V minulém týdnu padl rozsudek v kauze Kulínský - bývalý sbormistr Bambini di Praga sexuálně (a podle všeho i psychicky) zneužíval členky tohoto pěveckého seskupení. Hradecký soudce Ježek uznal výpovědi zneužívaných dívek jako pravdivé, přesto však viníkovi uložil velmi malý trest – tři roky podmíněně. Podle jeho názoru totiž žádná z dívek neutrpěla vážné újmy, čin se podle něho stal už velmi dávno a obžalovaný dělal v minulosti dobré jménu České republice.
Dvě sboristky, které prokazatelně utrpěly psychickou újmu, jsou podle soudce „velmi labilní a citlivé osobnosti“ Taková zdůvodnění jsou pro případy sexuálního zneužívání poměrně typická. Na lavici obžalovaných často nesedí ani tak viník jako spíš oběť. Řekněme si upřímně, kdo by nebyl labilní, kdyby zažil něco podobného a žil s pocitem, že si to vlastně všechno zavinil sám? V životě nás často rozhodí mnohem větší prkotiny.
Další odůvodnění nízkého trestu zní poněkud dvojznačně: možná, že větší jméno udělá pan Kulínský České republice spíše svým nízkým trestem než svou bývalou uměleckou kariérou . Rozsudek totiž vysílá určitý vzkaz: je jedno, že jste zneužil desítky dívek, všechno se to stejně stalo dávno, oběti jsou labilní (k dobru si můžete případně připočíst, že jste slavný či slavná), a proto bude trest nízký. Někteří komentátoři říkají, že soudce jenom přihlédnul k dobré pověsti odsouzeného a k tomu, že nebyl v minulosti trestán. Osobně si však myslím, že soudce měl především přihlédnout k faktu, že pan Kulínský působil ve sboru jako autorita a jako „pedagog“, kterému rodiče svěřovali své děti a určitě nečekali, že se něco takového může stát. Spíš než na to, zda se něco stalo dávno a zda je někdo labilní (navíc, pokud byly výpovědi uznány jako pravdivé), měl soudce klást důraz právě na postavení Kulínského ve sboru. Nebo snad pedagogové a pedagožky mohou navazovat sexuální a partnerské vztahy se svými žáky a žákyněmi a nebýt za to plně odpovědní se všemi důsledky?
Postoj pana soudce bohužel není ojedinělý. Sexuální zneužívání, obtěžování nebo znásilnění jsou bohužel v české společnosti tématy velmi bagatelizovanými a mnohem častěji pozornost a různá přezkoumání důvěryhodnosti dopadají na oběti spíše než na agresory či agresorky. Odborníci i přátelé neustále hledají okolnosti, kterým měla napadená osoba předejít, jak se neměla chovat. Jednou to je krátká sukně, podruhé špatně zvolená trasa nebo příliš lascivní pohled. Podstata věci, tedy to že šlo o NÁSILÍ, o něco, o co oběť neměla zájem (a je jedno, jestli k násilí došlo na ulici nebo v bytě), poněkud uniká. Nikdo nemá právo jinou osobu jakkoli zneužívat, obtěžovat či znásilňovat, NE znamená ne za jakýchkoli okolností. Soudit se nemá oběť, ale ti, kdo násilí páchají. Tím však rozhodně nechci zpochybňovat různé preventivní programy a opatření, jak násilným činům předcházet. V momentě, kdy k násilí dojde, je však zcela nerelevantní a spíše kontraproduktivní se zabývat tím, co vlastně oběť dělala v deset večer na cestě v parku, nebo proč si pozvala svého bývalého přítele do bytu. O to tady nejde.
Pro blog Gender Studies napsala Linda Sokačová - ředitelka pro rozvoj a strategické plánování Gender Studies
