Osmašedesátý
Byl jsem v pubertě, patnáctiletej kluk, vypráví Tonda. Tak trochu jsem ten příjezd vojáků spřátelených armád v uvozovkách podcenil. Dnešními slovy Putina a jeho gardy šlo nejspíš o speciální vojenskou operaci. To, že se nezměnila v tu dnešní ukrajinskou, ví jen Bůh.
Bydlela jsem s rodiči nad rozhlasem, vstupuje do debaty Zdena. Ta atmosféra byla ohlušující. Křik, střelba, rachot. Sousedi a lidi z okolí měli v očích strach. Byl z války. Tohle slovo, do té doby právem opomíjené, se často skloňovalo. Obchod s potravinami v naší ulici byl v obležení. Fronta s vyděšenými tvářemi neměla konce. Nebylo se čemu divit. Nikdo nevěděl, co bude. Na nákupech se střídali všichni členové rodin, až obchodník Olda už neměl co nabídnout. Mnozí starší, pamětníci poslední války, věděli o nebývalém zájmu o jídlo své.
Vzpomínám si na živý provoz a nervozitu v sousedství proti našemu bytu, ozve se Jirka. Česká rodina se dvěma malými dětmi vysílala každou noc zprávy. Bylo horko, odbývalo se to při otevřených oknech. Nepřehlédnutelné vzrušení za přítomnosti anglicky mluvících osob nejen bílé pleti. Tušil jsem výjimečnost těch situací. Během týdne se rodina odstěhovala, prý za oceán.
Lída druhý den po okupaci ujela s rodinou z Prahy. Přístřeší jim na severu Čech poskytli příbuzní. Byli jsme tři malé děti a naši zpanikařili tak, že jsme se už do Prahy nevrátili, vypráví. Stýskalo se mi, tak jsem se tady v průběhu let zase zabydlela. Ale na tu dobu mimopražského azylu s dětským úsměvem vzpomínám. Zažívali jsme i vzrušující chvíle. To když lidi po rozhazování letáků utíkali před tanky a schovávali se na hřbitově. To byl mazec! Hříšníci v uvozovkách přeskakovali hřbitovní zeď a hup mezi hroby. Tam se vojáci nedostali. Dostala mě ovšem Nasťa z Moskvy, se kterou jsem si několik let dopisovala. Ta korespondence byla ve školách doporučována v rámci přátelství mezi ČSSR a SSSR. Jedenadvacátým srpnem jsem s tou Rusandou skončila. Proč na moje dopisy neodpovídáš? psala mi. Přece se nic nestalo. Naši vojáci vás přijeli ochránit, kdo ví, co by s vámi Čechy bylo? Nezapomenutelný dopis, mám ho pořád. A taky už pořád budu vědět, jak rozstřílenou a zdevastovanou Prahu nám sovětští bratři zanechali.
Nejen Prahu, připojí se opět Tonda, celé Čechy doplatily na jejich mocenskou chtivost a rozpínavost. A současné ukrajinské drama nebere konce. S příchodem Rusáků se tenkrát odehrávala rodinná dramata. Tisíce našich lidí přišlo o život. Namále měli ale i někteří ortodoxní komunisti. Můj strýc k nim taky patřil. Obdivem a láskou k Rusku byl zahlcený. Svoje protiruské postoje jsme se před ním báli projevit. Okupace ho ovšem z pokleku před velkým bratrem postavila na nohy. Nějakou dobu si uvědomoval historickou tragédii, nakonec ji ale neunesl. Debatující spolek je jedno ucho. No, zešílel z toho poznání, dopoví Tonda. Dohnala ho jeho proruská nesoudnost. Zcvoknul a v Kosmonosích umřel.
Milovníků Ruska, co ruskou okupací utrpěli zradu, bylo jistě bezpočet. Taky můj děda, dosti významný činovník té doby, při přeletu letadel, položil život na oltář vlasti. Jeho milované Rusko mu zasadilo ránu přímo do srdce. Zemřel na infarkt.
To není marná zmínka, zamyslí se Jirka. Takovou smrt bych přál Putinovi. Před ní by jeho ochranka neměla šanci zasáhnout a svět by mohl vydechnout úlevou.
Hana Dneboská
Křišťálové dítě
Je to jako v pohádce o Popelce. Narodila se, aby světu přispěla svou výjimečností, kterou křišťálové děti dostávají do vínku. Ale rodiče se k ní otočili zády.
Hana Dneboská
Ach ty boží mlýny
vědí, u koho mlít, praví jedna z cestujících, které sedí v autobuse přede mnou. Ten povzdech patří Cimickému.
Hana Dneboská
Je těžké to vydýchat
Čtyřhvězdičkový hotel v jednom z triumvirátu našich lázní. Kam ucho doslechne, všude slyšet ruštinu. Hlučnou a vyzývavou napříč jídelnou.
Hana Dneboská
Překvapení je kořením života
Vždycky, absolutně vždycky, jsem měla nedůvěru k zedníkům a vůbec stavebníkům z Ukrajiny. A to ještě mnoho let před válkou na jejich území.
Hana Dneboská
Jsem to já
kdo už není na prahu života. Ještě mi nebylo třicet. Teď zrovna single, bez dětí ne tak docela. Jsem učitelkou v mateřské škole. Končí doba her a malin nezralých. Rozhodla jsem se odejít.
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní
Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...
Býčí zápasy končí i v Kolumbii, podle nového zákona do tří let
Kolumbijský parlament schválil zákaz býčích zápasů. K tomuto kroku dospěl po sedmi letech...
Soudy v Česku nepracují. Drtivá většina úředníků stávkuje za lepší mzdy
Přes devadesát procent soudních úředníků vstoupí dnes podle justičních odborů do stávky. Některé...
Poslanci chtějí vysvětlení od Jurečky, že mají lidé v penzi trávit 21,5 roku
V diskusi o návrhu důchodové reformy, která má zvýšit věk odchodu důchodu nad 65 let podle doby...
V Gaze se 70 procent pomoci z moře ukradlo. Hamásu se „odklánění“ hodí
Premium Plán amerického prezidenta Joea Bidena nakrmit Gazu pomocí plovoucích přístavů dostal ránu...
Prodej, Byt 2+1, Mariánské Lázně, ul. Americká
Americká, Mariánské Lázně - Úšovice, okres Cheb
2 150 000 Kč
- Počet článků 99
- Celková karma 15,41
- Průměrná čtenost 314x