Češi milují výzvy, často pak bohužel vévodí smutným statistikám

V pátek jsem napsala na iDNES blog o tom, jak se Češi často při nerespektování pravidel dostávají zvláště v Chorvatsku do problémů. V diskusi jsem si to pěkně schytala. Den na to havaroval v Chorvatsku autobus. Jsme tak letos opět zase my jako první, kdo figurujeme ve smutných prázdninových statistikách... Je mi strašně líto všech těch, kteří už se nevrátí...

Havárie Autobusu v ChorvatskuiDNES

 

„Nehoda, kde zahyne najednou osm osob, je v Chorvatsku na dálnici A1 zcela nevídaná," uvedl mluvčí Ústředního automotoklubu Igor Sirota ke včerejší tragédii na chorvatské dálnici pro iDNES. „Bohužel Češi havarují po cestě k Jadranu často. Chceme trasu absolvovat na jeden zátah, bez přestávek. Řidiči se tím i mnohdy chlubí - do Splitu to zvládnou za osm hodin místo za deset. Je to hazardování se životy a pokud se jedná o řidiče autobusů, kteří třeba nedodržují přestávky, tak je to přímo tragédie.“

V pátečním blogu mi šlo o to vyslat před prázdninami varování, abychom se v pořádku z dovolených  v Chorvatsku vraceli. Za to jsem si to v diskusi pěkně schytala. Psali mi třeba: „Vážená, mluvte jen a jen za sebe!“ nebo „Miluju, když někdo plane i mým jménem a říká "MY si dokazujeme" "MY děláme", "MY se chováme"........ No, vy si, vážená redaktorko, dělejte a dokazujte, co chcete, a pište jenom a jenom za sebe - tedy "JÁ". Namítla jsem, že nejde jen o mou blbost, neboť jsme v Chorvatsku opravdu jako národ pověstní tím, že nerespektujeme zásadní pravidla. Den na to havaroval v Chorvatsku český autobus. Proto si dovolím hlavní myšlenky svého pátečního blogu ještě jednou zopakovat. A berte to, prosím, skutečně jako upřímné varování… Znám opravdu mnoho rodin, které po cestě do Chorvatska havarovaly kvůli mikrospánku, protože jely na jeden zátah. vzpomínám na potapěče, křeří na Jadranu přecenili své schopnosti a už nejsou mezi námi, psala jsem o mnoha Češích, co byli „děsní borci“ a už se na nás dívají jen shůry.

(Vy, moudří a rozumní, už dál nečtěte... následující řádky se týkají jen ohroženého druhu borců na plný úvazek, mezi které občas patří i mnozí členové naší rodiny, včetně mě...)

 

Každoročně se z letní dovolené u Jadranu úplně zbytečně nevrátí mnoho našich krajanů, jimž včas nedošlo, že moře a příroda kolem něj není rovnocenným soupeřem, se kterým se můžeme utkávat jako s kamarády na kole.

 

Zatímco jižané o víkendu odpočívají, my se raději sportovně „zduníme“, ať už na kole, na fotbale, při plavání nebo na lyžích, a jsme šťastní, když se vrátíme večer domů úplně vyřízení a ještě v pondělí si v práci lížeme rány.  

Jsme o to větší borci, dosáhneme-li nějaké mety spontánně bez přípravy. Vždycky nás pobaví historky o tom, jak jsme někam lezli, plavali, potápěli se a byli tam první, zatímco puntičkáři z jiných národů ještě sháněli potřebné informace a mapy.

Klidně pádlujeme na nafukovacím kajaku ve větru z pevniny k několik kilometrů vzdálenému ostrovu a pak se nemůžeme vrátit, stejně jako vyrazíme na vrchol Mt. Blancu v keckách a záchranáři, kteří nás pak tahají rozmlácené z propastí, nemohou pochopit, proč si ti lidé – proboha - nevzali na nohy aspoň mačky.

Zakládáme si na tom, že nepotřebujeme nic znát, nerespektujeme pravidla, vysmíváme se všem, kdo kamkoliv odmítají vyrazit bez povinného vybavení… Jenže pak figurujeme ve smutných statistikách. A protože nejvíc jezdíme do Chorvatska k moři, bývají právě „naše“ chorvatské statistiky ty nejsmutnější.

