Klaus versus Havel aneb zlaté časy pluralistické korupce

Václav Klaus nám vysvětlil, že za vše může Havel a havlistické tažení proti politikům. Já bych šla ještě dál! Spalme Havlovy spisy o morálce, aby neškodily. A s nimi všechny ty staré filozofické traktáty antických filozofů o mravnosti, na nichž stojí evropská kultura. My Češi se pak spokojme s kulturu svou - klausistickou.

Exprezident Klaus sdělil prostřednictvím ČT národu, jak je roztrpčen současnými poměry, a vysvětlil, že tržní ekonomika a parlamentní pluralistická demokracie po posledních volbách skončila, neboť se havlistické teorii nepolitické politiky konečně podařilo zvítězit. Následovníci pravdoláskaře Václava Havla, který hlásal pofidérní hodnoty občanské mravnosti, rozbili náš politický systém tím, že nastolili ve společnosti kvazipolitické téma doby, jako je korupce, což je lež a nesmysl.

Věrna logice výše uvedeného sdělení si nemohu odpustit odvážné rozvedení této klausistické myšlenky. Troufám si tvrdit, že naši polistopadovou rozbujelou a kvetoucí pluralistickou politickou garnituru nenahlodal jen Václav Havel, nýbrž svými moralistickými traktáty už filozofové antičtí, na nichž stojí základy evropské kultury. Proto bych za současný politický krach odsoudila, být Václavem Klausem, i všechny ty „pseudofilozofy“, které svět - zřejmě klamně - považuje za největší myslitele všech dob.

Co si o nich myslet dobrého, když celý život jen blouznili o slušnosti, dobrodiní a etice, na kterou si mají dávat pozor zvláště vladaři, obdaření velkou odpovědností a mocí, s níž mohou činit velké dobro či naopak napáchat obrovské zlo. V naší české kotlince však jsou tyto pojmy směšně bezvýznamné až nebezpečně zvrácené. Takže už Platón a Sókratés a Seneca byli měli být pranýřováni za to, kdyby zvítězila slušnost a v Česku konečně skončila doba parlamentní pluralistické korupce. 

Naštěstí je tu vždy se zdviženým prstem strážce starých pořádků – žijící legenda české politiky, která přesně ví, na čem v lidském životě záleží. Která nám už dávno vysvětlila, že důležité jsou jen peníze bez ohledu na to, odkud pocházejí.

A proto si, milí klausisté, nevšímejme korupce, politických skandálů, lhaní a neslušnosti. A odsuďme všechny, kteří na takové drobné rozmary našich nebohých politiků ukazují. Jen ať se Platón, Sókratés i Seneca v hrobě obracejí!!!

"Všechno je patrné na duši, když se po smrti svleče z těla... Když pak duše přijdou před soudce, ten je zastaví a prohlíží duši jednoho každého, nevěda, čí jest, ale často, chopě se velkého krále nebo některého jiného vladaře, uvidí, že na jeho duši není nic zdravého, nýbrž že je zešlehána a plna jizev od křivých přísah a nespravedlnosti, kteréž známky člověku vtiskl do duše každý jeho skutek, a že je všechno pokřiveno od lži a ješitnosti, a že nic na vládcově duši není přímého, protože vyrostla bez pravdy. A uvidí, že duše je od zvůle, rozmařilosti, zpupnosti a nemírnosti v jednání naplněna nesouladem a ošklivostí. Když pak to soudce uvidí, beze cti pošle tuto duši hned do vězení, kde má v Tartaru pak snášeti náležitá muka."

Gorgias - O síle slova a mravnosti, Platón (427 př. n. l. – 347 př. n. l.)