Nedávno jsem na Facebooku zaznamenal iniciativu, v rámci které se lidé fotili s cedulkou „solidaritu s uprchlíky #přijímám“. Hesla, zkratky a hashtagy namísto logické argumentace, to je nešvar obou stran názorového konfliktu…
…ale budiž, taková je doba. Přesto, má-li být podobné vyjádření bráno vážně, chybí mi v něm ještě alespoň jedna informace: za jakou cenu?
Říká se, že přijmout uprchlíky je třeba. Že islám není hrozba. Mluví se o mravech a morálce, srdci a soucitu, o dobru a povinnosti každého člověka. To je jazyk, kterému nerozumím. Já rozumím pouze jazyku peněz a právních předpisů.
Od lidí, co #přijímají, bych chtěl slyšet, kolik oni sami jsou ochotni do záchrany a integrace uprchlíků vložit. Je nesmysl hovořit o tom, že to udělá stát – stát žádné peníze nemá (ten náš má leda dluhy) a veškeré jeho hospodářství stojí na daňových poplatnících. Ať si každý spočítá, jaké jsou náklady na jednoho uprchlíka a jakou sumou chce přispět (Novinky např. uvádějí, že Itálie údajně vydává na jednoho běžence asi tisíc korun denně, přičemž se počítá s přílivem 200 000 utečenců ročně). „Solidaritu s uprchlíky #přijímám a jsem ochoten každý den solidárně věnovat 20 Kč“ – takový slogan by měl smysl. (Dodal bych, že 20 Kč denně je 7 300 Kč ročně, což je péče o uprchlíka na týden, a že v Česku je dost Čechů, kteří potřebují solidaritu okolí, nicméně je na každém, jak utratí své zdroje.)
A půjdu ještě dál. Od lidí, co #přijímají, bych chtěl slyšet, jak si život po boku uprchlíků představují do budoucna. Zahraju si teď na věštce (a to velmi optimistického); možná se pustím na šikmou plochu, ale vzhledem k povaze islámu a možnostem demokratické společnosti mi nastíněný vývoj připadá pravděpodobný a být muslim v Česku, postupoval bych stejně:
Přijmeme v ČR X uprchlíků, kteří vedle majoritní společnosti budou bez větších konfliktů žít. Naučí se řeč a přijmou tuto zemi za svou. Je přirozené, že se budou politicky angažovat, zdejší systém jim to umožňuje a není na tom nic špatného. Jako každý občan, i oni budou chtít veřejný prostor trochu přiblížit svým představám. Přece nebudou velebit Boha z nějaké zaplivané modlitebny, raději si postaví mešitu s minaretem, jak se patří! A co ty nechutné zvyky Čechů? Ženy se zde z pohledu muslima oblékají nemravně. Lidé tu běžně chovají nečisté psy (fotky jako tyto mi připadají mimořádně pikantní) a ve velkém konzumují Koránem zakázaný alkohol a vepřové! Bismilláh, to přece nejde nechat jen tak!
Nemyslím, že by přistěhovalci nutně museli umravňovat sousedy prostřednictvím „šaría policie“. Stačí ryze demokratický proces. V Evropě je poslední dobou trend udělovat všemožným minoritám různá privilegia a brojit proti domnělé diskriminaci. To, že islám je v českém veřejném prostoru na okraji, nedostává se mu patřičného respektu a je třeba to napravit, pravděpodobně bude volebním programem jak pro vzniklé politické strany imigrantů, tak pro některé stávající partaje. Úplně vidím mladého Stropnického, jak si namísto řídkého knírku nechá narůst řídký plnovous a zuřivě lobbuje za výstavbu mešity v centru Prahy, protože občanská společnost si to žádá. Za povinnou nabídku halál pokrmů v restauracích (a následný zákaz vepřového, stejně je nezdravé). Za regulaci oděvů žen a dívek (což feministky jistě schválí, objektifikace je palčivý problém). Za omezení míst, kam je možné vstoupit se psem. Zcela nenásilně, prostřednictvím legislativy.
K péči o imigranty se přisaje nespočet „neziskových organizací“ a „iniciativ“, které budou čerpat ze státního rozpočtu bez měřitelných výsledků (jako tomu bylo dosud při údajné snaze o integraci Romů). Islám bude chráněn před „útoky xenofobů“, dostane se mu propagace ve školách (o čemž už se uvažovalo) a dalších výsad, nepochybně včetně ekonomických. Muslimové budou usilovat o výjimky z českých zákonů, neboť jejich víra zahrnuje také (z jejich pohledu) dokonalý, od Boha daný právní systém, takže je možné, že s občanem islámské víry nakonec nebude možné vést běžný soudní spor. Není vyloučeno, že za čas bude konverze k islámu cestou, jak pro sebe získat systémové benefity, asi jako je dnes výhodné být svobodná matka nebo státní úředník. Jedno je jisté: kde je islám, svobody jednotlivce nepřibývá.
Přijměte solidaritu, když vás k tomu morální nebo jiné pohnutky tlačí. Každý může zaujmout postoj – avšak je třeba být solidární za své a počítat s důsledky. Na závěr uvádím několik dalších tipů, jak deklaraci #přijímám vhodně doplnit:
„Solidaritu s uprchlíky #přijímám a jsem připraven(a) na to, že za 10 let bude přes ulici pětkrát denně zpívat muezzin“
„Solidaritu s uprchlíky #přijímám a jsem srozuměna s tím, že za 10 let už se nebudu na veřejnosti předvádět v leginách a kraťáskách“
„Solidaritu s uprchlíky #přijímám a nemám problém s tím, že za 10 let už nebudu smět vysedávat na Náplavce s čoklem a půllitrem pěnivého“
