Milé koležanky, dle svého data narození bych již v letošním roce mohla cestovat jako senior a jsem babičkou tří vnoučků.
Možná právě proto jsem v sobě objevila tuto vypravěčskou potřebu. Ale určitě nechci jen povídat, ale chci si povídat s vámi. O životě, o tom, co nás trápí a těší, a také o tom, co ještě od života vlastně chceme.
Počátkem nového roku pod tlustou dekou s puntíkovaným hrnkem čaje v ruce jsem usoudila, že je čas přijmout předsevzetí. Sama za sebe, ve svém již pokročilejším věku, to činím s rozumem a s vědomím, že si nebudu dělat jakékoliv násilí. Tedy:
1. Budu se hýbat!
2. Budu sama sebe chválit!
3. Budu se pořád na něco těšit!
První předsevzetí je vlastně kvůli tomu, že prostě neumím a taky nemíním držet žádné diety, protože jím ráda a jídlo miluji. Tedy vše krom hladkého svalstva a rýžového nákypu. Nejíst pro mě znamená nemít žádnou radost ze života. A protože se s přibývajícím věkem zpomaluje metabolismus, začala jsem už v létě chodit. Obcházím ráno lesopark, potkávám stejné blázny, kteří mě už přijali za svou a s úsměvem se zdravíme. Ta zdatnější a mladší sorta kolem nás proběhne a většinou ani nepozdraví, ale nám obyčejným, dříve narozeným, to vlastně ani nevadí. Při pomalejším tempu toho stihneme více vidět a vnímat. Les je navíc posilovna, kterou nám nikdo nikdy nebude zdražovat.
K bodu dva a pochvalám. Můj tatínek psycholog mě naučil, že má člověk mít sám sebe rád a aspoň jednou za den sám sebe pochválit. Nikdo jiný to totiž většinou neudělá. Navíc nejsme děti, ty chválit je jaksi samozřejmostí. Při pohledu na sebe ráno do zrcadla to nefunguje, to mám vyzkoušeno. To je lhaní sám sobě. A začínat den neupřímností je určitě špatně. A tak se budu chválit za to, že jsem byla chodit, že jsem něco dobrého uvařila a tak. Ale hlavně na to nesmím zapomínat. A také si popřeji dobré ráno a dobrou noc.
A těším se teď momentálně na jaro. Už proto, že teď jsou ty dva nejblbější měsíce v roce. Zima a tma. A já miluji světlo a slunce, jako asi každý. A těším se i přesto, že vím, že mě tohle nadšení jako správného alergika a astmatika přejde už s první rozkvetlou kočičkou. Čeká mě ucpaný nos, kýchání a uslzené oči vlastně až do léta. Ale i tak, těším se na probouzení přírody a nás všech. Také máte pocit, že na jaře jsou všichni na sebe milejší a usměvavější?
Budu ráda za vaše postřehy a názory, povídat si se mnou můžete i na kolezanky@seznam.cz, a to úplně o všem možném.
Vaše koležanka ze Slezska
