Český sport zoufale volá o pomoc. Co se vlastně stalo?

V noci ze 14. na 15. dubna 1912 se potopil Titanic. Odhady utonuvších pasažerů čítaly na 1500 pasažérů. Kapitán Edward John Smith měl v plánu poslední plavbu. Ta skutečně byla poslední, ale jinak než si tento nebožák představoval.

Edward John Smith asi zdaleka nebyl tím nejlepší kapitánem. Byl to totiž také on, kdo velel lodi Olympia, která se srazila s lodí Hawk. Jednalo se o souhru špatných náhod, neschopnou posádku, případně jiné vlivy? Kdo ví, to už se asi nedozvíme. Kdyby však Edward odešel od kormidla mnohem dříve, loď by pravděpodobně získala jiného schopnějšího kapitána a nepotopila by se.

Historická událost se velmi podobá našemu českému sportovnímu rybníku, plnému obdobných lodivodů, potápějících jednu lodičku za druhou. Nedá se přehlédnout, jak do naší reprezentační lodi zatéká ze všech stran a pozvolna potápí ke dnu.

Za poslední měsíc jsem zaznamenal několik zdánlivě nesouvisejících sportovních událostí, které je nutno brát na zřetel: 

1) ME ve fotbale 2016

České mužstvo posbíralo během tří zápasů 1 bod a to za remízu s Chorvatskem. Trenér Pavel Vrba odstoupil, našel si nové angažmá v Rusku, novým trenérem se stává pan Karel Jarolím. Předseda fotbalové asociace Miroslav Pelta přesto hodnotí výkon českého mužstva pozitivně. Karavana jede dál.

2) Boj basketbalistů o OH 2016

Včerejším zápasem přišli čeští basketbalisté v boji o účast na OH 2016 v Riu o postupové naděje. Proti Srbsku skončil zápas poměrem 72:96 a definitivně tak pohasla možnost mít alespoň jednoho zástupce kolektivního sportu na OH v Riu. Zajímavostí je, že se na diskuzních fórech okamžitě našel viník v podobě reprezentačního trenéra Ginsburga a čtenáři žádají jeho výměnu.

3) Draft NHL 2016

O české hráče v draftu NHL byl propastně nízký zájem. Celkově byli vybráni pouze 4 čeští hráči, nejvýše draftonán byl až z 37.místa Libor Hájek. Srovnejme letošní rok s předchozí generací českých hráčů v NHL: V roce 2000 bylo draftováno 24 českých hráčů, v roce 2001 to bylo 31 českých hráčů, v roce 2002 se jednalo o 26 českých hráčů. Prudký pád je v tomto případě evidentní.

Na základě těchto tří paralel jsem si uvědomil, že český kolektivní sport významně skomírá a je dlouhodobě "neléčen". Nabízená medicína totiž neléčí nemoc, ale pouze zmírňuje její reakci. Tu a tam potíže přestanou, ovšem následně  se chronický vrátí a bolí ještě víc než předtím. Při bližším zkoumání jsem narazil na několik podnětů, proč tomu tak je:

a) Kvalita managerů nemá dobrou pověst ani výsledky

 Pan Miroslav Pelta, předseda fotbalové asociace, je spojován s největší korupční aférou z roku 2003. Jeho citace z tohoto období dnešnímu fotbalu na prestiži moc nepřidávají. Cituji část z jednoho odposlechu: "Ty vole, já bych mu nejradši řekl: ty č....ku, tys přišel do Sparty, měli jsme náskok, vole, na jaře jsme se klepali, vole, všechno bylo cinklý"...

Nemusí se však jednat pouze o fotbalovou reprezentaci, zajímavá je také klubová úroveň naší nejvyšší fotbalové ligy. Pan Jaroslav Tvrdík, bývalý český politik, bývalý ministr obrany či v minulosti dosazený generální ředitel Českých aerolinií, způsobil v posledně zmíněné funkci obrovské finanční ztráty. Momentálně je předsedou představenstva prvoligového klubu SK Slavia Praha. Ukázka toho, jak udělat z kozla zahradníka.

V každém kolektivním sportu se podle mého názoru dají najít obdobní a možná mediálně méně známí protagonisté, nicméně koncept jejich činností zůstává stejný.

b) Řeší se pouze určitá část, nikoliv celý koncept

Pokud se po každém nepovedeném turnaji bude v našich končinách hledat chyba pouze v trenérovi, nikdy se nikam neposuneme. Trenér je pouze součástí konceptu, tedy celku, který má své pravidla, mechanismy a vize do budoucna. Nahrazením Jarolíma za Vrbu, Budinského za Ginzberga apod. totiž daný problém nevyřešíme, pouze ucpeme díru v lodi, do které následně opět začne téct.

c) Ministerstvo školství a fluktuace jeho ministrů

A kde jinde by měli vznikat koncepce pro dlouhodobou vizi pro práci s mládeží než na základech samotné pyramidy, tedy u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy?

