Charleyova teta je také z Příbrami

...ač původně z Brazílie, pravlasti opic. Aneb Máte rádi bláznivá studentská divadelní představení?

Tahle divadelní komedie, je natolik úspěšná a zároveň obtížná, že mne nesmírně zaujalo, nakolik si s ní dokázali poradit studenti. Dostal se mi do totiž rukou záznam amatérského představení Divadelního souboru Gymnázia v Příbrami.

Divadelní hra Charleyova teta ,[vyslov: “čárlíjova”], lidově mezi herci nazývaná „Charleyka“, vznikla z pera úspěšného viktoriánského dramatika Jevana-Brandona Thomase. Napsal ji vlastně na objednávku přímo pro tehdejšího vynikajícího komediálního herce Williama Sydney Penleyho.  

Oxfordské univerzitní koleje, konec 19. století: Mladistvě ztřeštění spolužáci Charley a Jack mají v úmyslu požádat své vyvolené dívky o ruku, ale dobová etiketa si žádá doporučení důvěryhodné osoby. Charleyho má navštívit bohatá tetička z Brazílie a problém se zdá být vyřešen. Jenže teta ne a ne dorazit a slečny už jsou na cestě. Zoufalá situace si žádá zoufalé řešení - pánové rozhodnou, že Charleyovu tetu bude v přestrojení představovat jejich spolužák lord Babberley, svolný ke každé recesi. Babberley si ovšem v ženských šatech zpočátku vůbec neví rady a situace se komplikuje příjezdem skutečné Charleyovy tety a její chráněnkyně slečny Ely, do které je naopak zamilován lord Babberley – nyní ovšem v ženském přestrojení. Aby toho nebylo málo, tak lord Babberley musí nejen vyřešit problémy svých kamarádů a vlastního srdce, ale i to, že se o něho coby převlečené tety ucházejí otec jednoho z oněch zamilovaných spolužáků – lord Chasney, ale i poručník jejich vyvolených – advokát Spettigue.

(S použitím popisu na csfd.cz)

Divadelní hra je natolik úspěšná, že na první pohled nelze na ní cokoli zkazit. Opak je ovšem pravdou. Hra v sobě skrývá především dvě úskalí: je to komediální konverzačka a vyžaduje tomu odpovídající vyrovnané, pevně režijně vedené, herecké výkony. A je to hra žánrová, stylová – je velmi důležité, nakolik se vizuálně, scénicky a zejména kostýmově sladí.

Premiéru hra měla v roce 1892. Od té doby se stala vítaným obohacením repertoáru jak profesionálních, tak amatérských divadelních scén celého světa, dočkala se i řady filmových podob a adaptací.

Vznikl podle ní např. ještě němý film v hlavní roli se Sidem Chaplinem. Hra má svoji muzikálovou adaptaci pod názvem Kde je Charlie, r z. 1948, rovněž posléze zfilmovanou. Ruská filmová adaptace této hry z r. 1975 nese název „Dobrý den, jsem vaše teta“.

Divadelní podoby této hry k nám docházejí pochopitelně jen prostřednictvím pamětníků, a nebo výjimečně, jako televizní záznamy divadelních představení. V našich zemích překvapí zjištění, že si Charleyovu tetu zahrál Vlasta Burian (nikoli ovšem ve svém divadle, nýbrž pohostinsky ve Švandově divadle na Smíchově) nebo legendární slovenský herec Jozef Króner. Nejznámější je pak právě televizní záznam verze z r. 1969, v překladu Zdeňka Vančury, v hlavní roli s Lubomírem Lipským, jehož výkonem jsou tím pádem poměřovány i současné divadelní adaptace. Na příklad představení Městských divadel pražských, divadla ABC, v hlavní roli s Janem Hrušínským nebo v Divadle na Jezerce (jehož majitelem je právě Jan Hrušínský) v hlavní roli s Radkem Holubem.

