Sobotkova kontraproduktivní obměna vlády

Sobotkova maska, za kterou se tři roky úspěšně skrývá, brzy spadne. Podle klíče, ke kterému při obměně vlády sáhne, se ukáže, jak je krize uvnitř ČSSD hluboká, a jestli jsou její nynější hluboké rány zhojitelné nebo nezhojitelné..

Rok před řádnými volbami do poslanecké sněmovny se předseda vlády Bohuslav Sobotka rozhodl k netradičnímu kroku, že vymění pár hlav ve své vládě. Je to reakce na prohrané volby, a protože ty příští chce vyhrát, tak se chce rozloučit s těmi, kteří jsou již podle jeho slov unaveni, a už by to nevydrželi...ČSSD krvácí a tak předseda Sobotka touží po krvi, respektive po nové krvi, která by mu pomohla v příštích volbách uspět.

Zatím to totiž vypadá tak, že ČSSD stále padá a ztrácí a v jednom průzkumu se dokonce objevila až na třetím místě, za komunisty...prý se v tom odráží i nepovedená reorganizace policie, kterou v létě podepsal ministr Milan Chovanec (ČSSD). Ten se ale o svůj post podle všeho bát nemusí, předseda vlády je s ním, zdá se, spokojen. Odpustil mu lánskou schůzku, kdy se mu místopředseda Chovanec pokoušel u prezidenta v Lánech mydlit schody, takže toto byla jenom drobná anabáze.

Mluví se nejčastěji o Dienstbierovi, Němečkovi, Mládkovi, či Marxové, méně často o ministrovi zahraničních věcí Zaorálkovi či ministryni školství Valachové. Nicméně Sobotka se tváří, že nikdo nemá nic jisté, chce si s každým promluvit osobně a říci mu, jak je s jeho prací spokojen. V ohrožení se tak objevuje nejvíce ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier, protože v ČSSD nyní opět převládá příklon k prezidentovi Zemanovi, který se ještě vzpamatovává z aféry s Jiřím Bradym, nicméně je o něm známo, že by se pod demisi Jiřího Dienstbiera velice rád podepsal, a kdyby mohl, snad by přidal i havlovské srdíčko.

Jedna hlava je tak tedy zřejmě téměř jistá. Dienstbier se při tom do vlády dostal hlavně proto, aby Sobotka ukázal, že je silným předsedou ČSSD, prosadil si ho proti prezidentskému křídlu, které reprezentoval bývaly hejtman jihomoravského kraje Michal Hašek, který se v roce 2013 rovněž účastnil lánské schůzky a od té doby to šlo s jeho vlivem uvnitř ČSSD a kariérou prvního místopředsedy strmě dolů. Skončil jako první místopředseda, posléze jako poslanec a nyní tedy i jako hejtman. Nepomohl ani prezident Zeman, který jeho pád sice odstartoval, ale po jeho neúspěších se s ním už kupodivu tolik nekamarádí.

Bude jistě velice zajímavé sledovat další vývoj. Jestli na jaře příštího roku Zeman oznámí svou kandidaturu a jestli ho v jeho kandidatuře ČSSD podpoří. Nebo jestli opět podpoří nějakého svého člena, který vzejde z primárek, jako v předešlých volbách podpořila právě zmiňovaného Jiřího Dienstbiera. O hlas se stále  vehementně hlásí Zdeněk Škromach, který se po neúspěchu v senátních volbách ocitl na úřadu práce a nějaká ta trafika by se mu tudíž celkem hodila. 

Jedna hlava ale stačit asi nebude. Nevypadalo by to přesvědčivě a ještě by se mohly ozvat hlasy, že je Sobotka slabý a všechno hodil na jednoho ministra. Proto Sobotka vyzval pro jistotu i další koaliční strany, aby zvážily, jestli nenadešel čas pro některého jejich ministra na výměnu. Nesetkal se ale u svých koaličních partnerů s přílišným pochopením. Oba dva se totiž nejen cítí jako vítězové posledních voleb, ale fakticky se jimi i staly. ANO vyhrálo krajské volby a lidovci zase ovládli ty senátní...

Narozdíl od Sobotky tak nemají pocit, že by ve vládě měli nějaké změny provádět, a jelikož premiér sám od sebe ministry koaličních partnerů odvolat nemůže, zbývají mu pouze výše zmínění ministři z ČSSD. Jan Mládek, ministr průmyslu a obchodu po neúspěchu v senátních volbách, kdy neuspěl ve druhém kole, dokonce svou rezignaci Sobotkovi přímo nabídl, ten ji ale nepřijal. Nyní se ale asi ukáže, že ji možná sám navrhne. Jak ministerský předseda v takovém případě vysvětlí svůj názorový obrat, bude jistě velmi zajímavé.

Maska v každém případě spadne a opět se trochu poodhalí temné hradní síly, které jeho stranu ovládají. Za pádem ČSSD však ve finále je odpovědný sám Sobotka. Po odhalení lánské schůzky měl jedinečnou pozici nejen v ČSSD, ale sympatie měl i u veřejnosti, dokonce byl pozván i do show Jana Krause, což v této zemi, jak jsme se mohli přesvědčit při nedávném svátku vzniku Československa, 28. října, znamená mnohé. Tento potenciál však trestuhodně nevyužil a po třech letech svou stranu zase žene do náručí Miloše Zemana.

Že se na lánskou schůzku nezapomnělo, ukázal i filozof Jan Sokol, který ji v posledních Otázkách Václava Moravce zmínil s tím, že politici v poslední době lžou více a více, a že legitimizace lhaní je něco, co nás stále odděluje od Západu. Dokonce uvedl, že se ukazuje, že lež se u nás už nepovažuje za chybu, a "že když to nepraskne, je to v pořádku, a když to praskne, je to taky v pořádku." A když se ho moderátor zeptal na nějaký konkrétní příklad, zmínil kromě lánské schůzky, i zvláštní projevy Hradu při nominaci Jiřího Bradyho na státní vyznamenání.

Na lánskou schůzku se tedy nezapomnělo, a nezapomene se tak ani na špatně provedenou reorganizaci policie, jejímž podpisem ministr Chovanec porušil jistý článek koaliční smlouvy, který mu v případě dohodovacího koaličního řízení před koncem tohoto řízení, zamezoval přijetí jakéhokoliv jednostranného řešení či podepsání čehokoliv, čímž podepsanou koaliční smlouvu proměnil jenom v cár papíru, který nemá jakoukoliv hodnotu.

Je pak s podivem, že pan Chovanec potom ve stejném televizním pořadu se nestydí Daniela Hermana označit za někoho, kdo porušil smlouvu tím, že přijal čtrnáctého dalajlámu, který si už dávno neklade žádné nároky na samostatnost Tibetu a dokonce se jako dalajláma v roce 2011 vzdal svých politických kompetencí a od té doby působí pouze a výhradně jenom jako duchovní vůdce. Navíc ve smlouvě o česko-čínském partnerství se sice mluví o nezpochybňování územní celistvosti Číny, ale nikde není ani čárka o dalajlámovi nebo o tom, že by se s ním někdo neměl scházet.

Herman tedy na rozdíl od Chovance žádnou psanou smlouvu neporušil a  to je nyní zřejmé i voličům ČSSD. Maska tedy spadne a bude odhaleno to, co se za ní skrývá. Sobotka totiž zřejmě nepřekročí ani tentokrát svůj stín a odvolá dva nebo tři ministry, o kterých se nejčastěji mluví, zatímco Chovance, který je dávno zralý na výměnu si opět ponechá, čímž proti sobě popudí další část svých ubývajících voličů...