To si Ježíš Kristus nezaslouží! Snad ale pochopil, že slavnost jeho vzkříšení jsme ani letos pospolitě nedali. A to i přesto, že svou velikonoční misí rok co rok vzkazuje, že záleží na životě každého z nás.
Pořádně do nosu jsme si mohli dát v striktní izolaci. Jako obětní beránci své současnosti. Možná si Ježíš v rozpacích čechrá vousy. Nic to ovšem nemění na tradici velikonočního pondělí. Byla, je a bude…
V ten den se normálně spěchá s pomlázkou nejen na koledu, ale taky pozdravit sousedy a vlastně i jaro. Pokud tenhle rituál proběhl i letos, stalo se to takříkajíc mezi čtyřma očima, v utajení. To, že jsme právě v rozpuku roku, se utajit nedá. Svědčí o tom davy lidí táhnoucí se přírodou. Chůze je nejzdravější lidský pohyb, dobře víme i díky hláškám z médií.
Moc dobrá připomínka pro velikonoční pondělí. Na to s trochou nostalgie vzpomínám. Proč? Veškeré vzdálenosti mezi obydlími se zdolávaly pěšky. Jsme na vesnici, ale to budeme i v následujících řádcích, které nás přesunou do nedávné přítomnosti. Před covidem. A tady už je pěší koleda dost problematická, jak se ukáže.
Náš současný venkov zasáhl diktát automobilismu dokonce na citlivém místě velikonočním. Dovoz dítěte koledníka před branku otevřenou ke koledě se považuje za dobrý důvod upozornit na ego venkovské smetánky. A nemluvím tu o kdovíjakých vzdálenostech. Ty jsou skutečnosti na hony vzdálené. Dítě se se svým rodičem, zpravidla otcem, posouvá doslova po centimetrech tam, kde domovní branky spolu sousedí.
Pro velikonoční koledování je typický ještě jeden moment, který nelze pominout. Houfování rodinných příslušníků. V doprovodu dospělých se neztrácejí jenom děti, ale často i teenageři, kteří mají nezřídka snahu ponechat své příbuzenstvo napospas. Často mění směr, neboť mají stejný cíl. Vesměs putují za účelem svlažení hrdla. Letos, jako i loni, to zase bylo jiné.
Naše současnost strádá v izolaci. Výrazně chřadnou city. Chybí nadechnutí se energie v lidské blízkosti. Místo toho se nadechujeme skomírajících zbytků vlastní energie. Té v respirátorech. Nedej Bože, jestli jsme se o svátcích hromadně dostavili na Skype a chlubili se kraslicemi nebo se předváděli v trefných koledách, když naživo je naše exhibice zakázaná. Dost na tom, že jsme si poprskali monitory. Jen doufejme, že tím v příštích dnech opět neutrpí naše spoutaná svoboda.
