Za pár dní se rozhodne, kdo bude český prezident. A poprvé se na tom mohu podílet. Super!
Už první kolo jsem vzala, věřím, dost zodpovědně. Sledovala jsem pečlivě předvolební kampaně a diskuse, radila se s přáteli. Jeden kandidát mi byl velmi sympatický, potíží ovšem bylo, že to nebyl prvoplánový favorit, takže jsem váhala. Mám důležitý hlas vyplýtvat mimo hlavní hřiště a zbavit se tak faktické možnosti cokoliv reálně ovlivnit? Těžké chvíle rozhodování. Průlom nastal, když mi někdo e-mailem zaslal odkaz na tzv. volební kalkulačku. Šikovná věc, která porovnávala moje názory s volebními programy jednotlivých kandidátů. Sedla jsem si k počítači a pečlivě zodpověděla všechny otázky, výsledek mě mile překvapil a potěšil. Mého intuitivního kandidáta podpořilo i rácio a já šla k volbám klidná, že jsem se rozhodla správně a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Výsledky voleb jsem jako, naštěstí téměř tři čtvrtiny národa, sledovala s velkým napětím. Můj kandidát sice získal velice slušný výsledek, ale do dalšího kola se neprobojoval. Finále proti sobě postavilo dva muže. Potíž ovšem byla v tom, že kromě bývalé ředitelky Bobovize a dlouholeté nepříliš úspěšné kandidátky na všechno možné - Jany Bobošíkové - to byli pro mě dva jednoznačně a naprosto nepřijatelní kandidáti. Jednoho totiž již dlouhá léta bytostně nesnáším a druhý mi „jenom“ ani trochu není sympatický. Co dělat? Vybrat si menší zlo? A co je vlastně to menší zlo? Do toho mi stále chodily na mobil sms: Lepší kníže než zeman… Lepší kníže než zeman. Lepší kníže než zeman. Lepší kníže než zeman…. Zdálo se, že mají naprostou pravdu a že vlastně není co řešit. Volíme přece osobnosti a ono dříve tak protěžované politikum zůstává v prezidentských volbách stranou a je to prý dobře, zní v komentářích řady médií…
Byla jsem vlastně už rozhodnutá. Když jsem si vzpomněla na volební kalkulačku, znovu jsem si k ní sedla a poctivě ji po druhé vyplnila. Výsledek byl pro mě dost zajímavý. S kandidátem, kterého léta nesnáším, jsem alergická na jeho mnohdy laciný populismus, rádo by vtipné bonmoty, mi překvapivě vykázala 38% shody. Byla jsem tedy zvědavá jak si vede můj favorit a moje menší zlo, které mi pouze není ani trochu sympatické, protože mu většinou díky jeho logopedické „výbavě“ vůbec nerozumím. Výsledek byl pro mě poněkud šokující: - 5%. Pak jsem si ještě odkryla podrobný popis jednotlivých stanovisek k zásadním otázkám a zjistila , že jsem s ním v rozporu snad zcela ve všem - od církevních restitucí až po právo homosexuálů vysvobodit adopcí nějaké dítě z Dětského domova.
Tak a co teď? Babo raď. Mě z toho vyšlo, že pokud nechci ztratit zbytek své sebeúcty, tak se prostě druhé kolo musí obejít beze mě. Nebo se pletu? Poradíte…?
Tak se na mě snesla smršt reakcí a emailů, argumentů názorů a rozhodla jsem se. Volit samozřžejmě půjdu. Koho? To si tentokrát nechám raději pro sebe, zkuste si tipnout...
