Ať žije globalizace!

aneb jak jsem byl zase jednou chytrý, čili jak mi zase jednou globaliazce uštědřila přátelský políček.

Znáte to. KKD.
Každá koruna dobrá.
Obzvláště v dnešní době, když by měl člověk každou korunu dvakrát obrátit, než ji jednou vydá.
A tak člověk občas hledá i méně obvyklé cesty jak ušetřit. Velmi často to bývá i nákupem v zahraničí.

Marná sláva. Svět se unifikuje. Globalizuje. Ve všem. V jazyce, politice, ekonomii, kultuře... i v nabídce zboží. A tak stejné DVD, fotoaparát, notebook či auto najdete v té či oné zemi, ba dokonce tom či onom světadílu... ovšem ne tak už za stejnou cenu.

Protože, přiznejme si to naplno, Česká republika je tak trochu dojnou krávou pro nadnárodní společnosti, bankovní a jiné finanční ústavy, pro dovozce apod. Z nějakého nepochopitelného důvodu se nemůžeme stále zbavit nánosu socialistické nedostatkovosti a hladu po zboží i službách - čehož zejména globalizační koncerny a exportéři nekompromisně využívají. A kde náhodou zákonorárci projeví "dobrou vůli", např. zákazem bankovních poplatků, vždycky se najde obezlička, jak tento zákaz obejít, případně jej šikovně rozpustit v nákladech.

Češi se pro změnu pokoušejí obejít monopolní cenovou politiku, jak to jen jde.  A tak nastupují nejrůznějí ty nákupy přes internet v internetových obchodech... a nám se to většinou vyplatí i přes to, že zaplatíme poštovné. A nebo pokud někdo může, používá osobní kontakty.

Tak jsem to také učinil já. Známý cestoval do Malajsie. Protože zná mou spotřebu inkoustových cartridgí (a já se od jisté doby raději vyhýbám tzv. "náhradnímu plnění kazet"), prohodil jen tak mezi řečí, že u nich je to levnější. Že jestli chci, tak mi nějakou přiveze. Domluveno, známý odjel. Dostal sebou čísla cartridgí.

A skutečně za týden nebo tak nějak volá: "Tak jsem v obchodě. Cartridge mají."
"Hurá, ať žije globalizace!" pomyslel jsem si, jenže známý pokračoval:
"Ale je tady problém. Ta tvoje čísla tady NIKDO nezná. A to jsem ve specializovaném obchodě té firmy."
"No a když jsou specializovaný obchod, tak to si oni nejsou schopni zjistit evropská čísla těch tonerů?" "Nejsou, je tu navíc fronta - tak něco vymysli a dělej."

Vymýšlel jsem a dělal.

Navštívil jsem české stránky výrobce a po několikerém klikání jsem skutečně našel zázračnou stránku s recipročními čísly evropských a jiných světových cartridgí a tak jsem zjistil, že naše číslo 337 odpovídá jejich 98. Hurá, je vyhráno! A co víc? Ušetřil jsem! Cenový rozdíl činil řádově stokorunu. Ať žije globalizace!

Zavolal jsem zpátky známému to číslo - ten už v tu chvíli nadával, že jsme protelefonovali víc než činí finanční rozdíl, ale to v tuhle chvli nebylo to hlavní - šlo o princip!

O měsíc později známý cartridge přivezl. Rozradostněn jsem zaplatil stržený peníz a cartridgi uložil stranou, protože jsem ji nepotřeboval, až dnes. Slavnostně jsem otevřel malajskou cartridge s č. 98 a pro jistotu provedl vizuelní srovnání s naší evropskou 337.

Vše proběhlo v pohodě, i tištěný plošný spoj vrchní patice byl identický, a tak jsem onu cartridge č. 98 nainstaloval do tiskárny. Protože mi došel inkoust uprostřed tisku textu, automaticky jsem zasunul papír a stiskl OK, aby tisk pokračoval.

Nedělo se nic.

Opakoval jsem stisk a znovu nic. Moji pozornost upoutal malý display tiskárny. Stálo na něm: "Cartridge č. 98 není kompatibilní pro tuto tiskárnu."

Povzdychl jsem si: "Tak takhle jsem ušetřil..."

Prostě, globalizační politika nadnárodního koncernu mne zase jednou přechytračila. Chytráka. Tak jako jsou např. různé regiony pro DVD, tak tato firma si své peníze ohlídá prostě úpravami software tiskárny, aby se nedaly stejné cartridge z různých regionů dovážet. Prosté, jednoduché a hlavně: účelné.

A ekonomicky jasné jak facka. Jestli tady jde o něčí šetření a něčí zisky, je to spíš nadnárodní firma, než koncový zákazník.

Ať žije globalizace...