Dovolená - obzvláště vypečená - 4 část.

Na řecký ostrov Korfu kdykoli! A kdyby to nebylo proti pravidlům, napsal bych to velkým písmem. Nejraději tam jezdím na mé narozeniny. Ještě nikdy jsem se nezklamal, i když letos to bylo "obzvláště vypečené".

"Na prodej"... nebo na zaprodání?

Člověk má mít k věcem svobodný poměr. A na druhou stranu má vnímat věci krásné, svým způsobem i povznášející a rozhodně očišťující. To se mi potvrdilo i v případě letošní dovolené.

Díky ztrátě mobilu přímo na moje narozeniny, díky ulomenému zubu o dva dny později a díky knoflíku od kalhot, který mi ulétl ten samý den, člověk pomalu a někdy i rychle začne chápat, v čem spočívají hodnoty života. Řecky se takovému očištění a dosažení harmonické a tělesné rovnováhy se říká snad "kalokaghata".

Vlastně to všechnu vypečenost zvrátil právě onen utržený knoflík. Už v okamžiku kdy odlétl jsem si říkal "no co, knoflík se přišije"... a vzápětí mne napadlo: "a zub se opraví a mobil si koupím nový, při nejhorším mám doma jeden rezervní" (z mé předcházející manažerské kariéry). A bylo to! Jako bych těmi myšlenkami náhle našel onu ztracenou harmonickou vnitřní rovnováhu. Tu tělesnou u mne zatím ještě nehledejte - do antického ideálu mám hodně daleko. Ledaže by byl takovým ideálem nikoli Hector nebo Spartacus ale Bacchus.

Upřímně, nejtěžší bylo v tu chvíli onen ulétnuvší knoflík najít. Ztratil se mezi malými oblázky a pátral jsem po něm hodnou chvíli, abych jej objevil - jak tomu v případě podobných magických momentů bývá - přímo pod nohama. Stačilo se jen správně podívat.

A od té chvíle jsem se také tak díval na onu dovolenou. Jako na jednu velkou očistu harmonie.

Očistou v té době, v podobě voleb procházelo i Řecko - s údajnou potencionální hrozbou fatální krize.

Upřímně, řečeno: od samotného počátku, ještě v Praze jsem se podobným způsobem díval na všechny ty články horující pro řecký krach, odchod z €urozóny a státní bankrot. Naprosto naštvaně jsem pak už reagoval na tvrzení typu "€urem někde už v Řecku nezaplatíte". Vnímal jsem je přinejmenším jako nezodpovědná a každopádně jako poškozující. Poškozující řeckou ekonomiku, turistiku a vůbec celou zemi. Už jen ta načasovaná hysterie, že v případě volebního vítězství levice Řecko krachuje, mi připomnělo adekvátní předvolební hysterii u nás, kdy navíc prezident nestandardně nedal vítězi voleb ani možnost sestavit vládu - jakkoli se oháněl a ohání nadstranickostí a pod. Výsledky vidíme.

Takže jde také "jen" o správný pohled na věc. Nejen politiků, kteří spíše sledují zájmy vlastních států, ale především nás ostatních. Protože, ruku na srdce: celá ta hysterie jistě nemálo lidí odradila od dovolené v Řecku. A tak ony v podstatě vyděračské supí útoky €uro politiků, sebestředné výlevy nezodpovědných pisálků z médií a blábolení různých rádobyznalců místních poměrů v podobě některých "reprezentantů"  tzv. cestovního ruchu - to vše způsobilo víc škody než užitku.

Proto je na místě otázka, zda jsem tedy nějakou krizi viděl na vlastní oči? Ano viděl - právě tu, způsobenou výše popsaným, a sice, že do Řecka letos přijede znatelně méně turistů, což je jedna z páteří řecké ekonomiky.

Kdo tedy hodí ono příslovečné záchranné lano?

Měl jsem tu výhodu, že jsem mohl srovnávat a také jsem podvědomě srovnával, jak a kam Řecko pokročilo od mého posledního pobytu před 12 lety, v době kdy se ještě platilo drachmou... Ano, pokrok tady byl. Směrem k tomu, že zmizelo více tradičních řeckých produktů, ale i obchodů a obchůdků a vše se přesunulo směrem ke generaci nikoli zisku řeckého národního růstu HDP, ale směrem k €uro odvodu peněz a stylu.

