Řecké Velikonoce

Velikonoční svátky v Řecku jsou přísně církevní a pojí se s nimi řada zvyků, které se přece jen v ortodoxní řecké pravoslavné církvi liší od těch nám známých v Čechách.

Katerina Panoy

Předvelikonoční týden začíná svátkem svatého Lazara. V pátek minulý týden děti, které mají prázdniny, chodily po koledách a zpívaly písně o Lazarově uzdravení. V řecké Parze a Anthousse dostávají většinou peníze a čokoládová vajíčka, jinde na horách obdarovávají děti ještě pořád syrovými vajíčky a napečenými sladkostmi. Na Květnou neděli, což je svátek Dafni a Vagion (obě jména znamenají vavřín), se všude jedí pečené ryby a začíná postní týden po 40denním předvelikonočním půstu, kdy se směl jíst pouze olej a ryby a sýr. V tomto týdnu se nesmí ani to a ani kvašený chléb, většina rodin však začíná půst až teď a jen lehký – bez masa a vajec, ale s olejem a normálním chlebem. Na Květnou neděli se tak jako u nás světí květiny v kostele a pak začíná Velký týden.

V pondělí se pečou sladké kynuté věnečky – avgokolouria, je to kroužek z piškotového těsta, hojně posypaný cukrem, na znamení toho, jako že se spojil kruh a stane se, co je dáno.

Každý den je v kostele mše svatá. Ve čtvrtek se barví vajíčka na červeno a barva symbolizující Kristovu krev se lije pak pod stromy, krev musí vypít zem. Kdo nemá zahradu, chodí do nejbližšího parku. Vylít velikonoční barvu jen tak do odpadu je přísně zapovězeno a povazuje se to za zradu Kristových ran. Ve čtvrtek chodí také kmotr k dětem a přináší dárky a svíci, která se pak rozsvěcí ze soboty na neděli o půlnoci. V každém kostele se zdobí máry (epitafio) květy a ženy ho hlídají celou noc a zpívají u toho nábožné písně. Každá vesnice má svůj katafalk jiný a předhánějí se, kdo bude mít krásněji vyzdobený. „Nejhezčí jsem viděla u Kanalaki, je tam ženský klášter a mají orchideovou zahradu a máry zdobí jimi,“ líčí má řecká přítelkyně Katka své dojmy. „V Anthousse mají navíc zvyk, že kolem 11. hodiny v noci ve čtvrtek po mši se sejde celá vesnice, poskládají se do většinou tak 50 aut a objíždějí pomalu všechny kapličky a u každé se zastaví, zpívají pašijové písně a rozsvěcí tam svíčky a v každém kostele, kde zdobí ženy katafalk, přijdou pozdravit a zapálit další svíčky. Vracíváme se většinou až ráno.“

Tento den se jí čočka s octem na připomínku toho, že Kristu podali ocet místo vody.

V pátek na mši všichni rozsvěcují tmavé svíčky a vynáší se Boží tělo. Lidé v černém oblečení jdou procesím za ozdobeným katafalkem přes celou vesnici a poslouchají zpěv kněze. Když se vrátí ke kostelu, epitafio se zastaví a lidé pod ním podlézají a trhají z něj květy, které pak doma mají vydržet rok do dalších Velikonoc.

V sobotu je zpívaná půlnoční mše, děti rozsvěcí ozdobené svíce od kmotrů, kněz žehná všem a rozdává posvěcená, obarvená červená vajíčka, kterými lidé ťukají o sebe na znamení, že skála pukla a Kristus vstal z mrtvých, s přáním: Christos anesti (Kristus je vzkříšen). Z kostela odcházejí domů se svíčkami zažehnutými od Božího ohně, který každý rok přivážejí letadla z Jeruzaléma ze Svaté jeskyně. Do kostelů je rozvážejí armáda i dobrovolníci. Ti, co nejdou pěšky, mají i v autech speciální lampičky, aby jim světlo cestou domů nezhaslo. Nade dveřmi pak udělají znamení a nakreslí kříž čoudem ze svíčky nad futro. Poté musejí projít s rozžatou svící celým domem. Kdo nemůže do kostela, čeká na sousedy, až mu také zapálí jeho svíčku. Svaté světlo z Jeruzaléma jim pak svítí doma po celý rok. „Já tam vždycky zapomenu nalít olej a je po věčné lampě,“ směje se Katka.

V neděli jsou mohutné oslavy s hudbou, tančí se a zpívá a na každém dvoře se peče jehně nebo kůzle a i na ulicích ve městech se rožní masno a schází se celá ulice, rodiny, přátelé...

Katka píše: „Jestli to půjde, tak letos zas něco vyfotím, ale oni to tady neradi vidí, obzvlášť když se fotí s bleskem. Podle bible když Krista ukřižovali, tak se začalo blýskat a nastalo zemětřesení, tak jim to tohle připomíná. Před pár dny mi to říkala babka, co uklízí v kostele.“