Hana Ederová
https://poradnaprobolavoudusi.pageride.cz/
- Počet článků 58
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 862x
Seznam rubrik
Hana Ederová
O rozverné zubní protéze
Pan František je šarmantní muž seniorského věku. Nezkazí žádnou legraci a tím pádem se těší velké oblibě přátel a rodinných příslušníků. Svůj život si užívá a zná recept na kdejaké trápení. Mnozí z nás by mu mohli optimistický přístup k životu závidět.
Hana Ederová
Komu není rady, tomu není pomoci
Přesně tak. V posledních dnech si připomínáme s manželem obsah tohoto přísloví velmi často. Máme oba už nějaký věk, tím pádem by se dalo předpokládat, že bychom mohli být vybavení také určitým množstvím moudrosti. Ale kdepak. Opak je pravdou.
Hana Ederová
"Hurá - padla!"
Tak, máme tady paťulínek. Mnozí z nás si vydechnou. Je tu vidina víkendu. Pravda ovšem je, že to může být příjemné zjištění jen pro některé. Jsou profese, kde je celkem jedno, jestli jde o očekávaný pátek nebo jiný den. V nepřetržitých provozech se na volné víkendy hold nehraje.
Hana Ederová
Vzpomínka na Sašu
I když člověka zradí všichni ostatní přátelé, pes zůstává. I když se majetek rozplyne a sláva padne v prach, je v lásce stál jako slunce na nebeské dráze. Jediný, absolutně nesobecký přítel, jehož člověk může mít v tomto sobeckém světě, přítel, který se za žádných okolností nezachová nevděčně či zrádně, je jeho pes.
Hana Ederová
Co by o nás řekly lavičky v parku?
Jak zacházíme s věcmi, které nám slouží? Zamysleli jste se někdy nad touto otázkou? Já si říkám, že kdyby věci uměly mluvit, tak bychom možná byli překvapeni tím, co o sobě uslyšíme. Popusťme uzdu fantazii a představme si, že tři lavičky v parku si povídají o tom, jak se my - lidé, k nim chováme. Pokud máte chuť naslouchat, jste srdečně zváni.
Hana Ederová
Nic nemusíme a dost toho můžeme
Každý člověk vyšel z nějaké rodiny. Tam jsme se naučili určité vzorce chování.Chodili jsme do školy a to bylo místo, kde jsme čerpali další informace. Také ty nás nějakým způsobem ovlivnily nebo ovlivňují dodnes. Například takové pracovní nasazení. V hlavě nám to šrotuje:"Měla bys jít nakoupit, měla bys uklidit, navařit, vyprat a vyžehlit, jak to, že jsi to ještě neudělala , přece víš, že bys to udělat měla....."
Hana Ederová
Nudíte se? Pořiďte si kartouzského kocoura
Hodně dlouho jsme toužili mít doma roztomilé koťátko. Jé, to by byl společník! Představovala jsem si, jak přijdu z práce domů a nejen manžel, ale i vysněné "kočičí mimino" mne budou vítat na zápraží. To by byla idylka....
Hana Ederová
Jak se Katka pokoušela seznámit a co si o tom myslela pravda a lež
Katka se posadila k počítači. Už měla plné zuby té ohavné samoty. Ráno vstává – sama, večer jde spát – sama. Víkendy tráví jak ? Sama! A dost. Řekla si. Tak to dál opravdu nepůjde. A rozhodla se využít k seznámení internetové seznamky.
Hana Ederová
Cesta za štěstím
Štěstí si vzájemně přejeme. Všichni po něm toužíme. Ale pozor - štěstí dokáže být pěkně vrtkavé! Štěstí je něco neuchopitelného - je to pocit.
Hana Ederová
Vnoučata a prarodiče patří k sobě
Nechte se pozvat k dnešnímu zamyšlení. Bude věnováno mezigeneračním vztahům. Vybrala jsem mezigenerační vztahy v rodině. Prostřednictvím článku vám představím svého vnuka Adama, který je spoluautorem našeho společného zamyšlení. Jde o jeho pohled – co mu přináší kontakt s prarodiči, v čem jsme důležití a co si myslí o generaci dědečků a babiček. Takže, pokud jste se rozhodli, že svůj čas věnujete našemu zamyšlení, moc děkujeme. Jste vítáni.
Hana Ederová
Na krizi středního věku s humorem
Jen si nemyslete. Moc dobře vím o čem mluvím. A taky k čemu vás nadpisem mého dnešního zamyšlení vybízím. Moje maličkost se plácá v této životní etapě už několik let. Procházka růžovou zahradou to tedy určitě není. Ale tragédie taky ne.
Hana Ederová
I takovou podobu může mít láska
Psi naplňují naše životy láskou, naše srdce citem a naši mysl údivem. Psi nemají potřebu vytvářet hypotézy o lásce. Místo toho ji rovnou dávají najevo.
