Kauza pátého přikázání aneb blogy psané na oprátce IV.

Po vydání z Británie jsem ocitl fakt v jiném světě. Pankrácká vazební věznice je ideálním místem pro úvahy nejpřízemnější i úvahy nesmrtelné. Kde jinde než ve vězení máte dost času a klidu uvažovat nad náboženskými, filosofickými, psychologickými a sentimentálními sračkami.

ÚČTOVÁNÍ s BUDDHISMEM

Od postpubertálního mládí jsem fascinován buddhismem. Jedná se o jediné náboženství, které zpochybňuje, nebo alespoň relativizuje, existenci Boha.

Buddhisté dále věří v převtělování nesmrtelné duše, která prochází jednotlivými inkarnacemi (vtěleními) od těch nejjednodušších forem života (bakterie, rostliny) až po formu nejvyšší - , humanoidní, lidskou.

Zvláště v lidské podobě života může duše svým správným rozhodováním ovlivnit svou příští inkarnaci. Jinými slovy: Budete-li se chovat mravně, pak v příštím vtělení dostanete zdravější tělo, "lepší" rodiče a více "štěstí". Naopak, za nekalosti a lumpárny buddhismus slibuje až převtělení zpět na zvířecí úroveň, nebo více tzv. nešťastných náhod a vůlí neovlivnitelného utrpení.

Slabinou buddhismu je, že relativizuje úplně všechno. I morálku a etické hodnoty. Některé buddhistické proudy sice mají obdobu starozákonního desatera, avšak původní učení nic takového nezná.

Zamorduješ člověka a budeš zabit v některém z příštích životů. Ukradneš milion a v příštím životě budeš okraden o stejnou částku.

Buddhismus může mít výchovný efekt na lidi, ale tím, že slibuje spravedlivou odplatu až po smrti (v příští inkarnaci), vlastně zpochybňuje celý institut vězeňství, trestání, převýchovy a případné izolace nebezpečných jedinců od zbytku společnosti. Relativizuje DOBRO a ZLO.

Starozákonní (židovská) tradice má zcela jiný přístup. Příliš neřeší, co bude po smrti, nevylučuje v zásadě ani buddhistický koncept reinkarnace. Tóra (tedy původní Bible, bez tzv. "Nového Zákona") obsahuje 613 zákazů, příkazů a doporučení, jimiž by se měl řídit každý Žid.

Ano, Bible je velmi etnocentrická. Zmíněných 613 norem chování se vztahuje jen na Židy, avšak ani ti je dnes z valné většiny nedodržují.

Desatero a některé další právní úpravy však, skrze křesťanství, oslovily gojský (Nežidovský) svět a změnili ho k nepoznání.

Židé zkrátka (na rozdíl od buddhistů a barbarů) ustavili systém trestů za konkrétní skutky - většinou formou popravy, nebo tvrdé peněžní kompenzace. A vězení, jak ho známe dnes, se vyvinulo až jako humánnější forma trestání a ochrany slušných lidí před grázly. Právě starozákonní desatero je bezpochyby pevnou orientační tabulí na rozlišení DOBRA a ZLA.

ŠEST MĚKKÝCH

První čtyři přikázání, přikázání sedmé, společně s přikázáním posledním (desátým), jsou buď pouhými mystickými povídačkami, nebo mají význam čistě psychohygienický. Alespoň pro mě a jestli se pletu, tak skončím v ohni pekelném.

Věřím však, že stovkám milionů lidí pomáhají, zvláště v krizových situacích, aby se duševně nerozsypali.

(1) Já jsem Nejvyšší, tvůj Bůh.

Bůh si již prvním přikázáním definuje svou osobní, personifikovanou podobu. Bůh jako osoba,  ke které je možno promlouvat, je pro mnoho z nás jistě větší útěchou před existenciální úzkostí, než nějaká neosobní energie, osud atd..

(2) Neměj žádné bohy kromě Mne.

Dále Bůh konstatuje, že existují další bohové (spirituální bytosti). On si však vůči ostatním bůžkům vyhrazuje nadřazenost a exkluzivitu.

