Láska s májem spojená

Milé koležanky, zase se blíží jeden z těch svátků, které nikdy nepřijmu za vlastní, kdy v rámci komerce na nás z regálů obchodů koukají pro tentokrát červená srdce ve všech možných provedeních.

Valentýnský čtrnáctý únor, prý svátek všech zamilovaných. Chladný únor ale ve mně vyvolává spíš potřebu tulení se ke kamnům než k někomu dalšímu. A protože jsem zastáncem všeho našeho, českého, tak pro mě navždy bude dnem oslavujícím lásku první máj s pusou pod rozkvetlou třešní.

Láska je ale i bez specifikace doby její hromadné oslavy jedním z nejkrásnějších citů. A jen s ní můžeme mít svátek i 365 dní v roce. Můžeme jí dát spoustu přívlastků, jaká pro koho kdy byla, je a bude. Ať už byla neopětovaná, bláznivá, mladická, věčná nebo třeba celoživotní, nakonec se asi všichni shodneme, že je prostě laskavá. A každý z nás měl tu první.

Já byla ve svých sladkých nácti spíš chytrá než krásná. Hrála jsem šachy a pohybovala se ve světě stejně divných. Kluci tady určitě neměli široká ramena a vysportovaná těla, byli většinou neduživí a brejlatí. A také naštěstí pro mě soudní, protože dokázali ocenit i jiné ženské přednosti než velká prsa a dokonalý obličej. Na středoškolském šachovém turnaji družstev jsem ho potkala. Jmenoval se Radek, byl ze Vsetína a měl kudrnaté vlasy jako čert. A já se konečně někomu opravdu líbila a mohla zažít tu svou první lásku, která i hory přenáší. A protože cesta mezi Třincem a Vsetínem byla daleká, tak jsme si hlavně psali. Ty opravdické dopisy, psané vlastní rukou na dopisní papír, které chodily tři dny poštou tam a zase zpět. Spotřeba dopisního papíru byla obrovská a pocit štěstí nepopsatelný, když se mi podařilo sehnat růžový nebo čínský, který byl linkovaný a vpravo nahoře každého listu byl motýl nebo kytička. Měla jsem pocit, že slova vonící láskou mají být i na krásném papíru. Schránku na dopisy jsem každý den otevírala s bušícím srdcem, jestli tam bude nebo ne. A vyznání lásky ve všech možných podobách stálo na každém jeho konci. Naše cesty se samozřejmě rozešly, ale ty dopisy mám dodnes schované v krabici od bonboniéry, spolu s maturitní stužkou a vizitkami z tanečních.

Bohužel v dnešním světě sms zpráv a e-mailů a rychlých reakcí na všechno, kdy nikdo nemá na nic čas je ale zřejmě potřeba, aby i to vyznání lásky za nás někdo naformuloval. Třeba nápisem na plyšovém červeném polštáři ve tvaru srdce. Ten si sice koupit můžeme, ale láska naštěstí nikdy na prodej nebude, alespoň já v to stále věřím.

Povídat si se mnou můžete na [e-mail] nebo na facebookových stránkách „Koležanky – blog Dagmar Dudkové", a to nejen o lásce.

Vaše koležanka ze Slezka