem to chtěl, protože v recepci i VIP salónku hotelová wifi fungovala. Nač si zbytečně plácat kredit, že? Ostatně jsem tam díky tomu napsal blog č. 3.

V onom VIP salónku máme ještě jedno zpestření dovolenkového programu: satelitní televizi. Malá televize na pokojích také je. Ale tam je satelit placený a zas takový maniak nejsem. Stačí mi to, co vidím ve VIP salónku.

Jednou z kuriozit, pro nás naprosto neznámých, jsou velboudí dostihy: Camel Racing. Koukáme se na přenos snad z Quataru. Sportovní komentátoři, takoví quatarští Vichnar, Bosák nebo Záruba, dodávají všemu šťávu. Pochopitelně jim nerozumíme ani slovo neb arabsky neumíme.

Závod je to ale se vším všudy.

Kupodivu bez jezdců. Velbloudi mají dnes na zádech přidělanou jakousi textilem zdobenou krabici, robota s reproduktorem. A samotný "jezdec" jede vedle na silnici v autě. Svého velblouda pohání mikrofonem do reproduktoru. Navíc je zabudováno zařízení s bičíkem, které může jezdec na dálku sputit a rotující bičík velblouda popohání. Rychlost je to jak se patří. Jednohrbý dromedár vyvine rychlost až 65 km/h.

Jak říkám, pro nás spíš kuriozita k pohledání. Neboli, jiný kraj - jiný mrav.

Hledáte-li další zábavu, musíte ven.

V resortu je poměrně bohatý animační program. Ani jsem to vše nestudoval neboť zas takovou nudou netrpím ani na dovolené. A jak už víte, k "zábavě" mi stačí byť jen pozorovat lidské typy.

Z animačního programu jsem narážel především na fitnes u bazenů. No, dámy prominou, občas to připomínalo spíš těhotenská cvičení. Pak mne neminuly taneční kreace u bazénů, u stánku s hudbou. Byla sice trochu na jedno brdo, ale nebyla zkreslená a neřvala nahlas.

Noční "živly" se mohly jít vyřádit na diskotéku. ta byla patřičně uzavřená.

Pak tu následoval týdenní program scénický. Převažovala zpěvačka, karaoke a velkoplošná projekce hudebních čísel poněkud horší technické kvality. Tomu jsem se vyhýbal jak jsem jen mohl.

I přesto se musím u velkoplošné projekce zastavit. Dva dny před naším odletem bylo večer u projekce nezvyklé pozdvižení. Mezi námi, běžnými turisty, se objevila skupina slavnostně oblečených manažerů a já nevím kdo ješte. Všichni se dívali jen na velkoplošnou projekci. Nevěnoval jsem tomu, k naší škodě, příliš pozornost. Byl to přímý slavnostní přenos z Luxoru a vy si o tom můžete přečíst v článku iDnes.

Pro milovníky vodních sportů je tu vyžití víc než dost. Paddle boarding, pouštění draků a "surfing" s draky", šnorchlování a potápění... Milovníci vody mají bohaté sportovní vyžití. To nepočítám výletní atrakce jako šnorchlování mezi korálovými rybkami nebo výlet za delfíny.

Pokud vám stačí bazény, je jich zde celkem šest, pokud jsem zaregistroval. Plus vodní svět, na který se v mém vyprávění dostane později. Ty bazény jsou vždy dva, odělené barem. A je v nich také jiná voda. V jednom je klasická, chlórovaná - sice vyhřívaná, ale obležení vodních stoliček u baru ve mně z hygienického hlediska nevyvolává důvěru. Druhý bazén je s brachytickou vodou. Voda je navíc chladná a bazén má hloubku 140cm. Což při mých 156 cm je jen tak tak, pokud se chci postavit. V této vodě probíhá brzy po ránu nácvik potápění a první lekce je zdarma. Děkuji -  nechci. I tak je ve vodě stále živo - během provozních hodin: kdy je přítomen plavčík, vydávají se plážové ručníky (dostanete na to každý plastovou kartu) a kdy funguje zmiňovaný bar.

Neposlední částí zábavy jsou scénické produkce. Pár večerů před tím nám Leoš z letáku přečetl, že bude "Fire Show". Andy je nadšen, protože i když vidí mizerně, tak ohňostroje asi ano. Jsou pro něj aspoň trochu zdrojem vizuální zábavy. Je pátek večer. Leoš se cítí unaveně a jde spát. My s Andym vyrážíme hledat divadelní scénu.

Jdeme po sluchu. Protože tady ještě dobíhá taneční show. Usedáme na kraj malého amfiteátru a sledujeme to spolu s pár stovkami diváků. Na scéně tančí osoba v bleděmodrém a dvě dívky. Protože bledemodrá postava je hodně zahalena, až po pár minutách mi dojde, že to není žena ale muž. A jako tanečník strčí hravě své kolegyně do kapsy. Trochu mi pohyby i stylem připomíná Alberta z filmu Ptačí klec, v americké verzi z r. 1996. Předpokládám ale, že v egyptské kultuře se jedná o tradici tančících mužů v ženském oblečení. Omlouvám se za tuto kulturní neznalost - jistě si to vygooglujete sami. Nepíši cestopis, ale postřehy z dovolené.

Následuje produkce dvou mladíků s širokými sukněmi, o kterých mi později Leoš prozradí, že to jsou vírníci - dervišové. Sledovat jejich otáčení se - i pět minut jen a jen v jednom směru, tedy po celý tanec - je uchvacující a je brzy jasné, že se po pár minutách dostávají do transu. Každopádně je to unikátní podívaná.

Taneční program skončil velkým finále tanečníků a tanečnic. Ještě zahlédnu několik oněch umělců prchat bokem za další zakázkou směrem k východu a do jiného restortu...

A těšíme se na Fire show.

K našemu překvapení jsou na scénu přineseny čtyři židle. A animátorka láká z publika čtyři osoby na scénu. Přicházejí dva animátoři a na kraj scény přinesou plátěný vak a na něm jsou střepy skla.

Chvíli jsem za blbce a pak mi to dochází. Leoš se překoukl. Žádné FIRE Show, ale FAKIR Show. To víte, že si z něj druhý den s Andym uděláme trochu legraci. Ale ne moc, zas aby se neurazil. Přeci jen to myslel dobře.

Upřímně, Fakírovo vystoupení je sice obdivuhodné, ale nudné. Lehá si na sklo, na záda, obličejem dolů... lidé na scéně si na něj různě stoupají. V okamžiku, kdy je sklo zaměněno deskou s hřeby, to balíme.

Fire Show by určitě byla zajímavější.

Vracíme se osaměle osvětlenou uličkou kolem centrální budovy. Bydlíme na opačné straně resortu. Je to i hezká procházka, plná hvězd nad hlavou. Což vám ovšem vyfotit nemohu. Ale atmosféru osvětleného resortu ano.

A tím dnešní část blogu uzavírám a další opět příště. To budeme nakupovat!

-

Všechna foto: autor se svolením všech zúčastněných.