- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Ostrov o němž se moc nemluví, pouze v souvislosti s Napoleonem, který tam prožíval část svého vyhnanství. Mimochodem, takové vyhnanství bych si tedy nechal líbit!
Každá návštěva tohoto ostrova přinesla úsměvnou příhodu. Hned při první akci jsme po ubytování v nádherném kempu přímo nad zátokou Scaglieri s výhledem na nejvyšší horu ostrova Mt. Capanne začali radostí nad romantikou místa pobrnkávat na kytary. Po setmění přišel kromě dvou děvčat z Německa ještě zaměstnanec kempu se slovy: ,,piano, piano..." Já na to hned: ,,ty vole, kdo by se sem tahal s piánem, my jsme rádi, že tu máme ty kytary!" Děvčata vládla trochu italštinou a tak mu na jeho rozpačitý pohled vysvětlila, co si představujeme pod pojmem ,,piano." Jeho tvář se rozzářila do širokého úsměvu a chvíli poseděl.
Při cestě na Elbu děláme nad ránem zastávku u jezera Lago di Garda. Na poslední cestě krátce před odpočivadlem s výhledem na jezero byla ještě tma a v autě všechno spalo. V tom se z rádia ozvaly první tóny písně, jež mně byla hned povědomá. Ano, jednalo se o píseň ,,Il Ragazzo de la via Gluck" od Adriana Celentana, kterou u nás otextoval Jiří Grossman pro Naďu Urbánkovou. V tuto chvíli, kdy jsme svištěli prázdnou silnicí setmělou italskou krajinou to bylo přesně to, co tu mělo být. To jsem poznal podle typického mrazení v zádech, jaké mám vždy, když písnička ,,sedne." Ať je česká verze jakkoli super a to je, v originále to má prostě grády. A ještě na správném místě.
,,Nasát" melodii pro mě nebyl problém, horší to bylo s textem. Italsky znám asi deset slov, přesto tuším z akcentu této písně i samotného Adriana Celentana, že ní chce sdělit něco pozitivního, byť s typickou italskou melancholií.
Melodie mi zvonila v hlavě neustále až do našeho příjezdu do kempu. Po známém rituálu ubytování a postavení stanů jsem sedl s kytarou přímo na terasu proti zapadajícímu slunci a začal pobrnkávat a pobrukovat tuto melodii. V tom zaslechnu kousek za mnou druhý hlas i s originálními slovy. Otočím se a koukám na drobnou ženu středního věku, která se ke mně spontánně přidala. Začal jsem tedy znova a ona přezpívala celou píseň úplně bezchybně. Polil mě pocit neskutečného blaha. Nebudete mi věřit, ale byl to jeden z mých nejlepších hudebních zážitků v životě, ne li vůbec nejlepší. V tom zpěvu byla obsažena celá podstata našeho života. Tito lidé ho opravdu dovedou plně užít.
I sám Adriano Celentano je svým akcentem a vzezřením opradu ,,Hochem ze šťastné ulice."
Těším se na další návštěvu Elby. Snad přijde zase někdo z těch krásných lidí si zazpívat nebo jenom posedět. Těch lidí, jež jsou u nás často neprávem nazýváni ,,uřvaní cikáni a netáhla." A oni přitom jenom dovedou užívat života.
Zaposlouchejme se do písně a buďme ,,lidé ze Šťastné ulice."
Další články autora |
Březenská, Praha 8 - Libeň
17 000 Kč/měsíc