"Jste příliš vážní," napsal jsem do diskuse v live YoluTube interview mezi známým moderátorem a známým komikem. A připojil jsem trochu něco na méně závažnou notu. Také tady na blozích tvrdím: jste příliš vážní, vážení!
I když současná vnitrostátní i zahraniční situace neoplývají náměty a tématy na taškařice, přeci jen - na vážné momenty, komentáře a blogy bude čas až...
Kapitola 1.
Přitom zrovna dneska dopoledne jsem řešil situaci, při které jsem měl nervy napjaté až k prasknutí - abych použil další z literárních a novnářských vyjadřovacích kýčů.
Před dvěma roky jsme začátkem léta byli nuceni zrušit let do Malajsie - všichni víme proč.
Letecká společnost nám vytvořila voucher. Jeho elektronická podoba s kódem měla roční platnost. Samotný voucher pro letenky jako takový platí dva roky s tím, že je možné jej v tom případě uplatnit na letenkách ještě o další rok později. Celkem tedy tři roky. Což se ukázalo jako poměrně přesný odhad vzhledem k aktuálnímu stavu - asi mají šejci nejmenovaných aerolinek dobré vizionářské informace.
Jenže,
to celé vám popisuji s úlevou po 52 MINUTOVÉM TELEFONÁTU, kdy jsem řešil - proč se mi dva dny před tím nepodařilo uplatnit kód elektronického voucheru.
Já nevím, jak vy - ale já mám v hlavně nějaký stroj na katastrofické situace: a už jsem si přehrával situace jako
- odmitnutí platnosti voucheru celkově
- zamítnutí vrácení peněz
- dopis vládnoucímu emírovi se stížností
- ...
To jsou asi tak ty nezábavnější dramatické scénáře, které by možná stály i za zfilmování. Celé to totiž původně nabíralo na dramatických obrátkách, jak od pátku vznikaly jednotlivé krizové situace (jako třeba se jen o víkendu někam dovolat - koho by to napadlo, že to nejde, když čtete 24/7).
Naštěstí vše dobře dopadlo - tedy aspoň v první etapě: letenky jsou kompletně zarezervovány. Tam i zpět. Zbývá teď už jen maličkost: zajistit si (kromě pojištění) také ubytování. Jak ironicky poznamenal jeden známý: "Tak si ještě kupte stan."
Což, mne na rovinu, nenadchlo, protože se stavěním stanů mám své ne-zkušenosti.
Každopádně jsem si po skončení akce letenky nalil pořádného panáka, i když bylo teprve 11 hopoledne.
2. kapitola
Jednou z mých dávných zálib je fotografování. Fotoaparát Flexaret VII jsem dostal k vánocům v nějakých 10 letech (na rozvoji mé osobnosti rodiče tenkrát opravdu nešetřili). A tak jsem se od relativně útlého věku ráchal ve vývojkách a ustalovačích, zvětšoval, na fotkách různě vykrýval osvětlení i fotky ořezával... naštěstí jen černobíle. A díky tomu, že jsme se tehdy čerstvě přestěhovali do Krušných hor, bylo co fotit.
Fotil jsem a fotím tedy téměř 55let. Za tu dobu mám ovšem teprve třetí fotoaparát. Po dvouoké zrcadlovce jsem si koupil Kyjev 19 - jakousi kopii Nikonu. S ním jsem, s pauzami, to dotáhl až do digitální sféry, kdy jsem si pořídil bezzrcadlovku Lumix. Poslední oba dva fotoaparáty s výměnnými objektivy.
No, co vám budu povídat - ten Lumix má plný manuál o 324 stranách. Stručný - pouze 84. A tak se občas překvapím vymoženostmi, které jsem ještě neobjevil, na které jsem zapomněl atd. Jako, že fotoaparát koupený před dvěma roky má už plné 4K video.
A před pár dny jsem si připomněl i jak se nastavuje a používá samospoušť. Musel jsem. Tak dlouho jsem "stonal" po teleobjektivu, až jsem si jeden neznačkový pořídil. Není to zoom, nedosahuje špičkových kvalit - ale cenově byl velmi přijatelný, kvalita sice nikterak oslnivá (ani parametry), ale na běžné focení dokonale stačí. Pochopitelně jej plánuji spíše na toulky přírodou. Pokud bych si chtěl zahrát na šmíráka a vidět co se děje u sousedů, mohl bych na to použít skvělý dalekohled Zeiss, ještě po otci. Ale takovéhle "lovy beze zbraní" mne nezajímají - proto berte následující foto jen jako ilustrační, nikoli lustračníl.
Tady v Praze mohu s takovým objektivem jinak totiž fotit maximálně milostné námluvy holubů - za pomoci samospouště, případně s použitím rychlo a časosběrného snímání. Což jsem se musel pracně doučovat z onoho 364 stránkového manuálu. Neznám nic "zábavnějšího". A holubům to bylo jedno.
Snad jsem vás tedy aspoň trochu rozptýlil a přivedl na jiné myšlenky. Potěšilo by mne to.
Všechna foto: autor
