Novela pandemického zákona, rušení koronavirových restrikcí a lockdown

Jestli byla v minulosti vládní opatření v boji s pandemií koronaviru nepřehledná, pak jsem je tak nějak zvládal. Dneska se v tom ale ztrácím totálně.

Já jsem si dokonce musel na internetu najít, co znamená KARANTÉNA a co IZOLACE.

Novela pandemického zákona

Dalo se předpokládat, že i přes obstrukce (především) SPD novela Poslaneckou sněmovnou nakonec projde. Mají s ní však problémy nejenom Okamurovci. Soudím tak dle toho, že ať jakkoli nová vláda přistupuje k této krizi lépe a přehledněji, nepochybně logičtěji a sofistikovaněji než vláda předchozí, odpor jistých částí naší společnosti neutuchá a vesele se demonstruje dál.

Dokonce bych řekl, že to graduje.

Rušení restrikcí

V restauracích a dalších zařízeních, kde to doposud možné nebylo, se opět budou moci setkávat očkovaní s neočkovanými. Do nařízení, že se do hospod, bazénů, na sportovní či kulturní akce neočkovaní nedostanou, hodil vidle Nejvyšší správní soud, přičemž Petr Fiala tvrdí, že (cituji:)

„k rozhodnutí nepřistupuje vláda pod tlakem rozhodnutí NSS. Jen to naše rozhodnutí o několik dnů urychlilo.“

Přičemž dodává, že nejde o nepromyšlený krok.

Přitom počet nakažených úspěšně stoupá, denně jich máme ne stovky, ale desítky tisíc (před rokem nebo před půl by to jednoznačně znamenalo vyhlášení velmi přísného lockdownu), a ať je omikron, což je dnes u nás převažující varianta koronaviru, ve svých důsledcích k lidskému zdraví mírnější, roste i počet hospitalizovaných.

Naštěstí nijak dramaticky a naše zdravotnictví to zdá se – alespoň zatím - zvládá.

Řekl bych, že doufejme, že naše vláda ví, co dělá. Doufejme, protože to patrně neví nikdo na světě. Rušit se v nejbližších dnech bude i povinné testování ve firmách.

To je totiž takovej malér (alespoň v našem podniku), že je to pochopitelné.

Lockdown

My máme takovej malej, firemní…

… naše fabrika testovala ještě dřív, než to Babišova vláda zavedla jako povinnost, takže se nám v nosech ovatovanejma tyčinkama hrabou už řadu měsíců. Miluju tu povinnost nechat si šťourat v nose podobně, jako mám rád drobky v posteli, protože ty dámy v overalech, brejlích a rouškách (nekonečně mladé a nepochybně i krásné - i když to jsme především my muži nemohli díky jejich „oskafandření“ objektivně posoudit…) se nám nehrabaly v nosech, ale doslova v mozku, takže jsem takový test pravidelně obrečel.

Jenomže malér – je nás na lince třicet. V pondělí odjelo domů „pár těch“, kterým antigenní test vyšel jako pozitivní. „Pár těch“ znamenalo asi tolik, že nás v práci zůstalo na lince jedenáct! V tomhle počtu jsme samozřejmě nevyrobili vůbec nic!

Dnešní – čtvrteční - testování nařízené (a co nejdřív pro jistotu rušené – je to otázka pár dnů) naší vládou už můj zaměstnavatel neriskuje: nechali nás doma – ve čtvrtek, v pátek a raději i v pondělí.

A co bude dál, to ukáže čas.