Dřěvo sě šišou odievá

Což není nic jiného než parafráze názvu známé české středověké lyrické básně. Nuže, na jaře listí - na podzim šišky. Ale lyriku ode mne nečekejte, spíše pár fotografií a úvah.

Abych se dokázal vyrovnat středověkému originálu, to bych musel být už nějaký básník! Ale k napsání tohoto blogu mne přivedla maličkost. A sice, že najednou, jak jsem šel ulicí, mi do očí padly mezi domy vzrostlé smrky, které právě že "vyvedly" na svět čerstvé šišky.

Přitom jsem kolem nich chodil denně... napřed malých, zelených, později sílících až do oné současné krásné zralosti. Není to podstatné. Hlavně, že jsem je viděl v ten správný čas.

To mi navíc připomnělo jednu jedinou šišku. Pravda z okrasné jedle, ve zcela jiném místě. Ta šiška je se mnou už řadu let. Na mém pracovišti. Do unylé šedi "open space" - místnosti, kde se mezi ocelově a plastově šedavými stoly usadila spousta lidí...

A já v potřebě mít v tom bezbarvém světě aspoň kousek přírody, jsem před několika lety zvedl se země uzrálou, čerstvě spadlou šišku a umístil ji na svůj psací stůl, spolu s dalšími artefakty.

To jsem ještě netušil takovou zajímavost, jako že třeba šiška má pozitivní vliv na prostředí, ve kterém se nacházíme. Samozřejmě jsem teď onen zdroj nedohledal. Ale ono nenápadné zlidštění mi bylo občas jakousi psychickou oporou, když je toho v práci "najednou moc".

Samozřejmě, v přírodě se to ničemu nevyrovná.

A tak jsem také dneska spatřil pospolu tři šišky. No, zrovna jako v pohádce. Třeba bychom mohli mít vedle tří oříšků pro Popelku taky tři šišky pro Popeláka (Ovšem Josef Lada to ve svých skvělých Nezbedných pohádkách na ruby pojal poněkud jinak.).

Každopádně, tři šišky tady jsou a vy můžete popustit svoji fantazii. Třeba při večerním vyprávění na dobrou noc svým dětem nebo vnoučatům...

Inu, strom se šiškami odívá - přičemž, jen tak na okraj: původně se staročesky říkalo "šiša" a z toho teprve vzniklo zdrobnělé šiška. Ale zbytek si dohledejte na internetu. Budete možná trochu překvapeni původním významem toho slova. Inu, Češi.