Zatímco Chorvat se nehne pár desítek metrů pobřeží, našinec se vydá přes zátoku či chce obeplavat vzdálený ostrůvek na širém moři. Proč zrovna já bych měl dostat křeče? Kde by se v Chorvatsku vzaly spodní proudy? Proč zrovna já bych - ausgerechnet - nezvládl vlny nebo kraulování proti větru?

Chováme se, jako bychom u moře vyrůstali, a chybí nám respekt k jeho síle. Pro nás je Jadran jen větší plocha vody, takový rozlehlejší Mácháč nebo Lipno. A tak se zkušeností od rybníka či bazénu na zahradě, přeceňujeme své možnosti.

Dáme si tři piva a pak věříme tomu, že zmákneme celý svět.

Máme v sobě haurovství. Před kamarády se chlubíme nesmyslnými vítězstvími, dosaženými v náhlém hnutím mysli. Vidíš ten ostrůvek kilometr od pobřeží? Pojď, doplaveme si na něj! Co kdybych si na nafukovacím kajaku přepádloval z pevniny přes průliv těch pár kilometrů na protější břeh? Slyšel jsem, že jsou tu nějaké podvodní jeskyně, pojďme se tam potápět!

Pořád to pokoušíme. Jako nejatheističtější národ ve Střední Evropě nemáme v sobě nejen víru a pokoru před Bohem, ale ani pokoru k přírodě.

„Když přijde bouře, Češi vlezou do kajaku a jedou podél skal. My se neustále překonáváme, předvádíme, ačkoliv naše drahé polovičky to stejně neocení,“ říká chlap, kterého musela manželka za pomoci pobřežní záchranné služby nechat hledat uprostřed moře. „Pořád si hrajeme na borce, zatímco Chorvati jsou v pohodě. Ženským ukazují na plážích brýle a svaly a maximálně skáčou do vody z vodopádů.“

Ale není to jen nemoc ješitných mužů. Já jsem se kdysi rozhodla nad Chorvaty vyhrát i ve skákání do vody. Když jsem viděla, jak místní kluci létají se zacpaným nosem „v kufru“ ze skály do tůně místní říčky, chtěla jim předvést parádní šipku. Vylezla jsem nahoru a na poslední chvíli se – naštěstí - rozhodla pro ještě efektnější skok – placku s dopadem do vody ve skobě. Podcenila jsem totiž neviditelný fakt, že se dno pod hladinou prudce zvedá ke břehu. Vodu jsem si neprověřila, jak mě tatínek v těchto případech od dětství učil... Naštěstí nade mnou stáli všichni andělé strážní... Kdybych tehdy skočila šipku s krásným dlouhým obloukem, zlomila bych si vaz a nikdy by nevznily tyto řádky.

Tak než "skočíte" po hlavě do nového letního dobrodružství, nejdřív přemýšlejte a zvažte včas důsledky! Krásné české přísloví říká: Dvakrát měř a jednou řež.

Šťastnou cestu na prázdniny a hlavně šťastný návrat z nich!!!

 

 PS. A pro jistotu se omlouvám všem rozvážným a odpovědným Čechům, kterých se můj text netýká!!!

Autor: Dana Emingerová | neděle 24.6.2012 16:52 | karma článku: 18,04 | přečteno: 1746x

Další články autora

Dana Emingerová

Jak Evka snědla tátovi Arnoštovi kus románu

Přestavuju si Arnošta Lustiga, jak si na obláčku listuje novou knížkou o sobě. Jmenuje se Arnoštova cesta a vtipně s nadhledem provází životem slavného spisovatele.

9.2.2024 v 15:24 | Karma: 14,17 | Přečteno: 364x | Diskuse | Kultura

Dana Emingerová

Happy Birthday

17. listopadu 1989 byl pátek. Ještě ráno to byl takový obyčejný pošmourný den. Pamatuješ si to naprosto přesně, protože v ten pátek, kdy začala „Sametová revoluce“, umřelo dítě.

