Komplikovaný Zemanův Vánoční projev

Prezident Zeman byl ve svém Vánočním poselství složitý a komplikovaný, přesto se na rozdíl od ostatních domnívám, že jisté poselství z jeho úst přece jenom zaznělo.

Vzpomněl jsem si při té příležitosti na snad vůbec první projev Václava Havla, který na Nový rok roku 1990 pronesl dnes už legendární slova: „Naše země nevzkvétá.“ Zeman se zpočátku snažil o přesný opak, sdělit všem, že naše země vzkvétá, svědčí prý o tom především ekonomický růst, nízká nezaměstnanost, vyrovnaný rozpočet a další ne příliš přesvědčivé ukazatele, které by měly ukazovat na vzrůstající životní úroveň.

Vlastně nechápu, proč se v médiích a především potom v České televizi neustále omílá, že je nějaký výrazný ekonomický růst a že ekonomika “šlape“. Nic takového se v roce 2016 totiž rozhodně nestalo, ekonomický růst zaostal za rokem 2015 a byl velice slabý, nepatrný, zanedbatelný...Z nějakého důvodu se ale zřejmě necelý rok před volbami hodí poukazovat na úspěchy vlády a na bezprecedentní ekonomický růst, jaký svět neviděl.

Podobně je to s věčně proklamovanou nízkou nezaměstnaností. Jak prezident zmínil, nezaměstnaných je u nás na čtyři sta tisíc, tudíž v podstatě na deset procent, pokud to vztáhneme jenom na pracující, ale vzhledem k tomu, že metodika výpočtu nezaměstnanosti je mnohem mírnější, tak to vychází zhruba na polovinu, tedy na nějakých pět procent. Opět je to jenom způsob, jak ohlupovat veřejné mínění, jak nemilou realitu zabalit do snesitelnější formy.

Zatímco domácí ekonomické otázky byly podány poměrně chaoticky a nepřesvědčivě, to co zaznělo ohledně mezinárodní situace a hrozby terorismu, bylo velmi srozumitelné a přesvědčivé. Nedokážu si sice představit, že bychom uzavřeli plošně pro všechny uprchlíky možnost přechodného azylu, ale přišlo mi racionální, že je lepší podporovat například sousedící země zemím konfliktu, aby přijímaly uprchlíky, případně posílat humanitární pomoc přímo na místo humanitární katastrofy.

Další Zemanův výrok, který budí emoce, je, že nade vší pochybnost existuje spojitost mezi migrační vlnou a teroristickými útoky v Berlíně, v Paříži, Belgii a dalších zemích. Do jisté míry to je nepochybně pravda, ale kdybychom pátrali po skutečných příčinách této krize, museli bychom jít do historie trochu hlouběji, než jen několik posledních pár let migrační krize. Pravou příčinu bych hledal někdy v roce 1979, kdy v Iránu byla svržena sekulární vláda a nastolena náboženská vláda ajatolláha Chomejního. To byla skutečná změna v celém muslimském světě.

Byl to dle mého soudu skutečně zlomový bod, protože do této doby se muslimové v evropských zemích velice dobře asimilovali, aniž by se snažili prosazovat svoji ideologii nebo právo šária. Přispívalo k tomu rovněž to, že muslimové se do Evropy dostávali většinou z chudších zemích, a tak byli rádi za vše, co jim nová země poskytovala a svoje zvyky nechávali daleko ve svých domovinách, protože se chtěli přizpůsobit. Má matka si někdy v roce 1975 jednoho takového muslima taky vzala, ale tragicky zemřel v roce 1980, když mi byl jeden rok, takže jsem vlastně ani nevěděl, že to byl muslim.

Dozvěděl jsem se to až někdy v roce 2005 od svého strýce a těžce jsem to nesl, stejně jako to, že moje dvě sestřenice, jedna žijící v Rakousku a druhá ve Slovinsku jsou muslimky. Přiznám se, že je to pro mě naprosté společenské tabu. Nicméně to nemění nic na tom, že iránskou revoluci a rok 1979 považuji za klíčový v pochopení toho, co se dneska v Evropě děje. Ten rok ukázal cestu, že je možné dosáhnout islámského státu, v jehož čele stojí duchovní vůdce, jakmile toto bylo jednou prolomeno, muslimové v Evropě se začali daleko více emancipovat a prosazovat se.

Zemanův výrok směrem k uprchlíkům v tomto kontextu, jakkoliv se může zdát v první řadě populistický, považuji za odvážný. Nemůžeme se sice zříci mezinárodních úmluv, které nás zavazují k pomoci, ale můžeme to dělat racionálně a možná i efektivněji než nás k tomu Evropská unie nabádá. Co bych na druhou stranu Zemanovu projevu vytkl, by bylo to, že prosazuje investiční činnost a výstavbu nad sociální otázky.

Když hovořil o tom, že by se ve státním rozpočtu dalo ušetřit na dávkách určených těm nejpotřebnějším nemalé prostředky, zdálo se mi, jakoby to chtěl přepočítávat na kilometry dálnic, které by se tak daly postavit, atd. Ale nebyly to právě vlády Miloše Zemana a sociální demokracie, které projedly nemalé prostředky z privatizace bank před asi třinácti nebo čtrnácti lety? Prezident by si měl být dle mého soudu daleko víc vědom problému v sociálních otázkách, než předvedl Miloš Zeman v dnešním poselství.

Celkově však jeho poselství nevnímám negativně. Loňský rok byl v tomto smyslu daleko horší. Dokonce bych ho nekritizoval ani za výrok, který ostatní napadají, když řekl, že nepracující se vysmívají pracujícím, mnohdy tomu tak totiž opravdu je. Kritika byrokracie Evropské unie se dala očekávat, ale chyběla mi kritika narůstající byrokracie v naší zemi, to není jenom EET, ale posilování byrokratického aparátu o tisíce a tisíce úředníků každý rok a s tím přibývajících nesvobod.

Prezident, který si je toho dobře vědom, se zřejmě snažil podpořit ubývající svobodu tím, že mluvil o cenzuře internetu, což je samozřejmě v pořádku, do této kategorie patří i nelegální odposlechy a další šmírování, o kterém jsem psal v některém z posledních blogů. I když se Zeman v celé řadě otázek mýlil a některé jako třeba intervence ČNB raději nezmínil vůbec, celkově si myslím, že lze ocenit odvahu, se kterou se vyjádřil k migrační krizi a teroristickým hrozbám v Evropě ve snaze čelit těmto výzvám v novém roce 2017.