Kde ty všechny jesle jsou?

Třírychlostní čerpání rodičovského příspěvku umožňuje ženám vybrat si délku rodičovské dovolené dva, tři nebo čtyři roky. Zdánlivě… Nejen že, pokud si chcete vybrat dva roky, musí vaše mzda před odchodem na mateřskou dovolenou být alespoň 16 tisíc hrubého. Ale jestliže nemáte obětavé rodiče nebo dostatek peněz na chůvu, nemáte své dvouleté dítě v pracovní době kde nechat. Jesle totiž nejsou v kurzu.

To ukazuje i fakt, že matka nebo otec pobírající rodičovský příspěvek, nárok na tento příspěvek ztrácejí, pokud své dítě umístí do jeslí na dobu delší než 5 dní v měsíci. Rodič, kterému se o dítě stará celý den chůva, rodičovský příspěvek neztrácí.

Ministerstvo práce a sociálních věcí ve své připravované koncepci rodinné politiky připravuje alternativní formy péče o děti do tří let – vzájemnou rodičovskou výpomoc a denní matky. Jen těžko ale tyto dvě nové formy péče o děti pokryjí nabývající poptávku.

V současnosti je v České republice kolem čtyřiceti pěti jeslí. Docela velký propad od devadesátých let, kdy jich tu bylo přes tisíc. Jesle nepokrývají ani jedno procento dětí do tří let. Zahraniční zkušenosti však ukazují, že institucionální péče o děti do tří let je formou nejvyužívanější. V České republice má největší tradici a tedy i kvalifikaci.

Gender Studies vypracovalo audit provozu jeslí ve vybraných městech ČR. Součástí auditu byly i rozhovory s rodiči, kteří jesle využívají, o jejich spokojenosti. Ukázalo se, že rodiče jsou s využíváním jeslí velmi spokojeni. Ve většině případů se neobjevily žádné připomínky, pokud ano, týkali se vzdálenosti od místa bydliště či finanční dostupnosti.

Jsou tedy jesle takovou hrozbou pro děti, jak tvrdí někteří čeští psychologové a psycholožky? Rodiče, jejichž děti jesle navštěvují, často uváděli, že jejich děti mají rády kolektiv a pobyt v jeslích jim prospívá: „Dcera je hyperaktivní a potřebovala být v kolektivu dětí“, „Syn se se mnou nezabaví, jen se nudí. Tady má kvalitní zábavu, je tady moc spokojený.“ Psycholožka a rodinná terapeutka Šárka Gjuričová k tomu říká: „Názor, že matku dítěte do tří let nikdo nenahradí a pokud má vlastní profesionální zájmy, není dobrou matkou, je předsudkem, který svazuje rozhodování rodičů a vytváří napětí mezi nimi. Jsou ženy, které budou v prvních třech letech spokojené stále s dítětem a dítě s nimi, jsou rodiče, kteří se od narození dítěte budou společně různou mírou podílet na výchově dětí nebo se bude starat jeden z nich s nerodičovskou osobou a jsou rodiče, kteří budou oba pracovat a využívat jeslí – a děti všech mohou dobře prospívat. Všechny volby si zaslouží uznání a podporu státu. Není jeden optimální model výchovy, ani dětí do tří let.“

Např. v Liberci rozhodla Liberecká radnice jesle zrušit, a to i přesto, že jsou pro děti se specifickými zdravotními obtížemi, a nahradit je jeslemi soukromými. V těch ale stojí pobyt kolem 7 tisíc korun měsíčně, což si zdaleka nemůže dovolit každý rodič. Liberečtí rodiče tedy iniciovali petici za jejich zachování. Růžena Košková, členka petičního výboru zpochybňuje nezájem o jesle: „Nezájem rodičů je nesmysl. Při podepisování petice se nám naopak často stávalo, že jsme se setkali i s názory rodičů, že by se tato zařízení nejen neměla rušit, ale dokonce že by se měla zvětšit jejich kapacita, aby byla dostupná všem, protože sami se často setkali s odmítnutím žádosti o přijetí dítěte do jeslí právě z kapacitních důvodů.“ V Liberci snad jesle nakonec nezruší, jak je to ale v jiných městech?

V Praze je v současné době třináct veřejných jeslí. Jesle se nepodařilo udržet na Praze 6, 11 a 13, převážně kvůli vysokým nákladům. Jesle také nejsou na Praze 14 a 15. V současné době financují jesle obce, města a městské části. Ti si stěžují na jejich finanční náročnost. Nedostávají na jesle finance ze státního rozpočtu.

Zahodíme tedy potenciál jeslí a nebo se poučíme ze zahraničních zkušeností? Ve Francii funguje financování jeslí tak, že 60% nákladů hradí stát, 20% obec a 20% rodiče. Možná by též stálo za úvahu, převést jesle z Ministerstva zdravotnictví, které se je snaží ze své gesce vyřadit, na jiné ministerstvo – např. Ministerstvo práce a sociálních věcí nebo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Odpovědné ministerstvo by pak vytvořilo strategii nejen financování jeslí, ale také jejich budoucího rozvoje.

Pokud vás tématika jeslí zajímá, objednejte si na stránkách Gender Studies publikaci Klíč k jeslím.

Tento text za společnost Gender Studies připravila Alexandra Jachanová Doleželová - šéfredaktorka zpravodaje Rovné příležitosti do firem a projektová manažerka.