Chci volit, ale fakt nemohu! Pomóóc!

Za pár dní se rozhodne, kdo bude český prezident. A poprvé se na tom mohu podílet. Super!

Už první kolo jsem vzala, věřím, dost zodpovědně. Sledovala jsem pečlivě předvolební kampaně a diskuse,  radila se s přáteli. Jeden kandidát mi byl velmi sympatický, potíží ovšem bylo, že to nebyl prvoplánový favorit, takže jsem váhala. Mám důležitý hlas vyplýtvat mimo hlavní hřiště a zbavit se tak faktické možnosti cokoliv reálně ovlivnit? Těžké chvíle rozhodování.  Průlom nastal, když mi někdo e-mailem zaslal odkaz na tzv. volební kalkulačku.  Šikovná věc, která porovnávala moje názory s volebními programy jednotlivých kandidátů. Sedla jsem si k počítači a pečlivě zodpověděla všechny otázky, výsledek mě mile překvapil a potěšil. Mého intuitivního kandidáta  podpořilo i rácio a já šla k volbám klidná, že jsem se rozhodla správně a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Výsledky voleb jsem jako, naštěstí téměř tři čtvrtiny národa, sledovala s velkým napětím. Můj kandidát sice získal velice slušný výsledek, ale do dalšího kola se neprobojoval. Finále proti sobě postavilo dva muže. Potíž ovšem byla v tom, že  kromě bývalé ředitelky Bobovize  a dlouholeté nepříliš úspěšné kandidátky  na všechno možné - Jany Bobošíkové -   to byli pro mě dva jednoznačně a naprosto nepřijatelní kandidáti. Jednoho totiž již dlouhá léta bytostně nesnáším a druhý mi „jenom“ ani trochu není sympatický.  Co dělat? Vybrat si menší zlo?  A co je vlastně to menší zlo?  Do toho mi  stále chodily na mobil sms:  Lepší kníže než zeman… Lepší kníže než zeman. Lepší kníže než zeman. Lepší kníže než zeman…. Zdálo se, že mají naprostou pravdu a že vlastně není co řešit.  Volíme přece osobnosti a  ono dříve tak protěžované politikum zůstává v prezidentských volbách stranou a je to prý dobře, zní v komentářích řady médií…

Byla jsem vlastně už rozhodnutá. Když jsem si vzpomněla na  volební kalkulačku, znovu jsem si k ní sedla a poctivě ji po druhé vyplnila.  Výsledek byl pro mě dost zajímavý.  S kandidátem, kterého léta nesnáším,  jsem alergická na jeho mnohdy laciný populismus, rádo by vtipné bonmoty,   mi překvapivě vykázala 38% shody. Byla jsem tedy zvědavá jak si vede můj favorit a moje menší zlo, které mi pouze není ani trochu sympatické, protože mu většinou díky jeho logopedické  „výbavě“ vůbec  nerozumím.  Výsledek byl pro mě poněkud šokující: - 5%. Pak jsem si ještě odkryla podrobný  popis jednotlivých stanovisek k zásadním otázkám a zjistila , že jsem s ním v rozporu snad zcela ve všem -  od církevních restitucí až po právo homosexuálů vysvobodit adopcí nějaké dítě z Dětského domova.

Tak a co teď? Babo raď. Mě z toho vyšlo, že pokud nechci ztratit zbytek své sebeúcty, tak se prostě  druhé kolo musí obejít beze mě.  Nebo se pletu? Poradíte…?

Tak se na mě snesla smršt reakcí a emailů, argumentů názorů a rozhodla jsem se. Volit samozřžejmě půjdu. Koho? To si tentokrát nechám raději pro sebe, zkuste si tipnout...