Stále doufám , že většina uprchlíků ze severní Afriky a Blízkého Východu, kteří nyní zaplavují Evropu, ji nejde ,,dobýt" a islamizovat, že je vyhnána opravdu zoufalstvím, hladomorem a válkami,
způsobenými většinou nadnárodními zájmy v této oblasti.
Většina z nich jistě ani neví, do čeho jdou, jsou ovlivněni lobby převaděčů o dávkách a kvótách a jsou schopni svoje celoživotní úspory dát za příslib lepšího života, za nimž vyšlou alespoň jednoho člena rodiny.
Často v žertu někdy říkávám, že až se sem celá Afrika nastěhuje, tak my se zase zvednem a půjdem do té prázdné Afriky. Zatímco jim bude pár let trvat, než Evropu ,,vybydlí", my mezitím uděláme z Afriky sociálně-kolektivistický, ale přitom tvrdě individualistický ,,ráj na Zemi." Ta obrovská propast mezi těmito pojmy se nazývá pokrytectví.
Jde mi o obyvatele subsaharské Afriky, černé Afričany, jež mají být mezi utečenci hojně zastoupeni též. Těm ostatním, abych pravdu řekl, vůbec nerozumím. Vím, že s černochy jsou problémy např v USA, na druhé straně jsou nejvíc adaptabilní a nebrání se vzdělání. Celoživotní touhou mnohých z nich je skutečně dostat se do Evropy se vzdělávat, ne ji dobývat.
Já jsem zase již od dětství chtěl do černé Afriky. Zatím jsem na to neušetřil, ale přečetl snad vše, co u nás o Africe šlo sehnat. Vím, že mnozí to mají stejně. Někteří Němci a Holanďané prý odcházejí žít do jejich bývalých kolonií, především Tanzanie a Namibie, neboť jsou zhnuseni konzumním životem a nestačí mu. To jsou ale řádově jednotky až desítky oproti desetitisícům, jež se valí opačným směrem.
Poslední dobou i tuším, co mě vlastně k Africe tak přitahuje. Nejsou to kupodivu ani zvířata a příroda, ale hlavně ona racionalita, jež je s černou Afrikou všude připomínána. Tam se totiž nic nevyhodí, vše se zužitkuje do poslední ,,mrtě." I já nesnáším plýtvání čímkoli, jídlem ani věcmi. Co je pro jiné běžný standard, bývá pro mě nechutný luxus. To ostře kontrastuje s druhou oblastí mého zájmu, Skandinavií. Ta je naopak v žebříčku tvorby domácího odpadu stabilně na špici. I tam ale donedávna panovala tvrdá racionalita, než se z tamějších obyvatel stali tupí přijímači sociálního dobra.
Důkazem tohoto je černý Afričan z Beninu Abdoul, vodohospodářský inženýr, který před lety chodil ke mě do večerky na sídlišti a kterého jsem měl na čas jako podnájemce v bytě.
Při první návštěvě mě hned sprdnul, že nemám maniokovou moučku a zčeho jako si bude dělat ,,fufu", jejich národní ,,plnidlo", jako u nás knedlíky. Nakonec se dělalo z ,,dětské krupičky", jež se tam válela půl roku a kterou jsem takto racionálně vyprodal.
Říkal: ,,když jsem pšijel studovat, tak jsem myslel, že jste vyspělý země a pšitom jsem se nedovolal z budky domu a v krámech nebyla jogurty danone!" Doprovázel to ale věčným bílým úsměvem, který kontrastoval s jeho jak uhel černou tváří. ,,A taky se nedovedete postarat o starý lidi, potřebujete furt nějaký domovy důchodců a o děti taky ne, potřebujete jesle a pani na hlídání." Pak jsem byl v bytě a chyběly dveře od koupelny. ,,A už vim, proč chodíte všichni ohnutý, jak mužete spát na tak měkých postelích?" Ty dveře si zakomponoval do postele. ,,A jak můžete jezdit po jednom v autech? To u nás by byl okamžitě kolaps. Tam jezdi v každym autě minimálně 8 lidí a i tak je tam provoz jako u vás."
Z každého jeho poznatku prýštila zdrcující logika. Celé naše setkání plně korespondovalo s knihou Ladislava Mikeše Pařízka ,,Pod souhvězdím Oriónu". Tam autorův černý průvodce po tehdejším Belgickém Kongu(později Zaire, dnes Demokratické Kongo) Kpweke-wo tvrdě argumentuje svoji africkou přímočarou logikou proti evropské individualistické nabubřelosti. Evropa tam prohrává na celé čáře.
Kpweke-wo i Abdoul měli jedno společné - byli vzděláni a tak na rozdíl od dnešních utečenců věděli do čeho jdou a počítali s návratem domů.
Dokud my budeme budovat kolektivismus, ale nebudeme umět jednat v kolektivu, což je jejich výhoda, je třeba jim nějak dát najevo, do čeho opravdu jdou.
Že budou muset všechno hned po použití vyhodit, že se na ně vrhne sociálka a juvenilní justice a všechny ty organizace, co se vehementně snaží páchat dobro, jež absentuje v duších lidí, že budou muset spát v měkkých postelích a spořádaně jezdit po jednom v autech...
Pokud se toto nějak podaří jim sdělit, odseparuje to bohužel hlavně ty potřebné. Ty, co jdou dobývat neodradí nic.
My alespoň uvidíme, jak na tom s nimi jsme.
