Dovolená - obzvláště vypečená - 3 část.

Na řecký ostrov Korfu kdykoli! A kdyby to nebylo proti pravidlům, napsal bych to velkým písmem. Nejraději tam jezdím v době narozenin. Ještě nikdy jsem se nezklamal, i když letos to bylo "obzvláště vypečené".

Papírový ubrus s mapou ostrova. Dobrý nápad na reklamu.

Teprve v okamžiku, kdy se na dovolené dostanete do nějakého maléru, teprve pak si uvědomíte, k čemu je dobrý delegát vaší cestovní kanceláře. A že vůbec je. Jak už jsem psal, zpravidla je to spíše slečna, žena, než muž - možná proto, že třeba dokáže snadněji okouzlit mužskou část místní populace, když je toho potřeba.

Do té doby to byl/a někdo, kdo vás vyzvedl na letišti, uvítal, posadil do autobus a ubytoval. Pak se setkáte při nabídce a uskutečnění fakultativních výletů a pak až při vašem odletu. O dobrém delegátce/delegátovi, prakticky nevíte, přestože je vlastně s vámi.

Dostanete-li se do potíží, potřebujete-li zařídit něco navíc - a nejčastěji to bývají nějaké trable s přiděleným pokojem, s problémy s jeho zařízením či vybavením - teprve pak jej začnete vnímat. Ale oceňovat delegátku/delegáta začnete až v okamžiku skutečných problémů a malérů, kdy přijdete do styku s místními orgány moci, s úřady a nebo dojde k nějakým problémům jako k odcizení nebo ztrátě, jako se to stalo mně.

Teprve v okamžiku, kdy jsem ztratil mobil - a podotýkám, že netvrdím, že mi byl ukraden (podle všeho spíše ne) - jsem si uvědomil, že práce delegáta/ky je o mnohem více věcech. Že teprve v těchto případech si uvědomíte jak jste závislí a jak je důležité, zda je delegát dobrý či nikoli. (Naši sousedi v domě na příklad dodnes naopak vzpomínají s hrůzou na jednoho mužského delegáta, který si říkal Bobo, z dovolené v zahraničí před třemi roky. Tu zemi nebudu jmenovat, ta za to opravdu nemůže.)

Dobrý reprezentant cestovky, tedy delegát/ka, musí samozřejmě mluvit místním jazykem. Musí umět s rozvahou jednat v krizových situacích (a já nevím zda třeba v tomto směru neabsolvují nějaké školení). Ale co oceníte nejvíce, jaké takový delegát má místní kontakty, vazby a vztahy - a proto jsou delegátky podle mne opravdu příhodnější. Totiž právě především díky dobrým vztahům vám delegát/ka může skuteně poskytnou dobrý servis, možná i trošku nadstandardní - jakkoli to tak nevnímáme. A získáte-li pocit -jistotu, že se na svého delegáta můžete opravdu spolehnout - je to k nezaplacení.

Proč se o tom tak široce rozepisuji? Protože si tohle všechno opravdu málo uvědomujeme. A svým způsobem je to dobře. Profesionál má být vidět opravdu jen tehdy když je ho skutečně potřeba. Má nabízet, ale nikoli se vnucovat. Má poskytovat služby a servis, ale ne tak, aby měl člověk dojem, že je jím manipulováno jako loutkou, či  - s prominutím - jako s dojnou krávou, turistou-kasičkou. Uměním dobrého delegáta/delegátky je skutečně se o vás postarat tak, abyste měli dojem, že on je tu pro vás a vaši skvělou dovolenou.

Myslím, že do rukou takové profesionálky jsme se dostali právě při té letošní dovolené. Právě díky tomu dobrému přístupu slečny Niny Čunderlíkové jsem si začal toto vše postupně uvědomovat.

Také už jsem za ta léta narazil na pár vypečených delegátů-zlakotokopů. Proto se vždy trochu ostražitě dívám na nejrůznější nabídky zájezdů, služeb, doporučení restaurací... to vše za přiměřenou provizi bokem, ale hlavně, že jste podlehli svodům a "pustili chlup" a €uro. Proto jsem jel také letos náležitě připravený. To znamená, že jsem si vygoogloval v nejrůznějších diskusích ceny za zájezdy, za pronájmy dopravních prostředků a atrakcí... a i když se jednalo o loňské ceny, věděl jsem, že možná bude rozdíl +/- 5€ ale víc ne (v závislosti na období sezóny, na to nezapomínejte!) a jakýkoli jiný rozdíl je už jasnou malou domů.

