Závazek na celý život

Naše mimořádná současnost inspiruje k tomu, vzdát hold všem zdravotníkům v první linii. Jejich práce je v těchto dnech sebeobětováním. Víc než kdy jindy posláním.

Slova pediatra, prof. Švejcara, o němž jsem psala ve svém předešlém článku, mají k našemu dnešku co říci. Jsou nadčasově platná. Posuďte sami.

„Když se člověku dostane cti žít, tak se musí podle toho zachovat a musí celý život opatrovat, aby tu svoji úlohu, kterou v životě má, aby ji splnil, poněvadž to je závazek. Závazek na celý život. Tím závazkem je pro lékaře záchrana lidského života. K tomu, aby to člověk všechno dělal, k tomu je třeba, aby byl přesvědčen a věděl, že jeho život je důležitý pro někoho jiného. U lékaře potom pro celé lidstvo. V každém případě to znamená ohromné sebeovládání a odříkání. A nejdůležitější je to, aby člověk měl lidi rád!“

Pravdivost jeho slov mi potvrdila i dětská lékařka, bývalá kolegyně prof. Švejcara. K našemu setkání došlo nedávno, když k nám do nemocnice zavítala jako pacientka. A prozradila i něco víc.

Profesor Švejcar za žádnou cenu nechtěl být lékařem. K jeho rozhodnutí přispěl osud národa. Jako voják byl poslán na Slovensko, na frontu proti Maďarům, a tam se setkal s vynikajícím lékařem Edvardem Babákem. Ten ho seznámil s vývojovým pojetím života. Tenkrát nikdo nevěděl nic o enzymech, hormonech, to tu ještě nebylo. Naučil se pozorovat zvířata a od těch se učil. V té době byla spousta dětské tuberkulózy. Potřeba zabývat se dětskými nemocemi se stala základem jeho práce a pak zaměstnáním na celý život.

Sám pan profesor mne kdysi nechal nahlédnout do filozofie svého života.

„Řekl bych, že celý život byl pro mne přínosný. Já jsem vždycky žil plně, všechno jsem vnímal. Podmínky lidského života se mění tak rychle, ihned jsme zaplavováni všemi zprávami, co se kde děje. Nic není dost rychlé, ve všem musíme být ještě daleko rychlejší. Život jsem vždycky hltal plnými doušky a nikdy jsem se nenechal potlačit. Já jsem se vždycky, upřímně řečeno, rval. Lidé si o mně mysleli, vy máte takový úsměv, vy jste takový klidný a spokojený. Ale já jsem byl vždycky velký bojovník a nikdy nepřestanu. Až do posledního dne svého života, poněvadž to je život.“

Myšlenka německého filozofa Fridricha Nietzscheho výstižně potvrzuje smysl lidské existence.

„Kdo ví, proč je na světě, snese každý způsob života.“

A mé shrnutí závěrem? V člověku jako v živočichu je touha po životě. Člověk je schopen se vždycky adaptovat, přizpůsobit se, najít nový způsob, který vyžaduje jeho budoucnost. Tu touhu po životě mnohým z nás v těchto dnech splnili naši zachránci. Díky lékařům a zdravotníkům, bojovníkům za lidský život.