Děje se to v dnešních časech téměř denně: jedete nebo jdete a potkáváte zapomenuté momenty minulosti. Někdy je to plakát, jindy prostě celý nápis na obchodě - co s tím?
Už hezkých pár dní je po volbách do Evropského parlamentu. A vy cestujete. Někam. Tramvají. A náhle na vás vybafnou volební billboardy. Poněkud vás to na setinu vteřiny psychicky rozhodí a odhodí nějaký ten týden zpět. A na chvilku to dokonce v člověku hrkne: "Ježíšmarjá, já jsem zapomněl volit!" A máte pocit ne nepodobný, jako když jste zapomněli vsadit sportku.
"Jejda," řeknete si poté, co se vzpamatujete (nebo pronesete něco podobně jadrného a peprného z bohatého slovníku nespisovného jazyka českého), "copak to už nemohli dávno odstranit?"
A tak stále na vás z plakátu zírá tu jedna strana a někteří její jednotlivci (viz mobil-foto), tu dokonce celá skupinka (viz tam).
A vy jedete. A psychicky zíráte, kdeže to vlastně jste.
A nebo druhý příklad. Ještě před pár měsíci jste chodili do tohohle obchodu nakupovat prací prášky, dětské pleny (tedy ti, co je potřebují pro své ratolesti), co já vím třeba zubní pastu, toaletní papír, mýdlo, a zrovna třeba tampony nebo kondomy, a nebo aviváž, šampón a pěnu do koupele... zkrátka: DROGERIE.
Dobře. Je jiná doba. Jednoho dne drogerii zavřou. Nebo textil, nebo potraviny. Nebo to květinářství, kam jste za mlada chodili kupovat karafiát své dívce (jedno zrovna které).
A vy chodíte kolem a vzpomínáte na ty časy zašlé slávy. Občas lítostivě hodíte okem po těch mladých, co lhostejně chodí kolem vašeho zaniklého milovaného obchůdku; loupnete okem po těch nových co se sem teprve nedávno přistěhovali - co oni vědí, jaká tady bývala krása. A ti cizojazynci už vůbec netuší.
Dalšího dne jdete kolem a vida: je otevřeno! A vaše paměť vás prostě zavede automaticky do toho obchodu - třeba zrovna do té drogerie, kde jste naposledy kupovali manželce voňavku k svátku. Hrnete se radostně k regálu s žiletkami... ale nedojdete tam. Po třech krocích strnete ve dveřích.
Mohl bych si teď zahrát na laciný humor a předvést vám prodavače s jeho roztomilou šeštinou případně čjéštinou typu "Pán si bude pšát?" nebo "Yakhé vy pán májetě pršání?" Ale nejde přeci o tehnle druh humoru.
To co vás v prvním momentě překvapí, není cizojazyčný prodavač. (Ostatně i ta čeština je u mnohých velmi dobrá a akcent jen minimální.) Ten šok vám totiž způsobí to, že zatímco jste se hnali do svého milovaného obchodu, vstoupili jste jinam. Zpravidla do smíšeného zboží asijského typu. Někdy jsou to více potraviny, jindy více ovoce-zelenina, jindy více alkohol nebo oděvy či kožené zboží - někdy je to všechno tak trochu sovětsky dohromady.
TO BY BYLO V POŘÁDKU. časy se prostě mění.
Co vás ale zarazí, je to, že nade dveřmi je stále nápis "Klenoty", "Tabák" nebo zrovna ta "Drogerie".
Nový majitel si se změnou vývěsního štítu starosti nedělal. Někdy pravda přelepí tu a tam pár původních nápisů, jindy vystrčí prostě uliční vývěsku či pomaluje výkladní skříň.
A vás to nutí zamyslet. "To mu za to jako zákazník nestojím, aby změnil štít?"
Věřte, že stojí. Stálo by, kdyby to nebylo tak drahé. A kdyby byly i větší jistoty podobného podnikání. Proto takový malý obchodník nebude investovat do "reklamy" víc než je nutné.
A proto také třeba ještě hezkých pár týdnů po volbách uvidíte volební plakáty. Na to, aby je přelepili, musí někdo přijet, koho musíte zaplatit, stejně jako přelepovací materiál, lepidlo, auto, benzín...
Nestojí to za ty výdaje. Lepší je počkat, až se objeví nový klient, který si zadá reklamu, kterou se ty staré bilboardy přelepí. I tyto billboardové velké firmy prostě nevydávají peníze víc než je nutné.
Proto vidíte staré nápisy na obchodech, staré bilboardy a co já vím třeba i firmy, staré reklamní poutače...
...a to se vyplatí.
Jen je to celé trochu postavené na hlavu. Na hlavu podivné prvorepublikovo-americko-asijské ekonomiky. A zas jste té banánové republice o kousek blíž.
A to se vyplatí.
Jak komu.