Naslouchal jsem tedy naší delegátce Nině víc než bedlivě, stylem důvěřuj, ale prověřuj. Ale skoro to nebylo potřeba. Už od samého začátku se prostě projevovala jinak. Ne jako člověk, který manipuluje klientem-turistou sem a tam, ale spíše jej jemně navádí, radí a doporučuje na základě svých zkušeností - díky dlouhému pobytu na ostrově a díky svým dobrým vazbám s místními. Bylo zkrátka vidět, že jí na nás záleží.

V rámci příprav na cestu jsem se setkal i s jiným přístupem: tzv. chladně profesionálním. Ptal jsem se jedné delegátky - mimo jiné blogerky a spisovatelky - přes internet na konkrétní nové ceny na Korfu a dostalo se mi všeobecné odpovědi, že celkově ceny o mnoho nestouply - což, jak jistě chápete, nebyla zrovna odpověď, kterou jsem očekával a potřeboval, jakkoli se jednalo o odpověď "správnou".  Je tedy profesionál a profesionál...

Miroslav Horníček má o profesionálovi svého oboru krásnou pasáž ve Chvále pohybu. Pokud máte možnost, přečtěte si ji a nebo poslechněte... a pochopíte, co mám na mysli.

Ale abych nepřechválil. Samozřejmě, řada věcí je o osobní chemii, sympatiích apod. - to víte, že vím, jaké maličkosti by se daly zlepšovat - ale detaily nejsou rozhodující. K řadě věcí človek musí ve svém oboru přijít pouze lety zkušeností. Tím rozhodujícím je ale výsledek.

Dobrou zkušenost jsem vám tedy mohl potvrdit v případě mé vypečené motoristické aférky - s výměnou motorky za čtyřkolku, která proběhla hladce přes jí doporučenou půjčovnu. Doplnit mohu třeba i skvělou zkušenost při výletu lodí.

Když jsme uvažovali, jaký typ výletu vybrat a líbil se nám jiný, než který jsme původně chtěli - slečna Nina myslela za nás. Zatímco my jsme se opájeli vidinou dovolené, ona nám připomněla, že onen nám zamlouvající se výlet je až v den našeho odletu. Což je trochu riskantní - a měla pravdu. Vzali jsme si jiný výlet a bylo to skvělé. Výlet na pobřežní městečko Pargos a ostrůvek Paxos. A zase to byla ona, kdo nám poradil, ať utrácíme spíše na Paxosu - kvůli lepším cenám. A měla pravdu.

Stejně tak se o nás postarala do poslední chvíle i při odletu - než jsme podali kufr pře kontrolní rám - protože i tady na příklad hrozilo, že pokud bychom měli přes váhu - buď bychom museli zaplatit nově stanovenou minimální taxu 20€ nebo zkrátka kufr rozbalit a ubrat váhu do přírušních zavazadel, pokud to šlo.

Využívala všechny své nabyté zkušenosti. Dokázala nám i poradit tipy na výlety i do míst, která jsem za oněch předcházejících 6 let nenavštívil, o těch klasických nemluvě. Myslela zkrátka do předu za nás a na nás, abychom byli spokojeni a nedostali se do potencionáních problémů (a tím pádem i ona). Byla zkušená a připravená a odhodlaná se o nás postarat.

A tak by to mělo být - nejen u delegátek, ale v životě vůbec.

Tak se také osvědčila komunikace v případě ztráty mobilu, kdy byla dokonce připravena využiít svého osobního kontaktu a pokusit se zjistit přes satelit, zda je někde mj mobil aktivní...

...jenže to bych byl musel do předu také myslet já a tu zkušenost jsem zkrátka neměl. Takže namísto, abych se pokusil svůj mobil alespoň prozvonit, rovnou jsem přes internet zablokoval SIM kartu. Mé důvody jistě také chápete, což je dáno ale také tím, do jaké míry mobilní společnosti chrání své klienty a do jaké míry je chránit lze. Tím pádem jakékoli další pokusy dovolávat se na byly zbytečné a navíc netuším, zda v okamžiku ztráty mobil skutečně nebyl vypnutý. Zkrátka nevím. Přesto mi slečna Nina nabídla několik dalších variant, ale nakonec jsme se dohlodli, že to necháme být, protože i na kontaktování policie v případě podezření z krádeže, to už v daném případě nešlo. I v tomto případě mne ona chránila před potencionáními problémy. Zavánělo by to podvodem a na to jsou, pochopitelně, policisté v turistických letoviscích obzvláště alergičtí.