17.11.2022 v 9:20 | Karma: 26,31 | Přečteno: 1882x | Diskuse | Osobní

Dana Emingerová

V houbařské pasti

Omámeni mochomůrkou hlízovitou jsme se srovnávali s možností, že nám třeba zbývá už jen pár hodin života...

15.8.2022 v 8:24 | Karma: 27,56 | Přečteno: 2992x | Diskuse | Společnost

Dana Emingerová

V osmadevadesáti odešla Hana, statečná sestra Arnošta Lustiga

Stojím v Truhlářské ulici v centru Prahy před domem číslo 20. Tady žil po válce spisovatel Arnošt Lustig se svou maminkou a starší sestrou Hanou. Zvoním ve třetím poschodí u dveří s vizitkou Hana Hnátová. Je jaro roku 2011...

6.8.2022 v 12:44 | Karma: 38,78 | Přečteno: 4451x | Diskuse | Kultura

Dana Emingerová

Za střípky z úsvitu českých dějin vděčíme rodinným vraždám

O počátcích českého státu bychom nevěděli nic, kdyby Boleslav nedal zabít knížete Václava a Drahomíra nedala zavraždit Ludmilu a kdyby se obě tyto oběti nezařadily do zástupu svatých. O světcích se totiž musely psát legendy...

23.1.2022 v 13:53 | Karma: 20,24 | Přečteno: 615x | Diskuse | Praha a střední Čechy

Nejčtenější

Herci, sportovci i politici. Podívejte se na VIP, které dorazily na rozlučku s Bartoškou

21. května 2025  10:54

Nejen známé tváře z uměleckého světa se přišly v úterý večer rozloučit se zesnulým prezidentem MFF...

Křišťálové glóby a nezapálená cigareta. Bartoškovi vzdávali lidé hold sedm hodin

20. května 2025  6:30,  aktualizováno  17:01

Široká veřejnost se v úterý naposledy rozloučila s Jiřím Bartoškou. Pražské Rudolfinum bylo pro...

Šok a ticho. Evropští lídři po telefonátu Trumpa s Putinem nevěřili svým uším

20. května 2025  20:37

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a evropští lídři oněměli poté, co se s nimi americký...

Tragicky zahynul moderátor počasí v České televizi Jan Šrámek

19. května 2025  12:44,  aktualizováno  13:37

V sobotu odpoledne při nehodě v italských Alpách zemřel dlouholetý meteorolog a moderátor počasí...

Válečná loď se při spuštění na vodu rozbila. Kim Čong-un přihlížel a zuřil

22. května 2025  7:24,  aktualizováno  9:23

Kolaps sebeúcty, nedbalost, trestný čin! Tak zuřil severokorejský vůdce Kim Čong-un, který...

Proč Hamás zabil moji dceru? Netanjahu pochybil a uhýbá, volá otec po vyšetřování

24. května 2025

Premium Po útoku hnutí Hamás ze 7. října 2023 izraelská vláda stále mlží a odmítá státní vyšetřovací...

Centimetr navíc a kufr se prodraží. Cestující si stěžují na aerolinky

24. května 2025

Spotřebitelské organizace včetně českého dTestu si u Evropské komise stěžují na chování aerolinek....

Vláda neví co chce. Česká ekonomika potřebuje důkladnou očistu, říká ekonom

24. května 2025

Premium Česká ekonomika je zablokovaná, nedýchá pod tíhou státních zásahů, tvrdí v rozhovoru pro MF DNES...

Posíláme sanitu bez lékaře. Ušetříme. K méně vážným případům vysílá Praha řidiče

24. května 2025

Premium Máte horečku? Lehký úraz? Potřebujete lékařskou pomoc seniorovi kvůli senilitě? V Praze a dalších...

  • Počet článků 205
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2341x
Novinářka a spisovatelka je reportérkou časopisu National Geographic, píše také pro MF Dnes a iDNES, Neviditelného psa, čte své fejetony v ČRo. Vydala deset knih. Jako žákyně spisovatele vede vlastní kurzy tvůrčí Psaní podle Lustiga, učí v Akademii ČTK, na Fakultě umění a designu v Plzni. Práce jejích studentů i další informace o kurzech najdete na: www.psanipodlelustiga.cz.

 

 

Seznam rubrik

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.