Hana Ederová
Seniorského věku se už neobávám
Ještě nepatřím mezi členy seniorské obce, ale pomaličku k této životní etapě postupuju. A tento fakt vnímám jako spravedlivý. Prostě stáří se nám nevyhne. Ať se bráníme, jak chceme. Významnými pomocníky nám může být jistě zdravý životní styl, návštěva kosmetických salónů /pokud na to v peněžence nasbíráme nějaké ulité penízky /. Jo, taky kadeřník by s naši hlavou, ale hlavně s prořídlými vlasy mohl něco udělat. Ale chce to, abychom měli štěstí na schopnou kadeřnici či kadeřníka. K zamyšlení nad seniorským věkem mne dovedla situace, do které jsme se dostali na našem pracovišti. Jsme maličký kolektiv úžasných lidí. Občas se stane, že někdo z nás onemocní. Několik dní v posteli to spraví a jede se dál. Horší však je, když nám onemocněla jediná paní doktorka, která ve stacionáři pracuje. A dočasná pracovní neschopnost byla plánována na asi 3 měsíce. "BUM"! Co teď? Nezbylo, než se poohlédnout po nějaké dobré duši, která by byla ochotná naší paní doktorku tak dlouhou dobu zastupovat. A podařilo se. Mezi nás přišel pan doktor. Znala jsem jej jen podle jména. I zaslechla jsem, že pan doktor má 75 let. U mužů se věk říci může. Tak proč ne. No, abych řekla pravdu, informaci jsem přijala trošičku s rozpaky. "To bude vypadat", pomyslela jsem si. Už jsme s kolegyní připravily plán, jak se na milého doktora připravíme. Budeme ho "diskrétně pozorovat a - hlavně - vést". To jako správné sestřičky máme "jaksi pod kůži". Přišel den "D". Pan doktor ve dveřích. Posunula jsem si brýle. Napadlo mne, že jsem si je taky mohla vyčistit. Ale to, co jsem viděla - za to brýle rozhodně nemohly. To bych jim křivdila. Ve dveřích stál čilý muž, kterému bych teda rozhodně nehádala 75 let. Postavička prozrazovala, že majitel dělá vše proto, aby byl štíhlý jako proutek. Byl sportovně oděn a hlavu mu zdobil plátěný kloubouček, perfektně doplňující celý první dojem. Dal si taky záležet na ostatních doplňcích - jako je taška a sportovně elegantní obuv. Představil se, odložil si tašku do pracovny a první ordinační den mohl začít. Měli jsme ještě chvilku volnou, protože naši pacienti jsou vedeni k tomu, aby pokud možno příliš nespěchali a vše u nás probíhá v naprostém klidu. Po chvíli doktor došel do ordinace s větou: " Tak kde jsou pacienti? Přišel jsem zde pracovat, ne se flákat." Po několika málo minutách se dočkal a čekárnu zaplnili pacienti. Když měl pan doktor přestávku na oběd, procházel se rád našim stacionářem. Chvíli byl na zahradě, chvíli pochodoval po tělocvičně. Taky s námi prohodil několik vět. Dověděla jsem se, že má velmi rád kolektiv lidí, hlavně táboráky, užívá si na své chatě, jezdí rád autem. Zajímá se o počítače a rád cvičí. V té souvislosti si vzpomněl, že je v našem stacionáři malá posilovna. Měl ještě nějakou chvíli pauzu a tak ji trávil cvičením na strojích v té mučírně. Pak seskočil, šel do ordinace a opět s úsměvem na tváři ordinoval a naslouchal lidem, kteří se přišli poradit, co s jejich bolavou duší. Nic není zadarmo. Jsem přesvědčená, že tento člověk i ve svém seniorském věku upřednostňuje pozitivní přístup k životu. Že se mu jistě nevyhýbají určité zdravotní problémy, ale snaží se je zvládat spíše s humorem, než aby neustále nadával na svůj osud a na nespravedlnost. Mám už taky nějaký věk, občas řeším "píchnutí tu a zase jinde", občas se peru s leností. Nic se mi nechce. To patří prostě k životu. Jsem ráda, že jsem se mohla seznámit s člověkem, který by si už mohl užívat důchodu a přesto rád pracuje s lidmi, kteří jeho zkušenosti, radu a pomoc potřebují. Jeho recept na zvládání seniorského věku se budu snažit používat i ve svém životě. Pokud se ho tedy dočkám v takové kondici, jakou má pan doktor. A seniroského věku se už neobávám. Přeji všem krásné a slunné dny.
Hana Ederová
Ocenění za poctivě odváděnou práci - II.část
Uplynul nějaký čas od chvíle, kdy jsem se setkala se svou bývalou kolegyní. Její příběh mne tehdy zaujal natolik, že jsem o něm napsala článek. Nyní jsme se potkaly, abychom si povyprávěly, jak se věci vyvíjely dále. A nestačila jsem se divit. Možná ještě sdělím pro případné čtenáře jednu informaci. Ten první článek jsem uveřejnila na svém blogu dne 14.12. 2O12.
Hana Ederová
Chudoba cti netratí
Bylo páteční poledne. Vracela jsem se z vyšetření u lékaře. Ještě zajistit nákup na víkend a hurá domů. Těšila jsem se na kafe a příjemně strávenou chvíli s knihou.
