Vůči Andreji Babišovi a hnutí ANO se vyhraňuje kde kdo (a právem!), avšak dosud jsem myslím nenarazil na článek, který by se po něm nevozil z důvodu jeho členství v KSČ, sporného spisu o spolupráci s STB, případně nízké kvality produktů jeho výroben (potažmo dalších argumentů, které jsou ale pro jeho potenciální politické angažmá více či méně irelevantní). Rozhodl jsem se proto prostudovat programová východiska hnutí ANO (která již konečně vyšla) a upozornit na inkonzistence a vyložené nesmysly, jimiž se podle mého názoru jenom hemží.
Vytváření neexistujících souvislostí
Babiš se ve svém programu (a v mnoha dalších textech a vystoupeních) zaklíná jmény jako Škoda, Klement, Kolben či Baťa – adoruje je jako přední podnikatele (za nějž se jistě také považuje) a uvádí je jako příklad velkých Čechů. Potíž je v tom, že tito lidé na rozdíl od majitele Agrofertu neměli politické ambice (s výjimkou Bati, který se ale omezoval pouze na „svou“ oblast a byl starostou Zlína) a jejich podnikání nebylo založeno na diskriminačních zákonech, dotacích a státních zakázkách.
Takzvaná politika pro občany
Babiš se veze na vlně odporu k politice jako takové, kdy je lidem předkládáno, že politika je pouze generátorem nesmyslných kauz a korupce. Hnutí ANO údajně nabízí lidi, kteří „něco dokázali“ a svou práci budou směřovat pro blaho všech. „Pro lidi“ už ovšem chtěli pracovat politici a revolucionáři všeho zrna (vesměs však silně levicového zaměření) a prosperitu nikdy nikomu nepřinesli. Ta totiž nevzniká moudrým státním vedením a přerozdělováním, ale vládou, která udržuje stabilní podmínky pro individuální podnikání a nehází činorodým občanům klacky pod nohy.
Námi zaplacený příslib prosperity
Babiš by podpořil to, zlepšil ono, investoval do tamtoho. Z toho plyne jediné: jeho politika bude stejně levicová (nebo chcete-li paternalistická, etatistická) jako politika předchozích vlád. Aby totiž podpořil vědu, vzdělání, infrastrukturu a nastartoval ekonomiku, bude na to muset někde vzít – a přirozeně to nedá ze svého. Vybere na daních, zaúkoluje mohutné úřednictvo a bude budovat – s veškerou korupcí a neefektivitou jako dosud. Pointa je stejná jako u předchozího bodu.
Proti množství špatných zákonů novými a zajisté dobrými
Babiš ve svém programu velmi správně upozorňuje na to, že český právní řád je nepřehledný, neustále novelizovaný a občané se v zákonech nemají šanci vyznat. Navrhované řešení je však poněkud svérázné: nové zákony protikorupční, nové zákony o státní službě – čili vyhánění čerta ďáblem. Perličkou je následující věta: „Říkáme ANO jen takovým zákonům, které lidem usnadní život.“ Už jste někdy viděli zákon, který by lidem usnadňoval život?
Ten funkční stát!
Babiš trefně podotýká, že náš stát v mnoha ohledech neplní svou funkci. Chyba ovšem podle něj zjevně není v tom, že přerostlé státy jsou z principu nutně neefektivní, namísto toho hledá problém v současném vedení. „Volte mě, já to povedu líp.“ Děkuji, já ale nechci, aby se o mě někdo staral „líp“. Nechte mě být.
Podpoříme všechny a všechno
Vědu, kulturu, vzdělání, sport – zřejmě vycvičíme armádu fit fyziků, co budou ve volném čase skládat sonety. Opravdu? A kde na to vezmeme a proč by vůbec tyto lidské zájmy a zábavy měl mít pod křídly stát? Babiš zjevně doufá, že svým košatým programem osloví i zběhy z „kulturní fronty“, kterým se z nějakého důvodu přestalo zamlouvat volit Karla, totiž kavárenské intelektuály, na něž se snaží cílit pomocí termínů jako „občanská společnost“, „mravní étos“ nebo „sociální integrace“. Ne. Česká republika má dluh blížící se dvěma bilionům korun, my nemáme na to, aby stát podporoval vědce, umělce či sportovce. Nepřeji si, aby ode mě stát vybral daň a provozoval z ní divadlo, do kterého nebudu chodit, nebo například postavil stadion, v němž nebudu sportovat. Dostatečně přívětivý stát dá nepochybně vzniknout podnikatelským subjektům a mecenášům, kteří kulturu, sport a vědu podpoří z vlastních financí.
Česká kvalita především
Nebudu do Babiše rýpat, že jsou to právě jeho společnosti, kdo trh zaplavuje nekvalitními potravinami – jakožto liberál podporuji nezadatelné právo spotřebitele koupit si, na co má právě chuť nebo co považuje za vhodné. Nesouhlasím ale s izolacionistickou politikou, kterou Babiš v programu propaguje, totiž „zastavení dovozu nekvalitního zboží ze zahraničí“ a podpora zemědělství (není divu, když je to největší farmář v zemi). Nevidím důvod, proč by měl daňový poplatník nedobrovolně podporovat např. české vinaře, když sám pije chilské víno, a jestliže někdo zavrhuje koncept národního státu (vizte následující bod), měl by v tom být přinejmenším konzistentní a ne se v otázce hospodářství chovat jako nacionalista.
Důstojnost ve světě
Kdokoli říká, že chce pro Česko „důstojné postavení na mezinárodní scéně“, obvykle tím myslí servilitu vůči EU (tzn. „neklást evropským soudruhům odpor klausovského typu“). Babiš zahraniční politiku tematizuje poměrně okrajově, ale když na to přijde, definuje se jako jasně proevropský a rozhodně by byl pro přijetí eura. Při uvádění důvodů se obvykle spokojí s konstatováním „je to pro nás výhodné“ nebo že „EU je pro nás partnerem pro prosazování našich zájmů“. Aha.
Shrnutí
Andrej Babiš se naoko prezentuje jako mírně pravicový politik s pochopením pro pracovité lidi všeho druhu, kterým by rád snížil daně a odstranil další překážky nastražené přebujelým státem. To by bylo hezké, ale po přečtení programových východisek hnutí ANO je myslím zřejmé, že tento slib nemůže dojít reálného naplnění. Babiš těžko může snížit daně, když je jeho program plný levicových příslibů subvencí pro kdekoho, a těžko může zmírnit břímě kladené na občany a podnikatele státem, když nikde nemluví o rušení nebo aspoň zeštíhlování státních institucí. Naopak by zřizoval spoustu úřadů nových, které by stát měly jakože zefektivnit a odstranit korupci, tyto instituce by však spolykaly další veřejné finance a samy by se staly zdrojem korupce, protože to je základní nešvar všech orgánů státu. Babiš nakonec nemá žádné výhrady vůči EU, což znamená, že příliv regulační a omezující legislativy by za jeho vlády neustal, ani kdyby šéf ANO skutečně chtěl. Na základě těchto rozporů je Babišův program nedůvěryhodný a plný slibů, které jsou buďto nesplnitelné, nebo o jejich splnění žádný pracovitý a podnikavý člověk nemůže stát.