(3) Neužívej zbytečně Moje jméno.

Tohle už je těžká magie. Nejvyšší z nejvyšších zde naznačuje, že tak jako lidé i On má své jméno. A toto jméno je zaklínadlem, mantrou, verbálním šémem ... který neradno zneužívat. Lidé prostě potřebují tajemno a také ho zde dostávají.

(4) Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý.

Toto psychohygienické opatření je prazákladem dnešního Zákoníku práce. Nejen prací živ je člověk a workholismus zabil nejednoho z nás, závisláků na práci. Rád bych se tím řídil, ale při mý profesi to  prostě nejde.

(7) Nezcizoložíš.

Hmm. Kdo by si s tím dělal hlavu? Jediné, co platí dodnes je, že nevěra může vašemu partnerovi ublížit - pokud se o ní dozví.

MUDr. Miroslav Plzák, údajně nevyřkl nesmrtelnou poučku: "Zatloukat, zatloukat, zatloukat.", ale určitě by s ní souhlasil.

(10) Nebudeš dychtit po domě svého bližního.

Závist je možná přirozená a teoreticky i motivující vlastnost, která však v konečném důsledku vede ke znevažování sebe sama. Za sebe mohu říct, že jsem totálně přející člověk, chtěl bych mít kolem sebe jen miliardáře. Už jen proto, abych se měl kam obrátit, až budu potřebovat půjčit peníze.

TŘI PEVNÉ MORÁLNÍ POSTULÁTY

Znova a znova si probírám desatero a dalších právní normy Tóry a ujišťuju se, že pro mě jsou z těch celkem 613-ti nařízení univerzálně přijatelný pouze 3 z nich:

(6) Nezabiješ.

(8) Nepokradeš.

(9) Nevydáš křivého svědectví.

KAUZA

(5) Cti svého otce i matku, ať jsi dlouho živ na zemi, kterou ti dávám Já.

Po více než 12-ti letech přerušených vztahů jsem se setkal s mojí mamkou i panem otcem. Je to paradox, zejména z tátovi strany, ale teprve až potom, co jsem se dostal do průseru - tak se můj, pekelně autoritativní, otec snesl ze svých kosmických výšin a začal se mnou komunikovat. Co komunikovat, on mě navštívil v base.

On, který mě před lety zatratil a mnohokrát proklel. Nevím, čím jsem si to tenkrát zasloužil (byl jsem docela bezproblémové dítě) ... asi hlavně tím, že jsem odmítl pokračovat v rodinném podnikání.

A asi taky proto, že si táta od 6-ti let prošel dětským domovem (v 60. letech, brrr....).

Neuvěřitelné je, že když jsem byl premiantem školy, tak jsme s tátou skoro nemluvili. Později jsme úplně přerušili kontakty. A teď, když bych i pochopil, že by na mě mohl být právem naštvanej .... tak si teď přijde .... a stali jsme neuvěřitelnými přáteli, kamarády. Není to fakin fany??

Po dlouhých letech mám fajn vztah se svými rodiči. Nedám na ně dopustit.  Jsem teď vůči mamce i otci velmi uctivý a  oni jsou uctiví ke mě.  Mám až nezdravou potřebu své rodiče ochraňovat před nebezpečenstvími života v důchodovém věku.  Vzájemně si smskujeme několikrát v týdnu...... Nestydím se za to, že je mám fakt rád.

Úplnej doják, jak z Pošty pro Tebe. Když nic jiného, tak (znovu)nalezení vztahu k mým rodičům je pro mě darem z nebes, kterej mi smazává všechny šrámy, co mám na duši díky celé eskapádě popsané v  předchozích částech "Blogů psaných na oprátce." S jistou dávkou cynismu bych poděkoval Státnímu zastupitelství za to, že mne začalo stíhat, uvěznilo ... a pomohlo najít cestu k těm nejdůležitějším lidem v mém životě.

(příště: něco, z mého "nového" života, už ani slovo o tom co bylo)