Hana Ederová
Kdybych tak jen mohla zařídit.....
Pomaličku končí rok 2012. Zbývá už jen několik málo hodin. A zase budu o rok starší. Taky přemýšlím nad tím, co mi nastupující rok asi přinese. Jsem přece jen zvědavá ženská. Myslím si však, že je nás zvědavců mnohem více.
Hana Ederová
Slzy pro Agassiho
Agassiho jsem poznala před třemi roky. Budil respekt. Mne okouzlily jeho hnědé oči. Pohledem dokázal pohladit. Byl členem týmu pracovníků denního psychoterapeutického stacionáře.
Hana Ederová
Ocenění za poctivě odváděnou práci
Péče o lidi s mentálním postižením je nesmírně náročná. Sama jsem se této skupině lidí v profesním životě věnovala celkem šestnáct let. Ne každý člověk je schopen pracovat v zařízení, které poskytuje služby právě takové cílové skupině lidí. Chce to mnohdy "silné nervy" a v neposlední řadě "silný žaludek". Zažila jsem dost pracovníků, kteří se snažili uplatnit v profesi pracovníka v sociálních službách nebo v profesi zdravotní sestry v sociálním zařízení. Někdy to dopadlo tak, že druhý den už nepřišli. Nebo ve zkušební době ukončili pracovní poměr.
Hana Ederová
Prstýnek
Zdravím všechny, kteří zabruslí na můj blog . Věřte, že si vážím každé dobré duše, která věnuje několik minut svého času čtením více či méně zdařilých prvotin postarší dámy. Ještě chci upozornit, že článek nebude rozhodně zajímavý pro čtenáře, kteří se zabývají například politickou situací v našem státě. Ti by byli skutečně nemile překvapeni. Budu se dnes toulat minulostí - a to zážitkem z období mého dospívání.
Hana Ederová
Kouzlo zažehnuté svíčky
Je páteční podvečer. Sedím v obývacím pokoji. Příjemnou atmosféru umocňuje vůně bylinkového čaje. Miluju tyto chvíle pohody. A jsem ráda, že jsem dnes sama. Každý z nás touží být občas sám. Jen tak sedět a nechat myšlenky volně plynout hlavou. Vzácné chvíle.
Hana Ederová
České dráhy opět nezklamaly.
Už je tu zase ráno. Vyhrabala jsem se s neochotou z postele. Ani změna na zimní čas mi nepomohla. Ach jo! Ale nestěžuju si. Do práce se těšívám a hlavně si jí vážím. Uvědomuju si, co by někteří ostatní dali za možnost mít práci. Vykoukla jsem z okna. Hle! Sníh a na venkovním teploměru 2stupně pod nulou.
Hana Ederová
Když bolí duše.
Dana je mladá, inteligentní žena. Co asi takové "kočce" může chybět? No, zájem chlapů určitě ne, napadlo by mnohé z nás. Ale pouze Dana ví, že úplně nejdůležitější je, být psychicky v pohodě. K čemu je fyzická krása, když bolí duše.
Hana Ederová
Co takhle pracovat, mladíku?
Opět nastalo odpoledne a mne čekalo cestování vlakem. Příjemně mne překvapilo to, že přistoupila má známá. Nějakou dobu jsme se neviděly. No a pochopitelně jsme využily cestování k obyčejnému plkání dvou ženských ve zralém věku. Naši pozornost upoutala ještě jedna cestující, která nastoupila na následující zastávce. Byla elegantně oblečená a vkusně nalíčená. To jsme obě s mou známou diskrétně uznaly. Paní se usadila na protější sedadlo.
Hana Ederová
Já už vůbec nevím, komu lze věřit!
O politiku se nezajímám. Nikdy jsem nebyla členkou žádné politické strany. Ale nelze se vyhnout dění v naší společnosti - jsem přece její součástí. Prakticky neustále dochází k nějaké trestné činnosti. Teď jsme několik dní válcováni aférou s otravami metanolem. Obětí přibývá a je to velice smutné. Policie zatkla v této souvislosti už několik lidí, kteří jsou s kauzou spjati. Držím palce, aby se policii podařilo najít a usvědčit ty, kteří tahají za nitky. Všichni víme, že "ryba smrdí od hlavy".
Hana Ederová
"Ty přece znáš mne nejlíp, kdo jiný už má mne znát"
Šla jsem nedávno po ulici a koho nevidím? Svou známou. Říkejme jí Linda. Rázně kráčela a pohled zrovna nesvědčil o tom, že by měla dobrou náladu. Zastavily jsme se a jak už to bývá, zeptala jsem se, jak se Lindě vede. A ta spustila salvu nadávek na opačné pohlaví. Jsou to nevděční hajzli a nechce je "UŽ NIKDY VIDĚT!!" Uznala jsem, že téma nevyřešíme na ulici plné lidí. To chce si jít někam sednout na dvě deci a přijít na příčinu, proč jsou ti chlapi "hajzli". Linda souhlasila a tak jsme zakotvily v jedné příjemné restauraci.
| předchozí | 1 2 3 | další |
