Chlapec ze Šťastné ulice

Ne, tím zatím asi nejsem. Ale od jisté doby si myslím, že se do této role dovedu vžít. Od jisté doby vozím lidi na krásná místa rozhrkanou dodávkou a pokládám to za ušlechtilé. Od jisté doby jsme si oblíbili Elbu. Ostrov na dohled západně od pobřeží italské ,,boty" v oblasti Toscana.

Ostrov o němž se moc nemluví, pouze v souvislosti s Napoleonem, který tam prožíval část svého vyhnanství. Mimochodem, takové vyhnanství bych si tedy nechal líbit!

Každá návštěva tohoto ostrova přinesla úsměvnou příhodu. Hned při první akci jsme po ubytování v nádherném kempu přímo nad zátokou Scaglieri s výhledem na nejvyšší horu ostrova Mt. Capanne začali radostí nad romantikou místa pobrnkávat na kytary. Po setmění přišel kromě dvou děvčat z Německa ještě zaměstnanec kempu se slovy: ,,piano, piano..." Já na to hned: ,,ty vole, kdo by se sem tahal s piánem, my jsme rádi, že tu máme ty kytary!" Děvčata vládla trochu italštinou a tak mu na jeho rozpačitý pohled vysvětlila, co si představujeme pod pojmem ,,piano." Jeho tvář se rozzářila do širokého úsměvu a chvíli poseděl.

Při cestě na Elbu děláme nad ránem zastávku u jezera Lago di Garda. Na poslední cestě krátce před odpočivadlem s výhledem na jezero byla ještě tma a v autě všechno spalo. V tom se z rádia ozvaly první tóny písně, jež mně byla hned povědomá. Ano, jednalo se o píseň ,,Il Ragazzo de la via Gluck" od Adriana Celentana, kterou u nás otextoval Jiří Grossman pro Naďu Urbánkovou. V tuto chvíli, kdy jsme svištěli prázdnou silnicí setmělou italskou krajinou to bylo přesně to, co tu mělo být. To jsem poznal podle typického mrazení v zádech, jaké mám vždy, když písnička ,,sedne." Ať je česká verze jakkoli super a to je, v originále to má prostě grády. A ještě na správném místě.

,,Nasát" melodii pro mě nebyl problém, horší to bylo s textem. Italsky znám asi deset slov, přesto tuším z akcentu této písně i samotného Adriana Celentana, že ní chce sdělit něco pozitivního, byť s typickou italskou melancholií.

Melodie mi zvonila v hlavě neustále až do našeho příjezdu do kempu. Po známém rituálu ubytování a postavení stanů jsem sedl s kytarou přímo na terasu proti zapadajícímu slunci a začal pobrnkávat a pobrukovat tuto melodii. V tom zaslechnu kousek za mnou druhý hlas i s originálními slovy. Otočím se a koukám na drobnou ženu středního věku, která se ke mně spontánně přidala. Začal jsem tedy znova a ona přezpívala celou píseň úplně bezchybně. Polil mě pocit neskutečného blaha. Nebudete mi věřit, ale byl to jeden z mých nejlepších hudebních zážitků v životě, ne li vůbec nejlepší. V tom zpěvu byla obsažena celá podstata našeho života. Tito lidé ho opravdu dovedou plně užít.

I sám Adriano Celentano je svým akcentem a vzezřením opradu ,,Hochem ze šťastné ulice."

Těším se na další návštěvu Elby. Snad přijde zase někdo z těch krásných lidí si zazpívat nebo jenom posedět. Těch lidí, jež jsou u nás často neprávem nazýváni ,,uřvaní cikáni a netáhla." A oni přitom jenom dovedou užívat života.

Zaposlouchejme se do písně a buďme ,,lidé ze Šťastné ulice."