Televize Prima nedávno pustila do éteru prapodivný výtvor. Klasický časopisový žánr „proměn“, kdy se z normální ženy stane na jedno odpoledne modelka, se rozrostl do formátu televizního seriálu. Samozřejmě jde o mediálně velmi propagovanou Ošklivku Katku.
Katka je velmi vzdělaná a snad i inteligentní dívka (což ale seriál zdárně popírá), se spoustou zájmů a dovedností. To je ve scénáři kontrastováno s „ošklivostí“ – zde pojatou jako husté dlouhé vlasy, brýle, rovnátka. Mně se ale nepodařilo na Katce objevit nic extrémně ošklivého. Je to prostě tuctová mladá žen, která nenosí značkové oblečení, nechodí na kosmetiku, ani do solária. Na speciální masku, která by Katce přičarovala opravdu odporný obličej, asi tvůrci seriálu neměli.
Proto je velice absurdní snažit se diváky a divačky přesvědčit, že vcelku běžně vyhlížející dívka ztratila práci právě kvůli takovému vzhledu. Ještě horší se mi ale zdá to, že lookismus, tedy předsudky na základě vzhledu, jsou tu přijaty jako nijak nezpochybněné východisko. Na webu seriálu se dočteme: „Je chytrá, erudovaná, jenže je ošklivá. A to je zádrhel, který se v dnešní době nepromíjí. Katka si z toho nic nedělá, ale kvůli tomuto handicapu ji většinou potenciální zaměstnavatelé odmítají. Proto by vzala zavděk i místem sekretářky, byť má vystudovanou vysokou školu…“ Tohle je sice klasický příklad diskriminace, ale jak už víte, Katka si z toho nic nedělá. A tak jí prostě jen všichni držíme palce, aby se z ní stala konečně krasavice. Sice mohla své předchozí potenciální zaměstnavatele žalovat, ale to bychom nezažili její zázračnou proměnu a nepoplakali štěstím nad tím, jak Katka na konci odhodí svá rovnátka a brýle a její vysněný princ se do ní konečně zamiluje.
Ano, jde o klasický syžet Popelky nebo Ošklivého káčátka. Ovšem přizpůsobený dnešní době, kdy je tolik in vypadat jako celebrita, i když prodáváte psí granule. Ten příběh je hodně přitažlivý proto, že všichni se někdy cítíme jako ošklivé káčátko. Dává nám doufat, že to jednou všem, co se v nás mýlili, natřeme. A protože seriály jsou hlavně „ženské“ žánry, téma módního průmyslu, krásy, lásky a intriky se zdá se trefují do černého. Přece jen, holčičky jsou vychovávány v tom, že ženy jsou krásné. Tedy v první řadě krásné. Pak jsou to taky matky, hospodyně a ty podružnější věci.
Mě to ale spíš než příběh o zkrásnění připomíná příběh o strašné konformitě. Vzdělaná a chytrá můžete být až potom, co jste dokázala, že se umíte nalíčit a máte postavu na ty hříšně drahé sexy hadříky. Není to tragédie?
Jitka Kolářová, projektová manažerka Gender Studies, o.p.s.
