A mí zaměstnanci, myslím si, nemají důvod si na cokoli stěžovat. Jsem zaměstnavatel, který svým zaměstnancům dal třeba možnost rozhodnout o výši svých platů.
Dohodli se, rozhodli se a já to respektuji: platím jim za jejich práci luxusních víc jak sto tisícovek měsíčně.
Jsem zaměstnavatel, který svým zaměstnancům neplatí řádnou dovolenou, ale hned celé prázdniny.
I na tom se mí zaměstnanci dohodli, rozhodli se - a já to respektuji.
Dokonce když marodí, nepobírají na rozdíl ode všech zaměstnanců ostatních firem žádnou nemocenskou, ale plný plat.
Také jejich dohoda, jejich rozhodnutí; já to respektuji, protože jsem prostě demokrat!
Mí zaměstnanci mohou dokonce vyvíjet i mimopracovní výdělečnou činnost. Mnozí mají dva, tři nebo čtyři i pět dalších pracovních úvazků, samozřejmě jen takových, které jsou honorovány skvostným způsobem - aby nestrádali.
Mně dokonce ani nevadí (respektuji to…), že mí zaměstnanci (bez jakéhokoli krácení svých příjmů) v práci nepracují. Běžně se pohybují – když už jsou v areálu firmy - mimo svou kancelář (chodby společnosti, místní kantýna…), nejsou přítomni zásadním firemním jednáním, aby k důležitým rozhodnutím byli do kanceláře přivoláváni těmi pár meetingu se účastnících jedinců, aby pak bez toho, že by vyslechli referáty svých kolegů, odpovědně o chodu naší společnosti rozhodovali.
Dámy a pánové, vítejte v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Její poslanci jsou mými zaměstnanci stejně jako jsou to zaměstnanci miliónů z vás.
Obávám se, že jako jejich zaměstnavatelé jsme prostě pitomci.
