Konec princů v Čechách

Milé koležanky, dnes téma spíš k zamyšlení než k pobavení, ale on ten život není přece vždycky sranda. 

Co svět světem stojí, je složení jeho obyvatelstva charakterem myslím podobné. Záleží patrně jen na století, jakým směrem je pokřiven charakter lidí ve vnímání toho, co je společensky přijatelné a co už je za hranou většinového názoru společnosti. A tak se i v dospělosti sem tam necháme vlákat do říše pohádek, kde dobro vítězí nad zlem, láska nad zlobou a nenávistí, moudrost nad hloupostí, princezny jsou krásné tak, jak jim to nadělila příroda a princové galantní.

O kvalitě a nosné myšlence některých pohádek by se dalo sice sáhodlouze polemizovat, ale to je otázka vkusu. Já mám ráda ty staré a české. Ale ať už se nám líbí cokoliv, asi většina z nás si pod označením princezna a princ vybaví Libušku Šafránkovou a Pavla Trávníčka. To že zestárli je přirozené, ale s faktem, že princezny jsou smrtelné, se asi většina našeho národa dodnes nevyrovnala. Mnohem horší ale bylo pro mě mediální sdělení, že prototyp všech princů je vlastně ve skutečnosti násilník, co dokáže ubližovat ženám. Na kolik ale lze dnes ještě novinářům věřit? Je to skutečnost? Nebo zase jen pokřivená pravda, hnusná lež a snaha někomu ublížit? Já si jej prostě nedokážu představit, jak táhne nezletilou dívku za vlasy do šatny, aby ji potom mohl osahávat na zapovězených místech. Copak jsme v pravěku, kdy toto chování bylo tak normální, že si ho nikdo nevšimnul? Nemám samozřejmě právo pasovat se do role soudce a nechci nikomu vnucovat svůj úhel pohledu, ale myslím si, že tohle nejvíc ublížilo nám všem, od malých holek po staré báby, které se už nebudeme schopny dívat na Popelku bez odporu k herci s tímto cejchem na čele. Každopádně byl zase úspěšně zničen jeden z českých kulturních pokladů.

A ještě jedna věc mě trápí v této souvislosti. Jsem holka ze Slezska, kde nám chlapi pořád ještě odsunou židli, podrží dveře, pomohou do kabátu, nosí kytky, líbají ruku nebo obě tváře a zaplatí v restauraci kafe. A to fakt nejen ti, co na nás mají úřední papír. A my slezské holky je takové máme rády a nechceme o pozornosti tohoto typu přijít. Ale moc se bojím, že nikdo není schopen určit hranici, kde se ještě jedná o pozornost a výraz galantnosti a kde je už ta zapovězená zóna a začíná sexuální podtext. A chlapi se nás začnou bát a štítit, protože každou pozornost z jejich strany může kterákoliv z nás obrátit proti nim a začít je vydírat nebo je společensky zničit.

Pokud se se mnou chcete podělit o svou zkušenost nebo názor, jsem tu pro vás na: [e-mail] nebo na facebookových stránkách „Koležanky – blog Dagmar Dudkové".

Vaše koležanka ze Slezska