Privatizace školství? (téma k povinné maturitě z matematiky)

Na základě životní zkušenosti se pro mě matematika nikdy nestala bytostně důležitou disciplínou. V pracovním životě jsem se uplatnil díky znalosti jiných oborů.

Z tohoto hlediska by mě rozhodně nenapadlo předem někomu určovat z čeho povinně maturovat. Toto rozhodnutí by přece mělo svobodně zůstat na každém z nás a odvíjet se od toho, kam chceme v životě směřovat.

Jako noc a den se mi dnes sešly dva příspěvky na téma školství. Se zájmem jsem sledoval pořad Otázky Václava Moravce s ministryní školství Kateřinou Valachovou za ČSSD a Petrem Fialou, bývalým ministrem školství a současným předsedou ODS. Tématem byla povinná maturita z matematiky. Zarážela mě sebejistota obou řečníků ve správnosti tohoto kroku. Osobně jsem z matematiky nematuroval a rozhodně necítím deficit, který by mě v životě nějak omezoval.
Proto mne zajímá, co tak zásadního povinná maturita z matematiky přinese a jaký vliv to bude mít na současný nejpalčivější problém českého školství, tedy uplatnění absolventů na trhu práce a současně nízkou poptávku po učňovských oborech, kdy řada firem doslova žadoní po absolventech, aby měly koho zaměstnat. Řešit povinnou zkoušku z matematiky mi v tomto kontextu přijde pošetilé a zcestné, protože toto subtéma rozhodně není na pořadu dne.
Obávám se, že při fluktuaci ministrů školství k žádné revoluci v nejbližší době nedojde. V rámci samostatné České republiky jich už bylo 16, což naznačuje, že si s tímto ministerstvem nikdo neví rady.Vzniká nespočet koncepcí s jepičím životem, kterou přebije koncepce nová s nově nastupujícím ministrem. 
Chuť mi spravil druhý příspěvek. Jednalo se o rozhovor, kde byl hostem Ondřej Kania, ambiciozní mladý inovátor, zaměřující se na zprostředkování studia na soukromých internátních středních školách v USA, Kanadě a ve Švýcarsku. Zaujal mne především jeho přístup, člověk přicházející do zatuchlého systému školství bez patosu a pocitu, že snědl všechnu moudrost na světě. Ptám se, zda-li právě nyní nenastal čas dávat příležitost lidem, kteří nepřicházejí z akademického prostředí ani z politických stran, kteří současně mají co nabídnout? Alespoň na úrovni poradenské s možností konzultovat témata mimo akademickou či politickou obec.
Mimochodem, když došlo k privatizaci Českých drah, jednalo se o obdobně byrokratické a zatuchlé prostředí, jež rekultivovali lidé zvenčí, kteří měli koncepci, vizi a chuť změnit současný stav k lepšímu. Toto je z mého pohledu také cesta pro české školství - naslouchat a ne direktivně vytvářet hypotézy bez skutečné podstaty.

Odkaz na Otázky Václava Moravce 

Odkaz na rozhovor s Ondřejem Kaniou