Zachraňme zvíře!

Dnešní doba je plna rozporů. Lidi jsou na sebe jak saně a naopak se čím dál víc snaží něco zachránit i kdyby to měli zabít. Jenom pořád ne a ne pospolu žít a nechat žít...Ale ono si to sedne...

Objevili jsme již loni s Jaru místo v Braníku u Vltavy, kam se chodíme v těchto vedrech koupat. Splňuje všechny tři základní faktory, jež má místo k odpočinku splňovat: je tam málo lidí, krásné prostředí a počasí je až až...Navíc z Vranské přehrady pouštějí spodní vodu, takže je čistá a opravdu krásně osvěží. A lidi se mačkaj na vypečených veřejných koupalištích...

Slušelo by se Jaru trochu představit, když vstupuje téměř do každého mého blogu. Ona totiž miluje zvířata a žádné, které potká, nenechá bez povšimnutí. Nosí u sebe téměř stále pamlsky pro psy a kočky a na všechna zvířata bez rozdílu volá čičičiči - na to prý rozumí všechna. Má ale hrozně málo času a tak sama chová pouze morče a mě. Tedy nenáročné druhy, jež nepotřebují venčení a výběh, nebo si ho obstarají samy.

Poblíž výše zmíněného místa má chlapík stánek s občerstvením. Slogany "Tátova kuchyně" a "Chlap s vařečkou? Proč ne!" ve mně nejdřív vyvolaly představu bublajícího guláše a rajské a hned jsem se dostal s chlapíkem do sporu: "když ustojíte všechnu tu Hygienu a ČOIku, co se na vás vrhne, až to tu začnete vařit, tak vám to klidně předám!!" Vysvětlení pádné. I tak tu ale připravuje výborné bramborové placky, různě plněné a toasty.

Sedíme s Jaru u stánku při dobré večeři po osvěžení a pozorujeme rodinku, která se šikuje kolem nedalekého křoví se síťkami, klacky a plastovou přepravkou na malé zvíře. Pak začnou šťouchat těmi klacky do houští a obíhat ho se síťkami na motýly. "Těm určitě uteklo morče" povídá Jaru, neb s tím má letité zkušenosti. Vrtí se na lavici, až ji to nedá a jde se zeptat. "Tak prý králík."

Vtom se mihne něco bílého kolem roští, přeběhne to cestu a zmizí za plotem. "Tak a maj po králíkovi", komentuje to Jaru. To zaslechne chlapík ze stánku a vystřelí ven, placky neplacky: "Cože!! Voni ho zabili?! To je ale náš králík!! Von chodí večer sem k nám a my ho tady krmíme!

Ale nezabili, oni ho jenom honěj a já myslela, že jim utek.

Nehoňte toho králíka, ten je náš!!" Zahuláká na ně chlapík a rodinka se vyděsí a překvapeně opřekot blekotají: "Ale my jsme mysleli, že ho tady někdo pohodil a že ho zachráníme!

Jó, zachráníte! A jakou větší svobodu už by měl mít, než tady? Von si tady běhá a každej večer přijde sem k nám!"

Rodinka smutně nastoupila do auta a odjela. Museli králíka objevit už dřív, když se na svou misi tak vybavili. Na(ne)štěstí zakročil zachránce, který zvíře zachránil od záchrany.

Svět je plný protikladů. I o záchraně má každý zcela rozdílné představy. Jenom ne žít a nechat žít.