Slečnu Ninu jsem skutečně musel obdivovat, že je stále v jednom kole a i během oběda v restauraci, kde jsme se náhodou sešli. Taktně se od našeho stolu omluvila a usadila se s notebookem o kus dál a pilně po celou dobu pracovala a jedla a pila tak trochu mimochodem... To už jsem jí beze zbytku věřil větu:

"Víte, že jsem letos ještě neměla čas se opalovat na slunci?"

Chápal jsem ji a od té doby chápu, že práce delegáta není jen dovézt turisty do hotelu, zinkasovat výlety a pak je zase hodit zpátky na letiště. Těch problémů kolem a kolem turistů je pořád dost a dost. Tak jsem ji aspoň rozesmál jednou větou (jako parafrázi jednoho kresleného vtipu), která mne mimochodem napadla ze zkušeností z předešlých zájezdů na Korfu:

"Je ráno, vychází slunce, ptáci se dávají do zpěvu a Češi začínají držkovat."

Zasmála se tomu opravdu upřímně.

Já vím, že byste možná čekali, kam všude a jak dál jsme cestovali. Na to jsou tu ale jiní cestopisní odborníci, v čele s Geraldem Durrelem. Následují knižní průvodci i turistické cestopisy od známých nakladatelství světových i českých jako National Geographic, Freitag, Marco Polo, Lonely Planet, Ikar, Jota... A také například známá Pavla Smetanová, která na Korfu působí řadu let napsala odtamtud několik povídkopisů.

Vůbec bylo zajímavé potkávat Čechy na Korfu. Tím teď nemám na mysli nás turistické exoty, ale ty, kteří se na Korfu usídlili a žijí tam svůj téměř každodenní život. Mezi ně samozřejmě musíme počítat delegáty. Ale potkali jsme i jiné české "korfany". 

Na příklad servírku v baru, která žije na ostrově již 17 roků a přivedla ji sem - ano jak jinak: láska, ta mocná čarodějka. Servírka byla moc milá a opravdový nadšenec svého povolání. Protože byla neutále v pohybu tak se ji dost dobře nepodařilo nikdy vyfotografovat tak, aby se to dalo uveřejnit. Možná to byla opravdu nějaká kouzelnice. Na druhou stranu můj malajský kamarád málem padl do osidel jezinek. Byl to evidentní nájezd odkvetlých dam bujné povahy i chování a kdo před nimi neutekl, toho uloupily... znáte tu pohádku o Smolíčkovi. Mého kamaráda zachránilo jen to, že je ve skutečnosti poloslepý. Moc se s ní tím pádem nedalo komunikovat vizuálně neboť je díky tomu pohledu vzdorný.

Jiným "českým překvapením" byla ochotná prodavačka v Duty Free, když jsme odlétali. Byla ochotna nám anglicky poradit v nabídce pánské kosmetiky... Když jsem se kamaráda tedy zeptal po jejích anglických slovech "Co myslíš?" následovalo její překvapené "Jé, vy jste Češi!" Načež jsme si vysvětlili kamarádovu malajskou národnost i češtinu a úspěšně jsme uzavřeli obchod.

I jinak jsme češtině unikali jen s obtížemi. Většinou se totiž i číšníci naučili pár slov česky, kterými nás lákali k posezení. A na Korfu řada restaurací nabízí česká menu. Tito dva bratři-restauratéři na foto odposlouchali dokonce češtinu tak dokonale, že jsme jim zprvu nevěřili, že víc česky neumějí.

Vrcholem (nicméně příjemným vrcholem!) bylo to, že i majitel Rezidence Sea Breez v Arillas má českou přítelkyni.

Komu by to všechno nestačilo a Češi mu i nadále chyběli, doporučuji navštívit webové stránky Češi v Řecku. Nebudete litovat a nelitoval jsem ani já, když jsem potkal "místní" Čechy na Korfu.

Tak tohle tedy byla ta nejvypečenější část dovolené, ale i jinak stála za to. 

O tom příště: v dokončení.