"Aristokratka" - aneb když je humoru dost, ale málo.

Nějak jsem v poslední době dostal záchvat nakupovat knihy. Způsobila to asi povinost objednat si z jednoho katalogu a pak jsem chtěl asi zahnat deprese z blížící se podzimu a najít něco optimistického. Nadlidský úkol.

Ale k mému překvapení jsem objevil knihu, po jejímž přečtení jsem utíkal dokoupit si její druhý díl. Takže, o čem že to je?

Česká aristokratická rodina žijící v USA díky restitucím získá rodinný zámek... a tak otec, matka a mladistvá dcera zanechají slastného života v Americe, aby se vrhli do slastného života v Česku. Právě ústy, respektive prostřednictvím deníku náctileté Marie, po jejích zvětšelých aristokratických jmenovkyních v pořadí III., se dozvídáme co navrátilci zažívají a prožívají ve svém novém domově a panství, posléze coby nucení průvodci po zámku. Z něčeho totiž žít musí. Spolu s panoptikem původního tříčlenného "služebnictva", které udržovalo zámek v chodu.

Autor, Evžen Boček, za zpracování tohoto nápadu do knižní podoby získal v roce 2012 cenu Miloslava Švandrlíka (cenu vyhlašuje Obec spisovatelů ve spolupráci s Městskou částí Praha 11), a sice za vydaný první díl "Poslední aristokratka". K němu o rok později přibyl díl druhý "Aristokratka ve varu".

Cenu obdržel právem.

Po dlouhé době se opět objevilo dílo, které vás donutí se zasmát. Ať již historkám a jednotlivým událostem nebo samotnému vypravěčskému jazyku autora.

Evžen Boček (nar. 1966) zde beze zbytku zužitkoval své osobní mnohatelé zkušenosti průvodce a kastelána na státním zámku v Miloticích. Trochu jakoby se zhlédl ve stylu C. D. Payna "Mládí v hajzlu" (ale osobně si myslím, že žádné zhlédnutí nepotřebuje - Evžen Boček, pochopitelně, nikoli C. D. Payan *) - rozumíme si?). Bezprostřední, občas nevybíravý jazyk hrdinek i hrdinů i ostatních postav, situace vršící se jedna za druhou... Navíc, autor bohatě využívá krásy češtiny a zejména pro ni tak typického pohrávání si se slovy. Vyřádí se především v nepravidelnostech a jiných odlišnostech větné stavby - viz příklad v závorce *) výše - a dokáže z ní vytěžit stylistickou, literární komiku.

Co je ale důležité pro čtenáře - obě knížky se čtou lehce a přes své více než pozvolné dějové tempo "bez děje" vůbec nenudí. Autor nápaditě zpracovává situace a události, provází vás jimi tak, že vás skutečně zajímá, co bude dál.

Bohužel vás ale musím i zklamat.
Humoru je v knihách víc než dost, ale samotných knih je jaksi "málo".

Obě knihy jsou totiž bez konce. Jedna navazuje na druhou, ale druhá čeká na třetí díl. První a druhá kniha (o polovinu tenčí a již bez přihlášení do ocenění) vyšly rok po sobě 2012 a 2013.

Dovolil jsem se dotázat pana Bočka dnes ráno emailem na pokračování a dostalo se mi odpovědi:

"Další díl vyjde příští rok na podzim. Evžen Boček"

Takže se milovníci humoru mají na co těšit. Včetně mne. Skoda, že až za rok, škoda té prakticky tříleté pauzy.

Dobrého humoru není nikdy dost.

P. S.: Autor neopomíná upozornit, že všechny postavy v jeho románu jsou vymyšlené, s výjimkou knížete Karla Schwarzenberga, pochopitelně.

P. P. S.: Rozhovor Evžena Bočka pro kulturu iDnes.
(Snad jen to foto autora by mohlo být poněkud aktuální a ne staré dobře dvacet let.)