Jenže právě toto ministerstvo prochází neustálými restrukturalizacemi, každým dalším ministrem přichází jiný koncept, takže se neustále předělává či od znova vytváří něco nového. Od vzniku samostatné České republiky jsme již měli 16 ministrů školství!

Výsledky národního mužstva v basketbale, fotbale a draftu v NHL tak jsou jen pomyslným vyvrcholením špatně nastavené koncepce. Ve spojení s personálním obsazením nekompetentních lidí na jednotlivých postech tak vzniká špatné výsledkové období a vůbec nežádoucí podhoubí, projevující se mimo jiné obrovskou skepsí především u českých fanoušků. Ostatně tuto skepsi vnímám jako obecný problém ve společnosti, která se za poslední roky nebývale zintenzivnila. Citelně nám chybějí vzory.

Máme tedy pojmenovaný problém z hlediska nejasné koncepce a personálního obsazení.V další fázi je nutné tyto problémy přijmout a nabídnout adekvátní řešení. Kdybych měl tu moc tyto kroky činit, jednalo by se o následující:

1) Personální prolínání oborů

Dejme šanci mladým perspektivním lidem do oblasti managementu, kteří se dokázali prosadit (ať už doma nebo v zahraničí) v určitém odvětví. Zkusme je přitáhnout do oblasti sportovního managementu. Vždyť procesy řízení jsou nastaveny víceméně na obdobných principech. Příležitost by naopak neměli dostávat prominenti, kteří se navíc nikde jinde neuchytili a následná funkce jim slouží jako trafika.

Stejnou příležitost pro infiltraci mladých talentů vnímám také pro reprezentace. U fotbalového a hokejového družstva vsázeli trenéři pro letošní rok na osvědčené harcovníky, hráči s perspektivou nedostali prostor. A výsledek - žádná konfrontační zkušenost pro mladé sportovce a současně špatné výkony fotbalové a hokejové reprezentace v roce 2016.

2) Inspirujme se

V rámci koncepce se zaměřme na systémy, které ve světě již fungují a přinášejí ovoce. Samozřejmě to nebude hned, ale až za určité období. Nevymýšlejme vymyšlené, učme se od osvědčených systémů, uplatněných ve světě. Když zpovídali mladé fotbalové talenty Václava Černého (hráč AFC Ajax Amsterdam) či Michala Sadílka (hráč PSV Eindhoven), zaujalo mne, že jejich stanoviska byly shodná v tom smyslu, že holandské kluby jim poskytují enormní zázemí z hlediska přípravy a současně jim dávají příležitost bojovat o základní rotaci v A mužstvu. Současně dodali, že by se do českého prostředí neradi vraceli zpět. To je vskutku vypovídající...

3) Intenzita zahraničních stáží a konfrontace se zahraničním od raného dětství

Nedávno jsem mluvil se studentem maturitního ročníku obchodní akademie a ten mi prozradil, že jeho největším zlomem pro jeho budoucí pracovní kariéru tvořila stáž v německé firmě, kde mohl po určitou dobu sbírat zkušenosti a vnímat firemní kulturu a pracovní mechanismy. Byl nadšený z perspektivy, kterou viděl a do jeho žil se hrnula obrovská touha něco dokázat.

Stejně tomu tak je i ve sportu. Čím více dáme příležitost talentům již od raného dětství, aby nahlédli na to, jak se to dělá jinde, budou inspirovaní, ochotni pracovat na sobě mnohem více než předtím a současně si také uvědomí, že mít jen talent nestačí. Současně je však důležité poskytovat konfrontace na úrovni srovnávání výkonnosti, nejlépe tedy prostřednictvím mezinárodních klání formou lokálních turnajů, které může pravidelně organizovat také Česká republika. Toto rozhodně není nereálná cesta.

4) Vytváření lokálních akademií

Vytváření akademií s cílem cyklického generování nových ročníků a soustavná koncepční činnost pro práce s nimi, je přesně tou cestou, jak postupně vychovávat talenty a rozvíjet jejich talent. Osobně se mi nejvíc líbí přístup již zmiňovaného Holandska a jejich fotbalových akademií. Více o akademiích si můžete přečíst ZDE. Tento cyklus pro práci s hráči od žáčků až po muže přináší z dlouhodobého hlediska ovoce.

Co říci závěrem? Chtěl jsem pouze pojmenovat to, co sleduji delší dobu a s čím se neztotožňuji. Snažil jsem se tomu na základě několika souvislostí přijít na kloub. Určitě se v diskuzích najdou tací, kteří budou hledat důvody proč něco nejde - financování, výměna lidí z určitých postů za jiné apod. Ano, určitě bude spousta zdánlivě nemožných překážek. A přesně do té doby bude náš český sport v takové fázi, v jaké je nyní.