Co mi sluší na mý uši!

A svým způsobem i do mých uší... Vznikl mi neočekávaný problém. Definitivně se mi totiž rozbila oblíbená sluchátka pro speciální účel. A tím nastal přímo malér: čím dál poslouchat mé oblíbené poslouchání?

Uši jsou nástroj citlivý. Zprostředkovávají nám do mozku zvuk. Ty zvuky k nám přicházejí všechny, jako např. do mikrofonu - kdy se občas při poslechu divíme, co všechno se nám tam všechno nahrálo. Vtip je v tom, že náš mozek si z těch zvuků, které se k nám dostávají, filtruje procesem soustředění pozornosti pouze ty zvuky, které právě chceme nebo potřebujeme slyšet. Zvuků je zpravidla v reálném životě ale mnohem víc souběžně.

To si ověříte hladce. Ať jste kdekoli, vnímáte v tuto chvíli jeden, maximálně dva zvuky, které jsou pro vaše aktivity momentálně důležité.

Čtete-li na příklad tento blog v kanceláři, vnímáte možná zvuk klapání při psaní na klávesnici počítače, podvědomě se soustředíte, až vám začne "bublat" voda na kávu... Zkuste se ale soustředit např. na ty jiné zvuky, které v kanceláři jsou. Najednou uslyšíte věcí! Např. lehký šum klimatizace. Rozhovor dvou kolegu-kolegyň někde na pozadí... Zvoní telefon. Hraje rádio. Zvuky přicházející k vám případně z ulice přes zavřená či otevřená okna. Už víte, co mám na mysli? (Mimochodem, právě jste si vyzkoušeli jedno z praktických cvičení pro studenty herectví prvního ročníku uměleckých škol.)

Těch zvuků je prostě celá řada. Jen my soustředíme pozornost na ty, co jsou momentálně pro nás nejdůležitější nebo které svojí psychologickou silou či zvukovou intenzitou proniknou do našeho vědomí přes naši bariéru soustředění.

Někdy jsou to ovšem naopak tiché a nenápadné zvuky, které na nás "útočí"... to když se potřebujeme zklidnit a usínáme. Znáte to rovněž. Z povzdáli hrající televize, čísi kroky, zvuky z ulice a nebo dokonce jen "tikot hodin". A ze všeho nejhorší jsou pak "zvuky" mysli - to když se nám honí hlavou nejrůznější prožitky, problémy či úkoly...

Každý s nimi bojuje po svém.

Já - posloucháním někdy relaxační hudbu, většinou však mluvené slovo. Možná mám zažité reflexy z raného děství, kdy mi v pokojíčku z rádia vyprávěl pohádky na dobrou noc Hajaja - Vlastimil Brodský.

Pohádky už dávno neposlouchám (skoro), ale mluvené slovo ano. Pomáhá mi se zklidnit, upne mou mysl na příběh, především však na melodiku vypravěčova hlasu. Z toho můžete vyvodit, že neposlouchám na dobru noc dramatizace, ale spíše tzv. audio knihy.

Saturnina v podání Richarda Samka, Tři muže ve člunu vyprávěné od Miroslava Horníčka. Rád si poslechnu třeba i Ruský Týden Františka Ringo Čecha s Františkem Ringo Čechem, Švandrlíkova Doktora od Jezera hrochů interpretovaného skvěle Bobem Kleplem, mezi koryfeje mého poslouchání patří Jan Werich (ano, tady poslouchám jeho pohádky), František Nepil, Karel Höger, František Filipovský, Bohumil Bezouška... Z novodobých "rošťáren" poslouchám O mé rodině a jiné zvířeke v podání Martina Dejrada, Mikulášovy patálie Miroslava Vladyky nebo Boříkovy Lapálie a Josefa Dvořáka. Nevím, proč třeba neposlouchám i ženské hlasy. Možná mi na dobrou noc Jarka Adamová, a jí skvěle načtené Vejce a já, připadá příliš pronikající do mého vnímání...

A tak tedy poslouchám a pokud nechci rušit poslechem ostatní nebo potřebuji uši i myšlenky opravdu "utěstnit", přijdou na řadu sluchátka.

Řeknete si, no dobře, sem s nima. Jenže, ouha!

Strašně důležité je vybrat si ta správná.

Na mluvené slovo zrovna nepotřebujete audiofilskou perlu za 2 či 4 tisíce... Ani za tísícovku. Stačí vám řekněme průměr či nižší střed - to proto, že občas se tam ozve i nějaká ta hudba a tupý poslech by najednou mohl rušit. Proto se třeba vyhýbám sluchátkům pod 200Kč - tady opravdu výjimka potvrzuje pravidlo, že co je levné je většinou podprůměrné.

Jenže, zvuková kvalita reprodukce je sice ne nezanedbatelnou, ale nikoli zdaleka tou nejhlavnější charakteristikou.

Důležitý je totiž velikostní tvar sluchátek. Viz malá "módní" přehlídka...

Především si ale při výběru uvědomte, že ležíte na polštáři. Tady asi sluchátka, která mám na foto nahoře a v perexu, nebudou zrovna to pravé.

Ideální pro tento účel jsou tedy sluchátka zvaná odborně "pecky".

Ale i tady: nejsou pecky, jako pecky.

I tady každému vyhovuje něco trochu jiného. Já osobně nepovažuji za ideální pecky s tzv. špunty. Někdy mi ta guma ve zvukovodech prostě vadí. A pokud se tam naopak dobře utěsní, tak si to představte, jak se ve spánku melete, obracíte a otáčíte...také byste mohli skončit se sluchátky omotanými okolo hlavy nebo dokonce škrtící na krku - o samotném zdroji zvuku: mp3 přehrávači či mobilu nemluvě.

A tak dávám přednost peckám bez špuntů. Přetočíte se, pecky prostě bez problémů vypadnou... a vy spíte bezpečně dál.

Ale tady nastává další kámen úrazu. Zjistil jsem, že přiměřeně "malé" pecky jsou prostě problém. Nevím podle jakých norem výrobci měří velikost zevního zvukového otvoru ucha, ale většinou ty knoflíky jsou prostě velké. A po několika minutách, namísto klidného spánku zjistíte, že vás prostě bolí uši! A někdy v tom případě nejsou ideální ani tvarované - namísto kolečka je to jakýsi vyčnělý "uchoid". Takže to chce zkrátka hledat a zkoušet.

Jak to nakonec dopadlo u mne?

Ta velikostně i tvarem správná sluchátka, jako byla ta původní - slepovaná, sletovaná - jsem již nenašel. Nevyrábějí se. Tady jsem si je na památku vyfotil než šla do elektronické recyklace.

Dopadlo to, jak jinak, jistým kompromisem. Zvolil jsem sluchátka se stranovým výliskem. Nejsou to tedy ta na snímku vlevo - to je audiofilní kousek se špunty, za 2 000Kč, a ten si opravdu nehodlám ničit mletím v posteli, ale zvolil jsem ta na snímku vpravo.

Mají komerčně slušnou poslechovou kvalitu, jako většina výrobků této značky. Ale co je na nich hlavní: sedí mi celkem dobře v uších a dá se v nich při poslechu povídání na dobrou noc báječně usínat!