Ono představení v divadle ABC jsem viděl počátkem milénia a tehdy jsem si prvně uvědomil, nakolik je to nesnadná hra, s řadou úskalí a pastí, z nichž do některých v divadle ABC tehdy úspěšně spadli. Na příklad, hru otevírají dvě vedlejší role: studenti Jack a Charlie. V tehdejším představení se prvními dialogy prokousávali dva méně známí herci stylem jak z nějakého sitcomu. Namísto důrazného frázování a temporytmu se zaujetím o obsah, prostě svůj text jen drmolili a já se s hrůzou připravoval na dvě hodiny nudy. Teprve příchod Jana Hrušínského, coby lorda Babberleyho, hra začala dostávat správné grády, prostě herecká krev se v něm nezapřela. Ovšem jakmile přijdou na scénu pánové Pavel Pípal (Chasney) a Lubomír Lipský (Spettigue) dominují svým excelentním herectvím celému představení byť ve vedlejších rolích.

Jak se s tím vším a především se samotnou Charleyovou tetou vyrovnal a poradil si Divadelní soubor Gymnázia v Příbrami?

Přiznám upřímně a na rovinu: nemá se za co stydět. Pojďme ale detailněji k tomuto představení, které hodnotím na základě záznamu představení z 25. června 2010.

Příbramská „Charleyka“ je především parádní rolí hlavní a Martin Johanna se se svojí postavou ztotožňuje natolik dobře, že pomalu působí mnohem ženštěji v postavě lorda Babbarleyho než v jejím převleku za tetičku. Položil se do své postavy suverénně a dokazuje, že především studentovi nečiní problém hrát studenta. V postavě prostě exceluje a hravě překonává řadu jejích konverzačních úskalí. Nevadí ani, že občas zabije nějaký ten slovní vtip, čitelnost gest je někdy „samá ruka, samá noha“ – k té postavě to najednou jakoby celé patří, včetně občasného lehce lascivního exhibicionismu – zkrátka, ač studentem Oxfordu 19. století, neláme si s dobovou etiketou hlavu a hraje svoji postavu se zcela současným přístupem dnešní, bezprostřední, avšak kultivované (středoškolské) mládeže.

Poněkud šokujícím překvapením, a to překvapením pozitivním, jsou Kateřina Cízlová a Lucie Kratochvílová v mužských postavách dalších dvou oxfordských studentů Jacka a Charlieho. Sotva to byl záměr obsadit do mužských rolí dívky, hra je přeci jen o přesně opačném převleku. Každopádně, kdo vybíral představitele rolí, měl ale v tomto případě mimořádně šťastnou ruku: obě dámy se svých mužných postav zhostily dokonale. A i jejich mužské převleky, včetně občas odpadávajících knírů vzhledem jak z němé grotesky, působí víc než dobře a dámy se do toho řádně obuly, bez bázně, ostychu a hany.

Neméně zajímavé je sledovat, jak se sedmnácti-osmnáctiletí mladíci vyrovnali s postavami dospělých. Mám na mysli Tomáše Rice coby sira Chasneye a Patrika Sanko coby advokáta Spettigue. Naštěstí, nic nepředstírali, nehráli si na dospěláky, ale prostě jednali v duchu svých postav. Díky tomu působí docela věrohodně a přirozeně: divák jim v rámci licence jejich postavy prostě věří. Ricovi to pochopitelně sluší více v uniformě než v civilním obleku a možná se právě on jako jediný až příliš stylizuje a ochuzuje se o výraz poněkud chladným poker-facem či ve stylu Frigo-Bustera Keatona. Sanko hraje svoji postavu poctivě, s nasazením, i když také možná zbytečně upjatě, a občas mu uteče motivace postavy.

Kitty a Amy. Nguyen Thi Hong Loan a Lenka Dvořáčková hrají své postavy mile přirozeně a nebojí se ani šlápnout do komična, je-li toho potřeba.  Vcelku věrohodně předvádějí ostýchavé studentky, které se postupně odvazují, i když jejich hra v rámci událostí poněkud vyšumí.

Dona Lucia – Kateřina Hušková - i Ela – Michaela Tyršová – už svým naturelem sehrají paničky, byť by jim třeba spíše slušely takové Veselé paničky Windsorské, než křehké postavy viktoriánských dam. Jejich projevu ale nelze nic vytknout a je spíše ke škodě, že se mezi „pánskými dravci“ nedokážou příliš prosadit.

Nejnevděčnější role připadnou jako vždy malým rolím, tentokrát sluhům. Ačkoliv je sluha Brasset svojí četností rolí spíše střední, herecky příliš mnoho prostoru nenabízí. Vojtěch Boltnar působí jako sluha ovšem dobře, nebojí se své postavy a jedná skutečně uhlazeně a stylizovaně jak učeň prestižní hotelové školy. Sluha Farmer Jaromíra Kalčice je také v podstatě jen stylizovaným typem a svoji roli poctivě plní.

