Dvě výstavy v jeden den - tak trochu letem světem

Letos se mi sešly ve stejné dny dvě výstavy, které jsem chtěl navštívit. A protože patřím mezi ty, kteří pracují i o víkendu, musel jsem to stihnout jen dnešní den. Svět knihy a Ezotera. Tak hurá na to!

Dopolední pošmourné počasí mne uvítalo na pražském Výstavišti. Vůbec mi to nevadilo, protože na výstavu Svět knihy jsem se jako každoročně těšil. Knihy miluju od malička a charakteristika "knihomol" se ke mně vždycky hodila. Upřímně, mít peníze a hlavně místo, nakoupil bych knih tolik, že bych musel přijít přinejmenším s nákupní taškou na kolečkách. Jako mnohem skladnější považuji v dnešní době pochopitelně e-knihy. Mají ale jednu nevýhodu: pokud se vám nelíbí nebo nestojí víc jak za jedno přečtení, e-knihu nevěnujete dál známým, ani ji nedáte do antikvariátu... aby prostě sloužila dál nebo udělala radost zase někomu jinému.

Tak tady máme pár mých foto postřehů... Hned v perexu jsou na obrázku dva klauni - patří do expozice hlavního hosta letošní výstavy - Maďarska. I když jsem se maďarštinu v mládí naučil díky zájezdu našeho divadelního souboru Lidové školy umění do Maďarska, pak jsem ji hned dokonale zapomněl. Nikdy jsem proto neměl možnost ocenit kvality literatury této země. A obávám se, že tomu tak zůstane i nadále. Literárně se mi Maďarsko vybaví jen díky Hlustvisihákovi a také skvělé humoristické knížce Kariéra Gézy Tamhletoho... kterou momentálně marně hledám po všech zákoutích mých dvou knihoven, abych si ji zase jednou přečetl. - Samotná letošní maďarská expozice, to byly velké prostory, malé knihy, velké černobílé tónované fotografie... no prostě ani dva klauni mne nedokázali zaujmout natolik, abych se expozicí podrobněji zabýval, nehledě na to, že jsem měl na celou výstavu dvě hodiny.

A tak jsem se toulal, procházel, a fotografoval...  Nemá cenu vás provázet celou výstavou, více než 100 fotografiemi. Takže tady je jen malý výběr toho, co mne osobně zaujalo. Pro zvětšení dvou/tří obrázkových fotosek stačí kliknout na obrázek.

Milovníci literatury z dálav se mohli začíst do literatury ze Saudské Arábie, Izraele nebo Taiwanu. Jinak to celé byla spíše evropská záležitost.

Ruská expozice se držela klasicky pohádek a literatury pro mládež. Celkově však byla zklamáním. V porovnání s minulými roky zde nebyly žádné významné ani pompézní reprezentativní tisky, literatura pro dospělé spíš podprůměrnou vydavatelskou kvalitou připomínala jen sovětské časy a krk bych za to nedal, že pár výtisků bylo dokonce "antikvárních".

Příjemným zjištěním naopak bylo, že vystavovatelé nezapomněli na Bohumila Hrabala; zaslouženou výstavou byly např. vitriny Památníku národního písemnictví.

K mému překvapení, velká část levého křídla patřila tentokráte antikvariátům. Koupit se zde daly nejen knihy, ale třeba filmové plakáty, vystřihovací panenky nebo LP gramodesky.

Ke knížnímu veletrhu nezbytně patří osobnosti. Mně se podařilo potkat Roberta Tamchynu, dramaturga a redaktora Českého rozhlasu. Prohodili jsme spolu pár slov - zahráli jsme si kdysi spolu v jednom divadelním představení a tak bylo milé zavzpomínat. Na co vzpomínal Milan Uhde jsem nezjistil. Zato režisér Jiří Menzel přišel proto, aby uváděn Robertem Tamchynou vzpomínal na svůj bohatý tvůrčí život při příležitosti vydání audioverze své knihy.

Vždycky se mi líbily velké tisky, ale doma na ně místo fakt nemám... A tak jsem vydání Ladova díla i barevně ilustrované bible alespoň prohlédl a vyfotil.

Stánky, které nikdy neminu, patří České televizi, Audio story a pochopitelně blogu iDnes. O knihu kolegyně Ireny Fuchsové jsem projevil zdvořilý zájem. Jelikož byla v rukou dalších zájemců, byla mi přinesena jiná. Zcela nová. "Tak to se nedá nic dělat," namítl jsem džentlmensky, "to ji musím koupit." Knihy jako takové jsem měl totiž vždycky v úctě a dělat z dalšího exempláře prohlížecí se mi prostě příčilo. Takže, kniha byla moje. Bez debaty.
- "Inu, i takové mohou být osudy a cesty Vašich knih ke čtenářům, paní Irenko." :-)

Mezi zážitkové momenty celé výstavy patřil výtvarník Miroslav Pazdera malující mapy živě před zájemci; Milana Uhdeho jsem našel na besedě v Literární sále; oddělení českých rekordů připomínalo hrací koutek pro malé i velké... včetně zřejmě největší, rekordní české tužky.

No a pak už nastal čas se přesunout na druhou výstavu. Ezotera, ve sportovní hale na Pankráci. Loňský rok jsem vynechal. A tak mne překvapil letošní, poněkud skromější ráz. Kromě menší nabídky jsem také postrádal mediální hvězdy - známé věštkyně z horoskopových televizních pořadů. Kvůli nim jsem ale na výstavu rozhodně nepřišel. Mým cílem byly spíše Dobré čaje a dále léčivé kameny a obrázky. A také masážní oleje, ale skoro tam nebyly. Zato mne opětovně zaujaly tibetské mísy svými libozvučnými tóny. Jednu z nich doma mám už z dřívějších dob.

Inu, i tady můj čas rychle uplynul... nedalo se nic dělat než vzít "úlovky" a vypravit se domů. Kouzelné energetické obrázky Báry Sládkové, zakoupené na Ezoteře vám bohužel neukážu. Už když jsem je jen tak mimochodem vyfotil, protože mi hned padly do oka, jejich autorka mne dohnala, požádala o vymazání. Prý jsou to umělecké originály a nechce je takto zveřejňovat, ani mandaly. O to víc jsem se rozhodl si alespoň pár malých obrázků pořídit. Ale bohužel vám je z pochopitelných důvodů na foto neukážu... a víc jsem si zde na výstavě nezakoupil.

Zato nákup na Světu knih byl opravdu bohatý, i když jsem tentokrát dal jednoznačně přednost audioknihám. Karel Hoger mne neustále překvapuje. Naposledy načtením Petra a tři banány a teď dokonce Klapzubova jedenáctka. Kdo ví, co všechno ještě archivy skrývají. Werichovy Italské prázdniny již mám. A nechal jsem se zlákat tím, že tentokrát se jedná o plnou verzi. Román Knoflíková válka miluji, stejně jako původní film - věřím, že čtení Luďka Munzara bude zážitek; Malého prince v podání Eduarda Cupáka jsem si chtěl také koupit už dávno. A protože rád experimentuji, zakoupil jsem Snídani u Tiffanyho: herecké souznění Hany Maciuchové a Jiřího Adamíry nemůže být zklamáním. Stejně tak historické příběhy Vlastimila Vondrušky v podání Valerie Zawadské a Vladislava Beneše.

Takže se mám na co těšit. A určitě i na příští ročníky Světa knihy i Ezotery.