Pojedou další vlaky...

Říkají ve Švédsku. Přísloví, hodně podobné našemu, též s vlakovou tématikou, odkazuje ale na zcela odlišnou životní filosofii.

Našemu "Ujel mi vlak" jasně chybí "ale pojede další". Lidé zde jsou mnohdy přesvědčeni, že od určitého věku už nějaké aktivity prostě nemohou provozovat.

V létě roku 1988 jsem měl poprvé možnost navštívit vysněnou Skandinavii. Máma mi před odjezdem kladla na srdce, ať prý tam proboha nezůstanu, jinak nám všechno seberou. Několik dnů nato jsem stanul v Oslo pod pevností Akershus v přístavu tváří v tvář Ragnaru Thorsethovi. Synovec slavného Thora Heyerdahla u pohupující se repliky vikingské lodi Gjoa právě lákal lidi k veslům na retroplavbu na Island. Vzpomněl jsem si na mámu a zbývalo jen zamáčknout slzu dojetí nad tím, jaké mohla mít moje vysněná cesta na Sever grandiózní vyvrcholení...

Vlak(loď) jménem Island tedy zmizel za obzorem. Prý to nakonec otočili na New York, takže jsem zas o tolik nepřišel:) Vrátil jsem se pln dojmů, leč stín toho setkání se přede mnou táhl dlouho. Nic není náhodou. Dva roky potom už jsem se vracel s partou z první větší "expedice" kolem Jadranu a cestou jsme zarazili v Domažlicích na jakési zábavě. Byla tam zrovna parta vysmátejch Amíků, kteří přijeli z Německa půjčeným BMW. Po čase se s námi promísili a ten největší Amík si mě zavolal k sobě a řekl mi, že má pro mě super job v San Francisku - natírat most Golden gate Bridge. Nezbylo, než mu vysvětlit, že "pláče na špatném hrobě", neboť já mám panickou hrůzu z výšek už na štaflích. Vlak jménem Golden gate tak zmizel v sanfranciských mlhách.

Pak život ujížděl v celkem klidném tempu zajímavými lokálkami, až přijel zajímavý vlak jménem Británie. Zde jsem strávil poměrně hodně času, že jsem až přemýšlel o přemístění tam. Vlak dlouho skřípal po druhé koleji a vysunutými stupátky lákal k naskočení, až se na první kolej přiřítil expres jménem Jaru a svými modrými světly mě oslnil, že jsem okamžitě naskočil a vezu se all inclusive již více, jak patnáct let.

Mezitím jsme objeli Island i Britské ostrovy a doufám, že jednou přejedeme i Golden gate Bridge..... Vím, že je vám to celkem buřt, takže konec "železničního" rozjímání. Zvláště, když normálně vlakem skoro nejezdím.

Než vám ale popřeju k Vánocum, chtěl jsem jen připomenout, že jednou z nejdůležitějších životních hodnot, ne-li vůbec nejdůležitější je dobrý vztah!

Tak tedy, přátelé blogeři a diskutéři, přeji vám všem - ale opravdu všem! Bez ohledu na světonázor, náboženství a rasu - krásné prožití Vánoc a úspěšný Nový rok 2024 a kdyžtak nezapomeňte - pojedou další vlaky!!