Možná se vám zdá, že jsem až příliš kritický na pouhé studentské představení. Ale v tom je ten vtip, že právě toto představení snese velmi dobře i odbornější pohled a kritický nadhled – lze je totiž směle srovnávat i s profesionálními představeními.

A proto pojďme nahlížet dále. Co dělá toto představení i vizuálním představením je příjemná dekorace (scéna Tomáš Ric) a dobře sladěné kostýmy (Mgr. Marcela Hašková). Oboje vkusné a příjemné na pohled. Právě na nich docela zásadně totiž stojí styl celého představení.

Dramatický, pochopitelně komediální pohled, podtrhuje jazzová hudba 30. let  - velmi dobře vybraná. Znalcovo ucho pochytí i dvě méně známé orchestrální skladby Jaroslava Ježka, naprosto ovšem osvobozené od ducha Osvobozeného divadla. Hudba je tu příjemným fungujícím koloritem a dokonce i písnička, kterou zpívají všichni aktéři – namísto pravé brazilské písně Cherleyovy tety – sem zapadá víc než příjemně a je milým osvěžením, včetně stylizovaných tanečních kreací, přerušených posléze ovšem poněkud civilnější pranicí.

Co na tom, že herecká gesta nejsou vypilována, někdy se rozmělní, jindy se nesejdou – čímž trochu trpí právě zmiňovaný tanec i rvačka. Jindy naopak přecházejí v přehnané předvádění se, v  expresivní manýru – Johannova Charleoyva teta.

Co na tom, že občas v rámci mluvy občas zapadne nějaký ten vtip nebo se částečně nepodaří konverzační ping-pong (např. ve známé scéně s „Ó!“) a zapadne tak nějaká momentální motivace postavy či pointa.

Co na tom, že herci se občas přeřeknou a jednou dokonce Jack krásně vybruslí z gramatického propletence.

(A co na tom, že se i při video záznamu představení občas zachvěje kamera, jak se rozesmál i kameraman, nebo že i automatické ostření smíchy včas nezareaguje.)

Podstata není v tomhle tom všem…

Diváci totiž rádi pominou i takovou maličkost, jako že v závěru již civilně oblečený lord Babberley, tedy herec Johanna, zapomene text listiny o souhlasu k sňatku v tetině kostýmu v zákulisí a tak si jej nyní s Kitty a Amy předávají jen virtuálně – navíc s nezkušeně, mile nezvládnutou „prací s imaginární rekvizitou“.  Ba i ten nápis „Fine“ je na kufru nalepen tak nějak nevhodně. Co na tom?

Diváci se chtějí na komedii především bavit a také se skutečně baví. Vidí kompaktní představení, které běží o sto šest (někdy drmolivě až moc); neztrácí to ale potřebné tempo a tím pádem ani divákův zájem a úspěšně jej neustále drobnými překvapeními vede až k závěru hry. Divák se zkrátka ani chvíli nenudí.

Úspěšnost představení spočívá především v tom, že studenti ve hře staré téměř 120 let možná podvědomě našli i své vlastní city a pocity – a předvedli s vervou sobě vlastní, že především mladí se nebojí překonávat překážky a protivenství. A že pustí-li se člověk do něčeho naplno, nemůže se mu věc, k radosti všech zúčastněných, nepodařit.

Stejně jako se díky tomu nemohlo nepodařit představení Charleyovy tety Divadelního souboru Gymnázia v Příbrami. A máte-li zájem, nebude problém získat záznam představení na DVD či BluRay od GymTV.

Sto jí za to:

DVD nebo Blu Rray

Jevan Brandon Thomas

Charleyova teta

Záznam představení z 25. 6. 2010

© 2010 GymTV

Školní televize Gymnázia Příbram

Vedoucí PhDr. Josef Fryš

www.gymtv.pb.cz

Zdroje fotografií:
http://www.ct24.cz/diginaves/pribram/94648-studenti-se-vyradili-v-komedii-charleyova-teta/http://www.pribram.cz/clanek-divadelnici-z-gymnazia-vezli-svou-tetu-az-do-prahy-fotogalerie-rozhovohttp://pribramsky.denik.cz/zpravy_region/johanna20110105.html