Ještě jsem nebyl in a už jsem retro.

Taky se vám stává, že slyšíte v radiu písničku a říkáte si: "tak to je přesně o mě!" Máme tady zimní slunovrat a to je den, od kterého bude jenom líp, neb se k nám Slunce navrací.  

Navíc jsem se na něj narodil, tak se považuji za jeho posla. Alespoň něčím jsem vyjímečný. Už 60 let!

Taky se vám stává, že siyšíte v radiu písničku a říkáte si: "tak to je přesně o mě!" Mě docela často a asi ve třech případech dokonce tak, že už jsem chtěl někam volat a zeptat se, proč složili písničku o mě, aniž by mi o tom řekli.

V takových dvaceti, třiceti i čtyřiceti letech jsem nejraději četl knihy slavných i těch méně známých cestovatelů a v duchu jim záviděl ty expedice, které prožívali. Omlouval jsem si to tehdy tím, že jsou přecejen starší a mají na to školy. Teď je to najednou naopak - mladí cestují, ani školy na to nepotřebují a já zůstávám celkem v klidu. Co mě uklidnilo, to byste neuhodli. Tuto otázku za mě překvapivě zodpověděl Xindl X.

"Stále věřím, že ze mě ještě něco bude, no jó, ale co když už bylo!"

Toť zásadní otázka a zároveň uklidnění. Kdo by řekl, že nějakej Xindl člověka ve vypjaté době uklidní? Ano, věk je jen číslo, ale člověk přecejen bilancuje. A tak si říkám, že všechny ty zážitky z cest i života, které jsem zde popsal i další byly tím zenitem a to zas nebylo až tak špatné. A což to, co přijde? "Vyspím se a pak možná pochopim, co s tím". 

V písničkách je pravda. Vnímáme je jako kulisu a přitom skrývají velká poselství. Stále hledáme tu pravou hodnotu života. Za mě mám jasno. Tou největší hodnotou je samozřejmě život sám a pak výborná partnerka.

Blíží se konec roku a sním všeobecná nostalgie: "zas budeme o rok starší."

Proto přeji všem čtenářům, blogerům i diskutérům nejen krásné prožití Vánoc, ale i nalezení té pravé hodnoty života. Těm dříve narozeným, ať nezapomenou, že věk je jenom číslo!