Otázka často i jen tak mezi řečí přetřásaná.. Mnozí v ní mají jasno. Jednoznačné to ale není. Nejdříve je třeba si položit doplňující otázku: je bezpodmínečně nutné někam patřit?
Psal jsem si kdysi ze srandy s lidmi ze Skandinavie, Irska, USA, ale i z Nigerie a Tanzanie. Tedy většinou zemí, které považujeme za "západní okruh." Z jejich psaní bylo znát, že nejvíc usilují o budování kariéry a někam, či k něčemu, případně pod něco patřit. Podobné otázky směřovaly i od nich ke mě. Když se dověděli, že toto až příliš neřeším, mnozí rovnou přerušili korespondenci.
Češi, ač národ svérázný i rozporuplný u mě bodují i díky tomu, že toto řeší snad ze všech těchto národů nejméně.
Kam tedy patříme?
Z transparentů často hlásá jasnozřivé heslo: "Jsme Západ!" Ono to ale tak jednoznačné nebude.
Inspirace k rozřešení této otázky přišla na nedávném večeru s kapelou Starý koně , či dříve už s kapelou Sqost v jedné hospodě na žižkovském Jarově. Mnozí z Vás, milí čtenáři, jste jistě na podobných hudebních slezinách byli, tak víte, jak to probíhá.
Zpočátku sálem zvoní šumná country, která po čase přechází do známého popíku a "rádiového" mainstreamu. Říkáte si: západní muzika, až potud dává těm heslům za pravdu. Jenže pozor!! S přibývajícími promile osazenstva i muzikantů se sálem začnou linout tklivé tóny moravské lidové(Vínéééčko bíuééé, Ty jsi Martinéé) a to pomalu přechází do čardášových rytmů(Tota Helpa) A svištíme šupem směrem východním. A to není zdaleka všechno. Když už mají všichni řádně v hlavě a tím pádem jsou zcela otevření a spontánní, rozezní sál ruské častušky a ti, kdo to dávají, začnou tančit kozáčka. A hned je nám nade všechno jasný, kam patříme, neboť všichni jsou teď zcela bez zábran.
Ale pozor!! Kapela dá pauzu a po ní zahřmí hospodou známé riffy a pasáže od Nazareth, Black Sabbath a "Šípkovou Růženku"(Soldier of Fortune) od Deep Purple "vyšvihnou" snad lépe, než v originále. A jsme zase, kde jsme byli.
Kam tedy patříme?
Jsme v krásném euro - kulturně - geografickém průsečíku západo - východním a severo - jižním. S přibývajícími promile se často díky tomu chvástáme svojí vyjímečností. Jen, co vystřízlivíme, začneme pošilhávat na Západ. Hádáme se o to, kam patříme, místo abychom z toho začali "po svém" a ve větším kontextu těžit. Zatím si tuto jedinečnou polohu přivlastňují jiní. Na "zaručený střed Evropy" lákají turisty např. v Litvě, Bavorsku, Polsku, Sasku.
Na otázku, kam patříme nebo jací jsme musel zase pohříchu odpovědět Slovák, navrch s maďarským příjmením, Peter Nagy ve své písni:
Když už jsem nakousl ty Purply, tak tady jsou:
