Pochvalme je – a pochvalme všechny

Ať je to vládní koalice, ať je to její opozice, situaci v České republice vzhledem k pandemii za zrovna růžovou nepovažují. A souhlasí s tím, že je potřeba s covidem něco dělat.

I opozice je pro restrikce nového ministra zdravotnictví.

Má k tomu zcela samozřejmě (to fakticky není ironická poznámka…) nějaké požadavky v podobě plánu na odškodnění těch, jichž se omezení dotknou. Osobně to považuji za požadavek zcela regulérní a vládnoucí strany by bleskově měly připravit materiál, který by jejich úmysl, jejich vizi, opozičním partajím osvětlil. S tím, na kolik nás to vyjde, protože zadarmo to nebude.

Ty prachy se pak v rozpočtu, jedno, jestli se jeho schodek bude ještě navyšovat nebo nikoli, musí najít…

To bude pochopitelně velmi těžká, svízelná práce.

Ale vrátil bych se na závěr k nadpisu článku – ten je o tom chválení. I když jsem si nikdy nemyslel, že by zástupci našeho národa, které jsme před třemi roky (já tak, ty třeba jinak…) delegovali k tomu, aby za nás ve státnických záležitostech mysleli a třeba trošku (hodně, maximálně - od toho je máme a za to jim poměrně solidně také platíme) i rozhodovali, dokázali byť jenom na chviličku táhnout za jeden provaz.  

S Bohumilem Hrabalem (Obsluhoval jsem anglického krále) říkám, že „neuvěřitelné se stalo skutkem.“ Při tomto maléru se to, zdá se, povedlo. Jsem přesvědčen o tom, že je to v tuto chvíli - a v této situaci - nezbytné.