Vypečené tedy nebylo Řecko, ale spíše je vypekli. Možná trochu jiným stylem než naši politici, kteří nás pomalu ale jistě nejen rozprodali, ale už utahují nejen opasky, ale i uzdu - ovšem nikoli, aby nás ochránili před irskými, řeckými, španělskými chybami "rozhazovačnosti", ale aby si na náš úkor na poslední chvíli ještě nahonem namastili kapsy. Zatímco řečtí politici se zřejmě nechali ukolébat štědrodotačními sliby EU. Byli tím pádem jedni z prvních kdo štědrým rozdáváním se snahou a dobrou vírou udržet původní drachmovou životní úroveň obyvatel poněkud podcenili vyčerpatelnost zdrojů a finančních toků Evropské unie. Sami Řekové mi totiž mezi řečí řekli, že přechodem z drachmy na €uro se vše zdražilo. A to se vláda snažila kompenzovat. Lví podíl na problémech Řecka tedy mají i ti v €urozóně, kdo jen přihlíželi a plácali se po ramenou.

A co víc, Řecko bylo v rámci €urotrhu stále více odnacionalizováváno, zbavováno národní svébytnosti a bylo naopak tímto trhem €globalzováno.

Dva příklady za všechno.

Za prvé, razantně byl vliv €urozóny vidět na nabídce zboží v obchodech. Tedy oněch malých soukromnických mini a super marketech. Silně to bylo vidět i na tzv. suvenýrech. A že jsme takových obchodů hezkých pár prošli jak v Kerkyře tak i v malých městečkách na Korfu. Pamatuji se, že jsem se nakonec úplně zatetelil blahem, když jsem na hlavní třídě Rhódy našel přesně ten turistický obchůdek se starou dobrou a poctivou řeckou turistickou nabídkou suvenýrů. Nikterak mne nepřekvapilo, že řada z nich byla výrobou staršího data: 3-5 let "tomu nazad". V ostatních obchodech tohoto typu si člověk připadal jako by přišel i u nás do "českého" čínsko-ruského obchodu s mezinárodními turistickými cetkami. V levém obchůdku (na foto) se nabízely z řecké provenience akorát mušle, v pravém byly Made in Greece jen ty ručníky a i to bylo s podivem. V běžné nabídce byly řecké produkty redukovány pouze na ryby, olivy, ovoce a zeleninu, a ještě tak likér kum quat, ořechy v medu a řezbářské výrobky z olivového dřeva. Zbytek byla €uro provenience nebo přímo made in PRC.

A druhý příklad. Poněkud znatelnější. V mém oblíbném místečku Guvie jsem před oněmi 12 a více lety rád nakupoval ve dvou minimarketech - zejména chobotničky v chili nálevu, které jsem si dal do nákupního košíku spolu s Retsinou zn. Boutari. Tím jsem vždy zahajoval první večer po některou z mých předchozích cest na Korfu. Nyní byly oba obchody zavřené a zrušené. Zato jen o kousek dál se skvěl zcela nový nadnárodní supermarket, který spolehlivě zlikvidoval oba minimarkety. Nic co bychom neznali, že? A, mimochodem, zmizely z nabídky supermarketů nejen ty chobotničky, ale i značka Boutari poměrně velkého řeckého výrobce vína. Proč asi? Mimo jiné proto, že jeho výrobky podlehly tlaku značky jiné firmy, která evidentně patří nadnárodní korporaci, protože jsem na tuto značku narazil nejen u nás, ale i v několika dalších zemích... jakkoli se nadále tváří jako řecké víno, zisky jistě plynou do nadnárodních €urokapes.

To celé, spolu s nedostavěnými hotely, penziony, zbořenými domy, polo-opuštěnými domy na prodej, zavřenými obchody i restauracemi z umělého nedostatku turistů - zas tak přemrštěně draho tam nebylo, i když pro Čechy vše bylo v přepočtu dražší zhruba o 50% - to vše mi připadá mnohem vypečenější než můj ztracený mobil, zub a knoflík.

Připíjím tedy spolu s mým malajským kamarádem na zdar Řecka. A zdar toho, aby se skutečně našli politici, nejen v Řecku, ale i jinde, kteří nebudou hrabat jen pod sebe, ale uvědomí si, že i jejich prosperita je závislá na celkové prosperitě jimi spravovaného státu. I když to vše zůstává spíše na úrovni zbožného přání a hledání jehly v kupce sena.

A rád budu vzpomínat na kouzelné řecké pláže...

... a budu doufat, že se mi na Korfu podaří se podívat znovu dříve než za 12 let.

P.S.: Já vím, že bych měl tuto část směrovat spíše do rubrik politika nebo ekonomika. Ale předcházející články byly v rubrice cestování a koneckonců, i tohle bylo svým způsobem cestování po řecké ekonomice.