V roce 2007 úřady práce v ČR nezaregistrovaly ani jeden případ sexuálního obtěžování na pracovišti. Ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi se tak zdá, že v ČR je sexuální obtěžování v pracovně právních vztazích téměř neexistujícím problémem. Přesto dle průzkumů patří sexuální obtěžování do reality českých pracovišť. A tak je třeba se zamyslet nad tím, co brání jednotlivcům a jednotlivkyním, aby se takovému jednání postavili a nezdráhali se je řešit třeba i formální cestou.
Před lety jsem pracovala v nejmenované vládní organizaci. Jednoho dne mě můj nadřízený požádal, zda-li bych za něj nemohla jít na pracovní schůzku s jedním z partnerů. Nabídku jsem s nadšením přijala, pyšná na vyjádřenou důvěru. V den schůzky mě sice trochu zaskočilo, když mě onen partner požádal o změnu pracovního oběda na schůzku ve večerních hodinách, ale vědoma si důležitosti jednání a pracovního vytížení dotyčného jsem na návrh přistoupila. K mému zděšení následovala večeře, při které se dotyčný vůbec neměl k projednávání pracovních záležitostí. Abych zkrátila dlouhý příběh – celá akce skončila po několika nepříjemných návrzích mým spěšným odchodem. Druhý den si mě dotyčný odchytil v práci a tichým, leč profesionálním hlasem mi oznámil, že pokud „ceknu“, tak zařídí, že si v oboru již práci nenajdu. Celou věc jsem oznámila nadřízenému, který mi naznačil, že i přes nekorektnost celé situace jde o vlivného člověka a na celou záležitost bychom měli zapomenout. Tenkrát jsem byla příliš vyplašená a zaskočená, abych protestovala... Dneska bych se k celé věci již stavěla jinak.
Sexuální obtěžování, známé pod anglickým termínem „sexual harrasment“, je bubákem všech amerických pracovišť a škol. Osobní konzultace a schůzky na pracovištích a ve školách zde obvykle probíhají za otevřenými dveřmi, aby se nadřízení/é či učitelé/ky vyhnuli případným obviněním. Mnozí z nás se jistě pousmějí nad extrémností americké „právní“ společnosti, kde můžete vysoudit miliónové odškodné, když se opaříte horkou kávou nebo když vám nadřízený pochválí nový kostýmek. Zaměstnavatelé/ky a instituce v USA se však již naučili, že sexuální obtěžování na pracovištích je smutnou realitou a že prevence v této oblasti je nejen na místě, ale v praxi se doslova vyplatí. Na mnoha pracovištích jsou tak určeni profesionálové/ky-důvěrníci/e, kteří tyto případy za podmínek přísné anonymity zúčastněných řeší a viníci/e jsou stíháni. Běžný/á Američan/ka také dobře ví, že v případě, kdy jsou takovému jednání vystaveni, se mohou bránit a dotyčnému/é případně pěkně znepříjemnit život.
Česká legislativa pojem sexuálního obtěžování v pracovně právních vztazích zná a existují i nástroje a postupy, jak se tomuto jednání v českém kontextu bránit. Zatímco v USA jsou každoročně zaznamenány stovky případů a soudních sporů týkajících se sexuálního obtěžování na pracovišti, a to ze stran mužů i žen, české úřady a soudy se těmito případy musejí zabývat jen zřídka. V tomto i v minulých letech registrovaly úřady práce, pověřené se takovými případy zabývat, žádné či jen poskrovnu stížností na sexuální obtěžování na pracovišti. Z tohoto pohledu tak tento problém v ČR téměř neexistuje a česká kotlinka je zářným příkladem korektních vztahů na pracovišti.
Bohužel, lze jen těžko uvěřit, že jsme ve světovém měřítku výjimkou - společností, kde k sexuálnímu obtěžování na pracovištích nedochází. Dle průzkumů veřejného mínění se naopak celá čtvrtina české populace (z těch, kteří pracují nebo někdy pracovali) v práci setkala se sexuálním obtěžováním. Tak jako všude jinde, je tedy i u nás sexuální obtěžování v pracovně-právních vztazích realitou.
Otázkou tedy je, proč se jedinci a jednotlivkyně vystavení takovému jednání nebrání a neobrací se na příslušné úřady či na justici. Možná je příčinou vysoká míra tolerance české společnosti vůči nestandardním vztahům na pracovišti. Možná jde o důsledek malé informovanosti veřejnosti o možnostech obrany před takovýmto jednáním. Možná je tato skutečnost odrazem nedůvěry ve schopnosti českého právního systému a existujících mechanismů ochránit muže i ženy před diskomfortními formami jednání a možnými negativními kariérními dopady v případě, že se rozhodnou sexuální obtěžování řešit. Možná je důvodem i skutečnost, že pro české prostředí je typické téma obtěžování a sexuálního obtěžování zlehčovat a zesměšňovat. Jev sexuálního obtěžování byl zdiskreditován významnými českými osobnostmi, jakými jsou například Josef Škvorecký, které v české společnosti po roce 1989 šířily názor, že sexuální obtěžování je výmyslem amerických feministek a nástrojem, které ženy proti mužům vypočítavě zneužívají. Vždyť normální ženě je přece příjemné, když jí muž dá najevo, že se mu líbí?! Domnívám se, že jde o kombinaci všech těchto jevů.
Pojďme tedy diskutovat o tom, jakým způsobem zlepšit ochranu žen a mužů, kteří/ré se rozhodnou postavit se sexuálnímu obtěžování ze strany nadřízených či kolegů/yň a snížit toleranci naší společnosti vůči tomuto závažnému společenskému problému!
Pro blog Gender Studies napsala Hana Pavlištová, finanční manažerka Gender Studies.
