Jak řekl Baťa, hospodářská krize je jen důsledek. Příčina je krize morální. Mravní či morální chcete-li krizeje věc, kterou lze těžko charakterizovat v dnešní diverzifikované společnosti. Je to úpadek? Spíše bych řekl lehkovážnosta zlenivění.
Nepotřeba používat mozek. Odsunutí rozumu někam do šuplíku za informaci o večerním programu v TV. Krize spočívá v nemocnosti sečíst 2 a 2.
Kdybych chtěl charakterizovat a popsat krizi na jednom exemplárním případu, vybral bych si typicky průměrného adepta vznikajícího z 10timilionového vzorku.
Možná né z tolika ale z velkého množství, které potkávám denně v MHD, jejichž příspěvky čtu na diskusi, vidím na billboardech, slyším z rozhovorů a podobně. Byl by to Pepík 40-50 let, střední postavy.78-86 kilogramů. Lehce prořídlé vlasy. Spíše nekuřák a pokud kuřák tak výhradně ručně balené. Rodinné poměry vynechám. Na krku hypotéku či alespoň úvěr na automobil značky Škoda.
Na těchto vlastnostech není ještě nic krizového.
Do práce chodí brzy ráno, při cestě do ní je nerudný, netěší se tam. Je to vyrušení ze snové země pohádek plné splněných přání. Z večerního sledování TV. Z pokecu s kamarády. V tramvaji či jiném dopravním prostředku začíná zápas o čas. Kdo z Pepíků obsadí volné sedadlo? V práci je člověk povětšinou naštvaný. Musí pracovat. Pokud dělá šéfa, je naštvaný že musí za práci platit jiným. Po práci jde Pepík domů, lehne si k TV nebo zajde do hospody. Tak to chodí každým dnem.
Půjdeme do hloubky. Pepík je odevzdán do rukou velePepíků, kteří byli dalšími Pepíky zvolení do svých funkcí. Závidí jim. Mají velké platy a mohou krást. Neuráží ho, že kradou ale že on nemůže.
Pepík je zranitelný. Prostřednictvím mnoha kanálů se k němu dostávají zprávy o velkém zdražování. Pepík je nejistý. Bojí se. Co má s penězi dělat. Říkají mu, že "všechno krachne". Neví co to znamená. Má peníze utratit? Uložit do banky? Zahrabat pod zem? Sníst?
Nejlepěí je nadávat dokud to jde. Nejlepší je sabotovat práci. Když nepracují jiní. Nejlepší je držet se ostatních Pepíků a nadávat sobě, svému okolí, těm nahoře, papežovi a kdoví komu ještě.
Pepík neví, že nadávat mu nepomůže. Pepík neví, že zákaldem všeho je vlastní sebereflexe a vlastní -nazval bych to osobnostní hygiena. Až o sebe začnou všichni Pepíci dbát. Až budou vědět jak se v danou chvíli rozhodnout a až se budou rozhodovat ne pro okamžik ale po předchozím zvážení perspektivy,
bude dle Baťova vzorce hospodářská krize zažehnána.(Alespoň v základech)
Není to problém jedince. Je to problém náš. Předbíháme se a zapomínáme kontrolovat rychlost a spoušť co po sobě zanecháváme. Nepomáháme si. Každý umí něco. Werichovské všichni dohromady uděláme moc se neaplikuje. Jedeme na vlastní pěst a to není dobře. Až se vyrovnáme sami se sebou, budeme moct dohlédnout dál. Budeme rozumět věcem, které se okolo nás dějí a pokud jim nebudeme rozumět, budeme mít někoho, kdo nám to vysvětlí. Pak problémy půjdou řešit snáze.
