A jsem doma!

Po 5 týdnech "odloučení" od rodné hroudy a 3 dnech přerušovaného letu (to byl taky nápad! "za levno") jsem už 4 dny doma. Ano, přiletěli jsme ve středu a vy si to s námi teď na pokračování užijete taky!

Začít od konce, je někdy to nejlepší, co můžete udělat.

V určený den konce dovolené nás čekaly celkem tři lety. Bylo to tak nějak součástí podmínek levných letenek. Tedy, první let byl za standardní cenu. To bylo z malajského ostrova Langkawi, do Singapuru. Další už byly "za levno". Protože následující let ze Singapuru do Istanbulu byl v 10 ráno, zvolili jsme z Langkawi odlet už večer den před tím. A následující let z Istanbulu do Prahy byl opět až další den, tentokrát v 8 hodin ráno. Což vše bylo dáno velmi příznivou cenou letenek, ke které bychom se jinak "nedostali".

Že jsme si tím způsobili řadu problémů, je vám snad jasné.

Za levno není vždy za levno. Cestovatel-dobrodruh by jen řekl: "Legrace musí být."

Věřím, že se tomu později také od srdce zasměju. Zatím si jen, takzvaně, lížu rány. Psychické i fyzické. Vězte, že během 12 hodinového, zpožděného letu ze Singapuru do Istanbulu, jsem si přes všechnu snahu pořídil mírné modřiny... víte kde. Ačkoliv TO vyfocené mám, tato foto nezveřejňuji.

Ohledně "modré" se musíte spokojit s uměleckou fotografií skrze okno nejnovějšího Boeignu 787. Nenechte se mýlit: za oknem je den! Ale zde je zatemnění oken řešeno nikoli stříškou, jak jsme na to byli dosud zvyklí. Tady jste stiskli tlačítko pod oknem a podle nastavení intenzity se okno zbarvilo do modra. Máte to ode mne jako tip, abyste neprobádali polovinu letu tím, co že to je tam za tlačítko a proč se okna občas samy najednou ztemní či zesvětlí: dle letových předpisů.

Přiznám se při cestování k jedné věci. Využíval jsem toho, že přítel je částečně nevidomý, aniž by mne hryzalo svědomí. Při všech letech jsem důsledně vyžadoval asistenci - díky čemuž jsme se vyhnuli někdy i delším frontám. Pokud se týká vstupného do objektů, běžná cena byla 40RM (208Kč) a cizinci dvojnásob, tedy 80RM (416 Kč). Kurz je 1 RM = 5,2Kč. Přítel, jako invalida, měl zpravidla vstup zcela zdarma.

No, teď už jsem doma v Praze a snažím se vyrovnat se změnou časové zóny, ale především podnebí. Hravě se probouzím ve 3 ráno, což je v původní destinaci desátá hodina. Tak nějak se přemluvím a zase zalehnu. S žaludkem se vůbec diskutovat nedá - ten si drží svoje hodiny. Ale má smůlu: v 5 ráno (tam bylo 12h a tedy čas na oběd) kvůli němu jíst nebudu, musí to vydržet aspoň do 7 hodiny ranní.

Znáte ty pocity, když po delší nepřítomnosti otevřete dveře bytu klíčem?

Vsadím se, že ano. Zejména pokud máte doma dospívající mládež. Ta v daném okamžiku před vámi právě prchla z vašeho dosahu.

Poznáte to hravě. Nádobí v myčce je ještě teplé.

Zbytek bytu nese neklamné stopy horečného úklidu stylem: "Nic nepoznají."

Nuže, poznají.

• Nádobí na indukčním sporáku JE sice umyté a čisté. Ale pod ním se neochvějně táhne škraloup šlemu překypělé rýže.
• Pracovní deska kuchyňského stolu je zanesená drobty toastového chleba. Jako byste zrovna nasypali ptáčkům.
• Tak zašpiněná dvířka od pračky jste ještě neviděli.
• A koneckonců, a zdaleka ne poslední "drobností", je naoko uklizený jídelní stůl v kuchyni. Ovšem tu zaschlé skvrny omáčky, tu či čehosi neochvějně jogurtového, hovoří za sebe.

Inu, rozumný rodič ocení snahu a dál se moc nerozhlíží. A pokud ano, tak ne kriticky. A pokud kriticky - jeho chyba.

Zbývá jen vybalit.

Sebe. Po 5 týdnech byste v životě neřekli, jaké je to slast napustit si vanu.

Prádlo - raději šoupnout do těch 5-6 praček všechno, i to co je vyprané.

A pak vybalujete ty "drobnosti".

Především nekonečné množství oblečení ("Aha, tak tady byly ty ponožky do letadla!"), krámů, léků, náplastí a čeho všeho. Tedy všeho, o čem jste si mysleli, co kdybyste to náhodou mohli potřebovat. Někdy, asi tak z 10% se i strefíte.

Přehled dárků připomíná Suchého-Šlitrovu písničku "Představte si, co jsem měl dnes k obědu."

Ovšem nemyslete si, že to je zdaleka všechno. Ne nadarmo měl jeden kufr 19 kilo a druhý 28 kilo. Váhová nerovnoměrnost byla ovšem dána objemem obsahu a "přerovnat" se to dost dobře nedalo.

Dále jsme mimo jiné dovezli spoustu malajských "omáček" a směsí na ně.

Dále sem patří "bonusový" dárek nebo pro ty, co zlobili a nedostanou nic:

A pak bych měl sem zahrnout (kromě šatstva) také nákupy drobné elektroniky.

No a víc bych to nerozváděl. Na co se tedy můžete těšit?

Možná vám "vyrobím" i nějakou cestovatelskou mapku... Uvidíme, jak bude čas a nálada. Faktem je, že za těch 5 týdnů jsme zažili dost a dost.

Všechna foto /a se svolením GDPR zúčastněných/: autor Martin Faltýn