Foto s pávem

Milé koležanky, ministr financí by měl být obráncem státní kasy a měl by její naplněnost hájit před všemi, kdo by z ní chtěli rozhazovat nebo do ní řádně neplatí.

A tím nemyslím jednu konkrétní osobu, ale každého, kdo do této funkce bude kdy jmenován. Kecat do toho máme právo všichni, protože jsou to peníze nás, daňových poplatníků.

Při dlouhodobější správě cizího majetku ale může vzniknout pocit, že není tak úplně cizí. A světe div se i politik je jen člověk. Často potom při svém nuceném prozření a pádu do reality žasne a nechce přiznat chybu, opozice má škodolibou radost a národ tvoří vtipy a parodie na sociální sítě. A tak osud profi fotek nejen s pávem za mzdové náklady fotografa, které šly patrně z našich kapes, pobouřily všechny ty, které bylo záměrem pobouřit.

Stárnoucí žena s pár kily navíc, která je ve velmi častém hledáčku fotografů a kamer. Když se potom vidí, chápu, že z toho nemá nejlepší pocit. A co si budeme nalhávat, vždy vám tam někdo ve snaze honby za senzací vrazí tu, na které vypadáte mnohem blběji než ve skutečnosti. Tím si samozřejmě zvýší sledovanost, protože se dotyčný objekt stanete terčem posměchu celého virtuálního světa. Za posledních pár dní je zářným příkladem voják nevoják. A protože ženám většinou není jedno, jak vypadají, najdou někoho, kdo to umí vylepšit.

No a později natočit a vyfotit. Sociální sítě jsou narvané po povrch krásou a dokonalostí, tedy v tom lepším případě (dnes populární všemožný bizár raději vynechám). A tak se paní ministryně velmi brzy stala ikonou všech starších žen, které už to, jak vypadají, chtěly vzdát. Lichotky o skvělém vzhledu si zamiluje každá žena, co si budeme nalhávat. A tohle všechno je naprosto v pořádku, jen to mělo být za vlastní prostředky.

Přitom podobná fotka jako ta s pávem se dá pořídit i bez krachu rodinného rozpočtu. Já si takové focení nadělila dvakrát v životě. Nejdříve s Darou, která je stejná holka ze Slezska jako já a fotí ženy každého věku a velikosti. Zadumanou krásu a ženskost v nás umí najít a vytáhnout na povrch v převážně černobílých fotografiích. A později s Petrem, který je prostě jedním slovem úžasný a máte pocit, že to focení je vlastně zábava a vypadnou přirozené fotky plné úsměvů a barev. Úplně jiná focení a pohled fotografa, a přesto zachycují okamžik, kdy se sami sobě líbíte i bez filtrů a retuše. Mám je samozřejmě hlavně pro sebe, ale proč se nepodělit na sítích, že? A lichotky ostatních, že ještě dobře vypadám, zahřejí u srdíčka. Takže umím pochopit proč, ale nedokážu omluvit zač.

Pokud se se mnou chcete podělit o svou zkušenost nebo názor nejen na focení, jsem tu pro vás na: [e-mail] nebo na facebookových stránkách Koležanky – blog Dagmar Dudkové.

Vaše koležanka ze Slezska