Současný systém ve školství? Bída a marnost!

„Má-li se člověk stát člověkem, musí se vzdělat.“ Tato slova vyřkl slavný český pedagog, humanistický filozof a reformátor Jan Amos Komenský. Tak jako mnoho významných učenců lidské historie také on  předběhl  myšlením svoji dobu. Jaký je vůbec postoj dnešních mladých studentů k výuce v České republice? A jak se k nám, budoucnosti národa, staví stát se systémem ve školství? Touto problematikou jsem se zabýval v tomto článku…  

„Má-li se elovik stát elovikem, musí se vzdilat.“ Tato slova vyokl slavný eeský pedagog, humanistický filozof a reformátor Jan Amos Komenský. Tak jako mnoho významných ueencu lidské historie také on poedbihl myšlením svoji dobu. Jaký je vubec postoj dne

Školský systémv ČR má z mého pohledu jednu vážnou vadu na kráse. Nevede totiž jednotlivce k samostatnému myšlení a tím umlčuje ty individuality, které díky nastolenému systému promarňují důležitou součást své osobnosti – vlastní názor. Kdo je přesvědčen o opaku, měl by brát v úvahu, že český systém porovnávám se zahraničním.  Jistě, někteří z vás mi nyní mohou oponovat tím, že  se mýlím, protože dnešní situace ve školství již není okleštěna socialistickou propagandou, jak tomu bylo do roku 1989.

Netvrdím, že situace kdy student může minimálně vyjadřovat své mínění je všude stejná (sám jsem se setkal s četnými výjimkami, kde jsem se mohl seberealizovat a vyjadřovat a za to jsem nesmírně rád; dělo se tak převážně u mladé generace učitelů, kteří mě vyučovali). Mně ovšem nejde o výjimky, ale o celkový systém, který je nastolen v nynější podobě.  Problémem současnosti je špatná finanční pozice učitelů a jejich nízkých platových ohodnocení, což vede k silné demotivaci a odchodu vystudovaných kantorů do jiných pracovních sfér a také fakt, že se jejich frustrace projevuje ve výuce. Nejvíce rozporuplné je , když učitel není hodnocen podle výkonnosti, ale podle toho, kolik let již odučil (opět zde najdeme výjimky v podobě osobních prémií a jiných ohodnocení, nicméně systém je opět postaven v rozporu proti individuálně schopným lidem).

 Nedivím se proto budoucím kantorům, kteří  se po vystudování pedagogiky na VŠ uchylují k práci v jiných segmetnech než je školství. 

Zajímá dnes někoho, že si vlastně sami pod sebou podlamujeme větev? Děti, které jsou budoucností  každého národa, pak budou (jsou) vychováváni buďto demotivovanými kantory, kdy se jejich „špatná“ nálada promítne na výuce a nebudou mít potřebu udělat něco navíc, než jen učit; dále pak vznikne kategorie vysloužilých kantorů (nebo-li důchodců), jejichž styl výuky pak proběhne ve znamení  „ staré školy“ a jejich praktiky přinesou ve výuce mladých studentů spíše disharmonii a nezájem o probíranou látku.

Pro zajímavost uvádím, že ministr školství Pavel Liška (SZ) posílil v letošním roce platy učitelů půlmiliardovou finanční injekcí, ovšem jak motivující je tato částka ukáže až čas. Stávka učitelů, která proběhla 9.6. 2008 mluví však za vše… 

Systém který se mi zamlouvá, je preferován v USA. Ředitelé a učitelé ve školách motivují  rodiče k zapojení se do vzdělávacího procesu.Většina rodičů navštěvuje pravidelně školní schůze a společné schůzky rodičů a učitelů a velmi často se zapojují do dobrovolnických školních aktivit - pomoc při dozorech, pomoc při práci s postiženými žáky apod. V případě programů pro postižené děti jsou rodiče zapojeni zcela automaticky. Existují také organizace a asociace rodičů nebo společné asociace rodičů a učitelů, které podporují a vytváří podpůrné programy a projekty. Systém v udělování kreditů je zde téměř v souladu s naším systémem vysokých škol. USA tak nutí studenty k větší zodpovědnosti a k tomu, aby si za své výsledky odpovídali . V Americe se více zaměřuje na využití informací a jak jsem se dozvěděl z článku jedné české studentky studující v USA: "Rozhodně Vás tam nenapadne PROČ SE TO UČÍM? K ČEMU MI TO BUDE? ...kéž by tomu bylo tak i u nás v ČR.  Rozdíl ve výuce u nás a v zahraničí spatřuji v tom, že u nás se bere jednotlivec jako jeden z davu, naproti tomu v západních zemích se bere jednotlivec jako INDIVIDUALITA.  

Nechci však být přehnaným skeptikem v teto problematice, protože i stinné stránky mají svá světlá místa...

Jako student Marketingových komunikací mám vyjímečnou příležitost podílet se na činnosti nikoliv fiktivní, nýbrž reálné komunikační agentury - je to jeden z předmětů, který nabízí naš obor. Jedná se zde o unikátní projekt, který nabízí Univerzita Tomáše Bati. Jde zde totiž o skloubení jak vědomostí, které student nabude během výuky, tak znalostí praktických, které ovšem student získá až při práci v terénu. A takovou příležitost jako mám já, má bohužel jen mizivá část vysokoškolského studenstva. Článek o tomto projektu naleznete zde: http://kariera.ihned.cz/c4-10076240-24089450-q00000_detail-ziskejte-praxi-v-ramci-studia

Problém a východisko tohoto článku shrnu v nynějším závěru. Pokud jsme součástí  EU a máme tedy stejné příležitosti jako naši vrstevníci v Polsku, Itálii nebo například v Německu, měli bychom se snažit, aby startovní čára pro náš karierní start (ale nejen karierní, spíše všeobecný) byla pro všechny stejná, bez ohledu na to, v jaké zemi studuji.

Bohužel rozdíly v tom, jak se zařadíme v životě bude z velké části ovlivňovat systém školství v dané zemi. Pokud nejsme schopní být individualitami, snažit se o tvůrčí myšlení a celkově tak neupadat do apatie, měli bychom mít varovně zdvihlý prst nad současným systémem školství..proto apeluju na studenty: vzdělávejte se.

Mám pro všechny tato řešení (apeluji, ale také tyto řešení sám praktikuji a tudíž považuji za správné):

1) samostudium - v našem školství jsou dány osnovy - snažte se dostat nad jejich úroveň, je jedno v jaké sféře...široká škála medií jako zdroje studia je k dispozici - kniha, TV , tisk...

2) stáž - pokud máte štěstí nebo příležitost, upřednostněte stáž před čímkoliv ostatním. Na druhou stranu si ale myslím, že stáže v České republice studentů spíše zneužívají (o tom se dočtete v dalším článku mého blogu)

3) snažte se studovat někde v zahraničí - zlepšíte si cizí jazyk, uvidíte jiný systém školství, pochopíte proč na české školství nadávám :) (já osobně mám v plánu Německo a doufám, že mi vyjde příští rok)

Tyto rady, pokud je budete brát vážně, by vás měli posunout někam dál. Také si můžete říct, že to co jsem zde napsal je absolutně zcestné. Já těmto bodům věřím a věřte, že se vám vědomosti nikdy neztratí!

Nejvíce bych si přál, aby každý student, který vystuduje v ČR si mohl říct, že je pyšný na to, co mu škola přinesla.

To je vše z mého prvního příspěvku.

Mějte se fajn!