Bomba a neslavný konec agenta Johnny Englishe

Když jsem ve čtvrtek ráno při odchodu brknul jednou nohou o druhou netušil jsem, že budu účastníkem rovnou dvou policejních zásahů: nahlášené bomby na Hlavním nádraží a návratu Johnny Englishe.

To zakopnutí nohu o nohu jsem podvědomě považoval za upozornění z vyšších míst. "A jéje, to to pěkně začíná," pomyslel jsem si, když jsem vyrážel na setkání s dávným známým do Žiliny - a nemýlil jsem se.

Blahovolně jsem se usídlil na rezervovaném sedadle, těšil se na snídani ve vlaku. Sedíme, čekáme, už máme menší zpoždění, když tu najednou:

"Vážení cestující, prosíme, vystupte všichni z vlaku, zavazadla si nechte na svých místech."

Samozřejmě jsem nebyl jediný, kdo se podivoval. Nicméně jsem, na rozdíl od jiných, neuposlechl druhé části výzvy a uchopil jsem svoji tašku přes rameno. Mám rád své věci u sebe. Inu, někteří cestující - jejichž zavazadla byla uvnitř - dost zazírali, když se jim dveře vagónu zabouchly před nosem. A i když pak skoro všichni dostali svá zavazadla zpět, ozdobená červenou mašličkou, na znamení, že zavazadla prošla kontrolou, jedna cestující své zavazadlo měla ve vlaku buhví kde a v okamžiku svého vystupování z vlaku je nedostala. Prý to pak nějak vyřeší...

Nicméně nyní: stáli jsme, čekali.... kdosi původně nad zpožděním vtipkoval, že snad "strojvůdce nepřišel do práce a čekáme na náhradního"... Jenže legrácky postupně ustávaly, až jsme se od personálu dopravce dozvěděli, že byla nahlášena v našem vlaku bomba. Definitivně smích ustal, když se kolem rojili policisté a vagónem procházeli dva z nich s psovodem.

Na fotografii bohužel není vidět skrz okno, ale věřte mi, že právě v tu chvíli tam ti policisté se psem jsou.

V další fázi nám bylo řečeno, že máme sejít dolů do vestibulu... Po další půlhodině, kterou jsem hladový urval na horkou čokoládu, jsme se dozvěděli, že nástupiště jsou uzavřena...To už jsem zamířil rovnou do fastfoodu... a když jsem pak po této snídani viděl, jak se davy hýbají pryč, protože máme podzemní prostory pod nástupišti vůbec vyklidit, šel jsem ve stopách stewardek a stewardů vlaku, až k prostorám čekárny přepravce.

Pak už jsem jen naslouchal, že všechna nástupiště nádraží jsou uzavřena a nikdo tam nemá chodit a že se čeká na příjezd požárníků a já nevím koho všeho. A my jsme "vesele" čekali v čekárně.

Byl to menší chaos - lidé se neustále ptali kdy to pojede, přičemž trpěliví pracovníci dopravce mohli jen krčit rameny. Slušná fronta se tvořila u přepážek, kde cestující chtěli vrátit peníze. Kdo měl bližší cílovou destinaci a chtěl dopravcem jet, mohli si zpestřit cestování přesunem z Hlavního nádraží oklikou, městskou hromadnou dopravou, do stanice Praha-Libeň, odkud byl vypravován následující vlak po nás... No veselé to bylo. A protože jsem už tak trochu tušil, že by hrozil zmatek, tak jsem důrazně požádal pracovnice dopravce, aby vyhásily, až se pojede, jinak - abych je vhodně motivoval - pokud spoj zmeškám, mi budou muset uhradit celý plánovaný pobyt. K jejich dobré náladě to pochopitelně nepřispělo, ale zafungovalo to bezchybně: odjezd vlaku byl pak oznámen hodně nahlas.

Zkrátím to, protože celou story určitě znáte již z tisku, např. na iDnes. Jen o proti informaci v článku jsme vyjeli se zpožděním 150 minut, které se o dalších 20 minut zvýšilo v mé cílové stanici.

Cesta probíhala příjemně ve společnosti jednak personálu dopravce, jednak mé sousedky, kterou tímto zdravím - kultivované paní se smyslem pro humor a v tu chvíli nesmírně pracovité na notebooku - na rozdíl ode mne. Aby ne. Měl jsem před sebou pár dní zaslouženého volna a tak jsem odpočíval se vším všudy.

Mezi odpočinek bych měl zahrnout i sledování pár filmů, které nam nabízely tablety vestavěné do sedadel před námi (náš vagon měl tzv. uspořádání jak v letadle). Nabídka nebyla nikterak aktuální - cca 3 roky stará. Část filmů jsem sledoval proti své vůli. Jakýsi akční díl novodobého Star Treku a pak nějakou střílečku odněkud ze středního východu - vkus onoho cestujícího byl poměrně jasný.

Já jsem - ovlivněn tímto výběrem - zvolil film Johnny English se vrací. Zvolil jsem jej mimo jiné proto, že mi humor Rowana Atkinsona vyhovuje a také proto, že jsem ten film kupodivu neviděl. Do kina nebyl důvod jít a na nosičích mi unikl. Upřímně - nelituji toho. Film jsem totiž nedokoukal.

Nemám rád, když si tvůrci filmů pletou žánry. Nemám rád, když se mi snaží vnutit dramatický příběh a přitom si hrají na komedii. Velmi často tomu bývá u filmů, které se nepovedly a pak se raději napíše "parodie na horrory" a pod. U Atkinsona vždy jde o humor cílený. Nicméně, dle mého názoru, tvůrci tentokrát přecenili příběh a svoji snahu vyrovnat se bondovkám. Zmizela parodie, zůstalo pár gagů Mr. Beana, kterých bylo jednak zoufale málo, jednak řada z nich nebyla dobrých (spíše odhaduji, že improvizovaných) a nebo byly naroubovány jako humorná tečka zcela vážnému souboji apod. Jak říkám, příběh mne nezaujal, humor příliš nepobavil - film jsem vypnul v polovině příběhu - tím pro mne agent Johnny English neslavně skončil.

Slunná Žilina mne přivítala o to radostněji -  byť o proti plánu o tři hodiny později. Se známým jsme se bez problému potkali - užili si skvělý fotbal, kdy Žilina porazila Athletik Bilbao. A následující den nás přivítaly Medzinárodné ľudové umelecké remeslá... s nepřeberným množstvím řemeslných výrobků.

Tady máte na závěr malou foto galerii, včetně unikátního bači ve "folklorních" botaskách.

Foto v perexu: fdb.cz a wikipedie.cz